Lidské stvůry nedávné historie: kanibalové a oběti jejich smrtícího apetitu

„Co bude dnes k obědu?“, říkají si mnozí. Kanibalové i ti, kteří kanibaly nejsou. Zdánlivě nevinná otázka by vás ale mohla mrzet. Zvlášť, kdybyste ji položili někomu, jako byl Cutomu Mijazaki. Komu? Pravděpodobně nejslavnějšímu kanibalovi novodobého Japonska. Vždy měl na výše zmíněnou otázku odpověď a k tomu i trochu místa v přeplněném mrazáku.  Zvlášť, když jste uniformovaná školačka.

Ve zvrhlém světě pana Mijazaki, fanouška anime, schizofrenie a kvalitní kuchyně, nebylo v pořádku naprosto nic. Že vražední psychopati škádlí policii a pozůstalé obětí, už k zažité praxi nějak patří. Ale Mijazaki jim kromě šťavnatých popisů svých činů posílal i recepty, koláže z kůže, popel a kosti obětí. Ztrestán na hrdle byl v roce 2008.

Někteří kanibalové nevraždí. Jen nenechávají zbytky

Když teploty klesnou pod nulu, hned nás životní příběhy bezdomovců zajímají nějak víc. Dorangela Vargase vám ale líto vůbec být nemusí, byť v okolí And, kde se běžně pohybuje, je zima pořádná.  Rozhodně netrpí hlady, jak zjistí policisté. V jeho skromném majetečku se totiž nachází dost lidských ostatků. Čerstvých.

Vargas ani trochu nezapírá, že je kanibal. Hlad je prostě svině. Ale není prý vrah. Masíčko, naservírované v podobě výživných zbytků, mu jako odpad po práci dodávají obchodníci s lidskými orgány. Skončí ve vězení, kde poněkud ironicky pracuje jako vězeň-kuchař. V roce 2016, během vzpoury, pak zabije dva spoluvězně a připraví z nich hostinu.

Kanibal se slabostí pro zlé hochy

Ve vězení se rozjela i kariéra neúspěšného homo-prostituta Roberta Maudsleyho. Po prvních třech letech za mřížemi se zabednil v cele s dalším vězněm, odsouzeným pedofilem. Následovalo vyjednávání, které nejspíš mělo vzpurné trestance vyhladovět.

A když vězeňská stráž pronikla po 9 hodinách zátarasem, byl uvnitř naživu už jen Maudsley, vyzbrojený nabroušenou lžičkou. Jeho parťák měl otevřenou lebku a půlku mozku pryč. Na tvrzení, že to udělal někdo jiný, mu nikdo neskočil.

Následoval přesun do dalšího vězení, kde zabil a pokusil se sníst další dva vězně, rovněž pěkná kvítka. Dodnes sedí v prosklené samotce, přesně jako Hannibal Lecter.

Nepozorný hostitel z Alma-Ata

Někteří lidé si prostě nedokážou pomoct. Nikolaj Džumagalijev měl za sebou v roce 1980 nejméně 7 bestiálních vražd, jejichž oběti pozřel. Takže bychom od něj čekali trochu zkušeností a dovednost používat ubrousek. Pozvat si ale domů partu známých i s manželkami, jednu odlákat a začít jí porcovat, zatímco večírek ještě neskončil? To je neopatrnost, která se nevyplácí.

Nikolaj, přezdívaný Železný tesák, pak chvilku pobíhal nahý se sekerou po zdejších lesích, než byl dopaden a skončil ve vězení. Ze kterého uprchl. To, že v okolí začali nápadně rychle mizet lidé, s tím asi souviselo. Džumagalijev byl odsouzen za 10+ vražd, ale podezřelý je ze 47.

Důkazy v podobě těl obětí ale chybí. Jako by je někdo snědl. Podivné. Aktuálně už zase sedí, v psychiatrické léčebně. Prý byl venku velký problém sehnat něco k jídlu.

Indický Hrabě Drákula

To, že Moninder Singh Pandher v roce 2006 během sexuálních hrátek ve svém soukromém paláci utloukl sexuální pracovnici, by se nejspíš dalo vyřešit policejní domluvou a tučným úplatkem. Protože zmíněný násilník patřil k místní elitě, podnikatelským špičkám s vazbami na politiky.

Jenže při vyzvedávání těla prostitutky policisté omylem a nešťastnou náhodou narazili na ostatky dalších 17 žen a dětí, které se povalovaly na zahradě. To už se zamést pod koberec nedalo. Navíc se celé drama odehrálo ve vesničce Noida, která už dva roky vévodila lokálním statistikám v počtu pohřešovaných. 

Propojit zmizení padesátky vesničanů s kuchyní zmíněného pracháče pomohl až jeho sluha, Surender Koli, který se staral o přísun čerstvého masíčka až do paláce.

foto: 123RF

Největší koloniální zvěrstva naší historie. Které národy se na nich podílely a o čem se dnes raději nemluví

Přepisování historie. Které národy si s chutí upravily vlastní minulost a tváří se, že se nic neděje

Další galerie