Vliv toxických substancí na lidský mozek? V USA přijde na 160 milionů bodů IQ!

Hřebík v noze, nebo hřebík v mozku? Jen to druhé vás trvale zneschopní. Stačí mu trochu ubrat na přívodu kyslíku, a v mozku už zhasínají poslední světla. A samozřejmě, mozek (zvlášť ten vyvíjející se, dětský) je do extrému náchylný k chronickému poškození. Stačí jen minimální expozice trochou olova, rtuti, pesticidů nebo polybromovaných difenyletherů (zhášešů a zpomalovačů hoření), a nastávají problémy.

Heavy-metal na americký způsob

Zmíněná čtveřice látek má tu nepříjemnou vlastnost, že se dost často vyskytuje kolem nás. Pravda, s olovnatým benzínem už jsme se trochu vypořádali, ale určitě jsme nad ním ještě nevyhráli. Ani nad rtutí (methylrtutí). A už vůbec ne nad pesticidy, kterých teď – ve snaze uživit rozrůstající se lidskou populaci – používáme čím dál tím víc. Ve výsledku se tak stále více dětí a jejich rozvíjejících se mozků dostává do různě intenzivního kontaktu s látkami, které na jejich budoucí inteligenci působí dost neblaze. Jak moc zlé to je se pokusili vyčíslit vědci z univerzity v New Yorku, kteří na příkladu „americké mládeže do 15 let“ za léta 2001-2016 odhadli celkovou ztrátu jejich IQ na 162 milionů bodů. Cože?

Mozek a chemikálie

Stanovit, jestli třeba pětiminutové očichávání sudu s postřikem vyústí v průměrnou ztrátu pěti bodů IQ v dospělosti je hodně divoké počítání. Jasně, je to trochu míchání hrušek s avokádem, ale názornost tomu nakonec nechybí. Krátkodobá expozice zmíněným chemikáliím prostě zasáhne mozek dítěte, a to pak už prostě v dospělosti nedosáhne na svůj intelektuální vrchol. Jde třeba jen o zlomky bodů inteligenčního kvocientu, které se projeví až při dlouhodobém sledování populace. Jenže v té mase dětí za 15 let už to prý jde znát, a jsou to ty děsivé miliony bodů IQ. Až potud bychom samozřejmě autorovi newyorské studie, pediatrovi a výzkumníkovi jménem Leo Trasande, drželi palce.

Jenže to by se do jeho výzkumu nesměla přimíchat ještě politika a zelená ideologie. A spousta výmluv. Protože zrovna expozice chemikáliemi by ale mohla vcelku bezbolestně vysvětlit, proč třeba průměrné IQ amerických školáků klesá na úroveň historického minima. Nemůžou za to rodiče, které se svým potomkům nevěnují, nemůže za to rezignace učitelů na vzdělávání, nebo neochota se učit něco nového. Ne, může za to zlá průmyslová chemie. Zkrátka a dobře, teorie o vlivu znečišťujících látek na mozkovou kapacitu adolescentů může sloužit jako alibi pro každého, kdo si chce omluvit vlastní neschopnost a ukázat prstem na zlé znečišťovatele. Což už nám úplně nesedí.

Dobrý námět k přemýšlení

Trasande má ale pár zajímavých postřehů, kvůli kterým by jeho studie zapadnout neměla. Vyčíslil například, že každý bod IQ představuje přibližně 2 % ekonomické kapacity jednotlivce. Takže řekněme dospěláka, který za celý svůj produktivní život vydělá jeden milion dolarů. Paráda. Ale protože ho v dětství „ofouklo“ olovo nebo rtuť, z jeho IQ ubereme jeden bod. Jeho ekonomický potenciál je tak snížen o cirka 20 000 dolarů. Zní to jako legrace, ale rozpočítáno na těch 162 milionů bodů „ztráty“ IQ u mladé generace činí tahle ekonomická ztráta produktivity kolem 6 bilionů dolarů. Fakt balík. „Dětské mozky jsou motorem budoucnosti naší ekonomiky,“ dodává Trasande s povzdechem.

Ztrátu potenciálu IQ jednotlivce samozřejmě národní ekonomika nepocítí, nepocítí ji ani při 100 000 zasažených dětech. Ale rozpočítáno na celou populaci? To už začíná bolet. Spíš než úplné odmítnutí nebo přijetí závěrů téhle studie je třeba přemýšlet. Sice nic neroste donekonečna, ale IQ se minimálně u amerických dětí potýká s jistým propadem. A používání průmyslových chemikálií tu skutečně narůstá. Jedna věc tak opravdu může vést k druhé. Teď je otázka, jestli to opravdu souvisí a co se s tím dá dělat.

Autor: Radomír Dohnal

Koukáte na porno? Mozek vám postupně zdětinští. Hledání nejsnadnější cesty si vybírá nepříjemnou daň

Mladá generace hloupne. Čtení na internetu je drogou pro mozek, ale nerozvíjí osobnost

Další galerie