Tragická doba koronavirová. Jsou obavy na místě? Jak překonat současnou tíživou situaci

Člověk má obavy z neznámého. Proto už ostatně v pravěku vznikaly první kosmogonie, kosmologie a mytologie, které měly mj. vysvětlit katastrofy a další jevy, jež existovaly tak nějak mimo kontrolu tehdejšího Homo sapiens.

Obavy z neznámého a úzkost ze smrti

Všechny tyto snahy přitom měly několik společných cílů – dát světu řád a smysl a především vypořádat se s vlastní smrtelností, což je fundamentální lidský hraniční prožitek vyvolávající obavy vedoucí k úzkosti.

Nejstarším projevem skutečně lidského myšlení jsou koneckonců hroby, v nichž se navíc již před mnoha desítkami tisíc let objevily pohřební dary, které implikují víru v posmrtný život, a nejstarší dnes známý zapsaný příběh (Epos o Gilgamešovi) pojednává o hledání nesmrtelnosti. Člověk se zkrátka snaží smrt překonat odedávna a všichni jsme na stejné lodi.

Epidemie COVID-19

Pro úzkost ze smrti je typické, že se sebou nese strach (obavy) z cizího (tzv. xenofobie), protože cizí znamená ohrožení a ohrožení znamená potenciální smrt. V současné době zažíváme obavy z neznámého především v souvislosti s COVID-19. Svět se nám (Evropanům) zdál až doposud poměrně bezpečný, takže koronavirus vnímáme jako obrovskou hrozbu, protože mnozí z nás nic podobného nikdy předtím nezažili. Současné poloprázdné ulice, které brázdí jedinci s rouškami, navíc připomínají spíše zombie apokalypsu než naši důvěrně známou realitu.

K tomu si připočtěme, že o COVID-19 slýcháme a čteme takřka 24 hodin denně a výsledek je nasnadě – úzkost, které nás může paralyzovat, způsobovat noční můry a psychickou nepohodu. Je ale skutečně důvod k nadměrným obavám?

Studie ze Stanfordu

Ano, u nás v ČR není situace nijak kritická, nicméně sledujeme-li dění v Itálii, zřejmě každému se sevře hrdlo ze strachu o sebe a své blízké. Karanténa a další tvrdá opatření se pak zdají naprosto logickými postupy. Jenže vědci ze Stanfordské univerzity z dnes dostupných dat usuzují, že takovéto kroky mohou být poněkud přes čáru. Jistě, smrtnost se zdá u COVID-19 vysoká (uváděny bývají 3 % a někdy i více), problémem ovšem je, že se tento údaj jeví dosti zkreslený…

Testováni nejsou ani zdaleka všichni, přičemž testy jsou dělány převážně těm, kteří už mají nějaké těžší příznaky. Z toho vyplývá, že naprostá většina jedinců, jimž v organismu živoří koronavirus, se do těchto statistik vůbec nepromítne a nakažených je ve světě výrazně výše. Studie ze Stanfordu tak přichází se závěrem, že smrtnost v celé populaci může být cca 0,05 až 1 %. U běžné sezónní chřipky přitom bývá smrtnost odhadována zhruba na jedno promile, tzn. 0,1 % a přitom s ní umíme docela dobře žít a nevyvolává v nás hrůzu. Už drahně let s lidstvem koneckonců koexistují a kolidují koronaviry, jejichž smrtnost je daleko vyšší.

Proč právě Itálie?

Podíváme-li se blíže na Apeninský poloostrov, záběry z místních nemocnic jsou skutečně drastické a denně zde přibývají stovky nových případů úmrtí. To může skutečně v nejednom vyvolávat velké obavy. Země na jihu Evropy ale nebyla na koronavirus připravena, což se dá nicméně říci o všech státech EU. Jenže právě Itálie je v rámci Evropské unie zemí s vůbec největším věkovým mediánem (46,3 roku). A jak známo, COVID-19 je nebezpečný především pro starší jedince. Místní zdravotní systém navíc není nejlepší, v čemž hraje roli i vysoká zadluženost země, takže nastalo to, co zřejmě nastat muselo. Počet mrtvých v Itálii překonal Čínu, tedy za předpokladu, že soudruzi neudělali během sčítání (nechtěnou?) chybu.

Co na to Češi?

Češi se s nastalou situací samozřejmě snaží něco dělat. Prezident si v přímém přenosu řeší své přetrvávající komplexy, premiér zvládá dosti obstojně PR (minimálně v poslední době) a masmédia informují, co jim síly stačí, protože sledovanost je sledovanost a čtenost je čtenost. Svou (netopýří) polívčičku si přihřívají také dezinformační weby, které se předhánějí v bizarních teoriích, odkud vítr koronaviru vane a za vším stojí s největší pravděpodobností Batman. A běžný občan je doma a strachuje se, kdy si zase bude moci zajít na pivo do své oblíbené putyky.

Teď ale vážně. Současná situace v ČR se vzhledem k událostem v Itálii jeví velmi dobře. Měli bychom tedy nadále zůstat v karanténě a zbytečně neriskovat, protože neohrožujeme pouze své zdraví. Na druhou stranu bychom se měli vrátit ke stavu před karanténou co možná nejdříve, byť třeba v nějakém „nouzovějším“ režimu, protože dopad na ekonomiku může být skutečně fatální. Buďme tedy bdělí a chtějme po vládních představitelích, aby nás plně informovali o dalších plánovaných krocích. Když se totiž také tak trošku zakonspirujeme, o blížící se ekonomické krizi si v posledních měsících štěbetali i (vzdělanější) vrabci na střeše. A pokud nebude krize přičítána současnému systému, ale COVID-19, někoho to možná potěší…

Nenechejme se ovládnout stresem

Karanténa je zátěžovým testem pro naši psychiku, protože jsme vytrženi z každodennosti, která nás chrání proti nejistotě, a tím i úzkosti ze smrti. Neměli bychom ovšem podléhat skepsi a nechat na sebe působit nadměrný stres, který se projevuje negativně na fyziologické i psychické rovině. V boji proti němu je dosti důležitá vyrovnanost a pozitivní myšlení. Jak už ostatně bylo mnohokrát napsáno, organismus dlouhodobě stresovaného člověka je daleko méně imunní proti vlivům prostředí. Nejlepší, co můžeme dělat, je zkrátka zůstat v pohodě…

Bojujme proti úzkosti ze smrti

Úzkost ze smrti je průvodním jevem lidské existence, protože ostatní tvorové o své smrtelnosti zřejmě netuší. Ačkoli toto vědění vymazat úplně nelze, vždy se bude vyskytovat minimálně v nevědomí, odkud ovlivňuje i náš vědomý život (a projevuje se ve spánku jako noční můry), nemělo by nám nijak bránit v radostném prožívání našich dní.

Začněme si vážit maličkostí, např. zpěvu ptáků, nehoňme se za materiálními chimérami, které nám přinesou pouze pochybné štěstí, vyrazme do přírody, buďme tu pro své milované a pomáhejme druhým. Pak bude mít náš život smysl, budeme žít v souladu sami se sebou a úzkost ze smrti se téměř rozplyne. Obavy ze smrti vám také mohou pomoci zažehnat slova řeckého filosofa Epikúra: „Smrti se netřeba obávat. Když jsme tu my, není tu smrt, když je tu smrt, nejsme tu my.“

Udržte si optimismus

Aktuálně se sice zdá, že počet uzdravených lidí je neúměrně nízký oproti počtu nově infikovaných, ale toto srovnání je dosti zkreslené. Průběhu nákazy COVID-19 totiž nějakou dobu trvá, takže v dalších dnech začne přibývat čím dál více uzdravených, odhlédneme-li od toho, že se uzdravují i lidé, o kterých ani nevíme, že koronavirus měli. Určitou nadějí jsou i některé léky, stejně jako tzv. trasování, které může vést k výrazně rychlejšímu vyhodnocování polohových dat a díky tomu pomoci izolovat jen prokazatelně nakažené. Okolo Velikonoc by tak mohla nastat tzv. „chytrá karanténa“ a v souvislosti s ní i postupné omezení plošných opatření.

… a buďme zodpovědní

Chovejme se tedy zodpovědně a nechme vládu, aby zajistila dostatek ochranných prostředků pro nemocniční personál a připravila nemocnice na příjem nakažených. Na druhou stranu bychom neměli nechat tvrdá opatření platit déle, než je nezbytně nutné, protože důsledky takového kroku by mohly být opravdu dalekosáhlé, a to především pro obyčejný lid země české. Vrátíme-li se ke studii ze Stanfordu, je nasnadě otázka, zda delší tvrdá opatření nenapáchají daleko více škody než užitku.

Sledujme tedy s nadějí nové léky, nic nepodceňme, zachovejme si pozitivní přístup, buďme vděční všem, co pomáhají, zůstaňme silní, soudržní a zároveň bdělí a nenechme nikoho tuto nelehkou situaci zneužít. Brzy bude lépe a s viry žít prostě musíme, ať chceme, nebo nechceme. I COVID-19 se dříve či později stane běžnou součástí našich životů, protože úplně se jej nezbavíme, ale ve skutečnosti zůstane jen nepříjemnou vzpomínkou na okraji našeho vědomí. A může mít i pozitivní dopad na společnost jako celek, protože změní naše přetrvávající vnímání světa…

Autor: Petr81

Před 100 lety řádila španělská chřipka. Zemřelo při ní mnohem víc lidí než v zákopech 1. světové války

Přepisování historie. Které národy si s chutí upravily vlastní minulost a tváří se, že se nic neděje

Další galerie