Knihy, které změnily svět k horšímu. Četli jste je?
Světovládné choutky, násilné přerozdělování cizího majetku, vyhubení nějakého etnika anebo touhu upálit sousedku jako čarodějnici. To ve vás většina na trhu dostupných knih většinou nevyvolá. Tyhle literární klenoty to ale umí.
Správné načasování je základ, a dílko známé jako Malleus maleficarum snad ani nemohlo vyjít ve vhodnější dobu. Celou Evropou tehdy začínaly otřásat myšlenky na reformaci církve, přibývalo kazatelů, odpadlíků od víry, hříšníků i světců. Katolická církev momentálně v boji s Ďáblem o lidské duše prohrávala na sety.
Potřebovala problém, na kterém by současně demonstrovala svou užitečnost a sílu. Latinská psaná rukověť, příručka sepsaná pravděpodobně dominikánskými mnichy Kramerem a Sprengerem, proto poprvé roku 1486 nevyšla náhodou.
Najít a zničit nepřítele víry
Slavně neslavná kniha, česky známá jako Kladivo na čarodějnice se brzy dočkala dvacítky dotisků, a zahájila staletí honů na všechny nepřátele víry.
Kniha se stala manuálem pro inkvizitory, kteří s ní mohli rozpoznávat „vyslance Pekel a čarodějnice“, domnělé i skutečné nepřátele církve, rozjíždět obludné procesy plné mučení a vynucených přiznání, a upalovat obviněné na hranicích. A tím pochybující věřící ovečky uvalit do bázně Boží. Prostě boží. Středověká knížka má zprostředkovaně na svědomí tisíce nevinných obětí.
Vždyť je to jen manuál k trůnu
Niccolò Machiavelli nebyl prokletým padouchem historie, ale ve své době zatraceně vzdělaným mužem. Filozofem, snílkem, spisovatelem. Jeho knížka Vladař z roku 1532 taky není zlovolným opusem. Je jen popisem vlastností ideálního panovníka, způsobu vlády, fungování států. A je psána zatraceně upřímně.
Autor v ní správně odhaduje, že ne každý panovník má pro vládnutí talent, a spousta z nich je vlastně ke své funkci vyvolena náhodou osudu. Radí jim, jak to zařídit, aby to vypadalo, že je vybrala sama Prozřetelnost.
Tu a tam pouštět trochu hrůzu, protože pořádek musí být a strach obyvatel z trestu je o něco silnější motivace, než láska k vlasti. Rozděl a panuj, být rozhodný a nebát se radikálních činů. Kniha skončila na indexu, protože až příliš rozkrývala karty mocnářů.
Horší to bylo o staletí později. Tuhle knížku si zamiloval Napoleon, Hitler, Stalin i Mussolini. Je totiž univerzální inspirací všem velkým diktátorům. A proto je tak nebezpečná.
Kuchařka podněcující nenávist
Když už se tak padlo jméno nejkníratějšího německého Vůdce: jeho Mein Kampf tu zmiňovat nebudeme. 10 milionů výtisků na tom nic nemění, jsou to jen světovládné vlhké sny natěrače pokojů, navíc brak, dost neoriginálně „vykradený“ z mnohem zlovolnějšího materiálu.
A to roku 1903 publikovaných Protokolů židovských mudrců. Jejich autorství je neznámé, zato účel ano. Jsou dílem podvržené propagandy, která hraje na strunu antisemitismu. Nenávisti vůči Židům.
Autor Protokolů si vymyslel globální sionistické spiknutí, někdo další se tím mocně inspiroval a výsledek měl podobu holokaustu. Jak ale vypadá momentálně nejvražednější kniha světa? Vidím, že pokukujete po Bibli či Koránu. Těsně vedle.
Rudá Bible s ručením neomezeným
Víra je totiž opium lidstva, napsal v roce 1867 Karl Marx (a pomáhal mu s tím Friedrich Engels) v Kapitálu. Bichle s podtitulem Kritika politické ekonomie se od té doby stala revolučním evergreenem.
Kniha teoreticky zachycující význam přerozdělení majetku a osvětlující nutnost změny uspořádání společnosti se od svého vydání stala zdrojem inspirace bezpočtu revolucí po celém světě.
S Biblí se možná pojí křižácké výpravy a s Koránem zotročující boj proti nevěřícím, ale největší slávy dosáhly tyhle náboženské majáky někdy ve středověku. Kdy na světě žilo pár milionů lidí. Marxův Kapitál dokázal nepřímo vehnat opakovaně svět do globální války a rozdělit ho, na svědomí má desítky milionů obětí. Rudá Čína, komunismus, gulagy, Severní Korea, jihoamerické revoluce…
Není to úplně špatná knížka, za přečtení stojí. Záleží, co si z ní vezmete. Znáte to, kdo ve dvaceti nebyl levičákem, nemá srdce. Kdo je jím i v padesáti, nemá prý mozek. Ale to je vlastně podobné u všech zde zmíněných literárních děl. Primárně nejsou zlé, horší je to s činy, ke kterým mohou čtenáře inspirovat.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Nejhorší knihy, které psaly celebrity – kdo se na to měl radši vykašlat?