Když se řekne kawaii, aneb vzdor vyjádřený roztomilostí

Japonsko je dost drsná země (přesto všechno je tu Kawaii). Už se tu sice nežije v časech samurajů, ale pořád tu platí, že osobní reputace, čest a důstojnost, osobní odpovědnost, jsou zatraceně důležité. Patří k tomu i silná tendence k sebekontrole. Držet své emoce pod pokličkou, nedávat ani sebemenším hnutím najevo, co cítíte.

Citečky, slzy, křik – to nepatří do práce, a nakonec ani do rodinného života. Všechno je tu profesionální, efektivní, úsečné, rychlé, zřejmé a dopředu hierarchicky dané. A proto je tu pod povrchem zapotřebí nějaký ventil, stopa lidskosti. A tímhle ventilem se před dekádami stala na síle rychle nabývající kultura kawaii.

Volně přeloženo, kawaii znamená roztomilý, hračičkovský, dětinský, křehký. Dřív to tu mělo, kvůli kultu osobní důstojnosti a ctností, dost hanlivý podtext. Něco jako změkčilost a bezmocnost. Protože na ťuťu-ňuňu a rozkoušňoučké tu skutečně nebyli zařízení. Na odiv máte dávat odvahu a odolnost, nikoliv zranitelnost a plachost.

Vynikat máte svými schopnostmi, ne tím, že jste k zulíbání okouzlující, jako ušaté jezulátko. Jenže udržet vnější ne-emočnost, tvrdost a rozhodnost není vždy snadné. Takže spousta vysoce prakticky smýšlejících Japonců někde potají schovávala něco nadbytečného a nepraktického, co jim dělalo vnitřně radost. Něco kawaii.

Plyšová revoluce studentek

V 70. letech rozjely japonské puberťačky zvláštní koníček: roztomilé psaní. Ne klasické znaky inkoustem, ale spíš propiskou psané stejnocenné čáry latinky, se spoustou srdíček a smajlíků. Bylo to navýsost dětinské, nepraktické, čmárané do učebnic a deníčků. A přestože takhle vytvářené znaky byly nečitelně břichaté, byly velmi „roztomilé“. Byly kawaii.

Studentky se pak staly hlavními hybatelkami tohoto trendu, v němž prim vedla přeexponovaná holčičkovská nevinnost. Copánky, líčení, oděv, to vše působilo nemalý poprask. V módě i společenských vztazích.

Na trend se přivařila komiksová manga tvorba (protože komiks tu dlouhodobě sloužil jako ventil úplně všeho), a na tuhle vlnu pak úspěšně naskočil velkokapacitní marketing. K dostání začaly být nejrůznější kawaii domácí spotřebiče. Veselý hrníček s ouškem, konvice s protáčejícími se očičky, kožíšek pro mobilní telefon s točícím číselníkem.

Že je to nepraktické a kýčovité? To je právě ono, to je kawaii! A tím se položil základ fenoménu, který frčí dodnes. Podívejte se na Hello Kitty nebo pokémona Pikachu. To je čiré kawaii. Každá letecká nebo přepravní společnost, každý sportovní tým, tu má svého kawaii maskota.

Tahle země není pro roztomilé

Ňuchňací a roztomilé potvůrky, plyšáči, plyšáčkové batůžky, plyšáčková čepice s malým plyšovým batůžkem pro plyšáčka v plyšové čepici… to je kawaii. Vznikly salóny, pro ženy i muže, kde vám rádi na počkání vytvoří originální kawaii vzhled. Auto vám klidně v autodílně přestříkají do kawaii pastelových barev (a nejspíš mu přidají i ocásek a čumáček).

Takovou zjevnou přeplácanou roztomilostí se ale nenechte zmýlit. Pořád je to vyjádření vzdoru, jen v kultuře tvrdosti vyjádření atypickou jemností a měkkostí. Zatímco u nás se svého času puberťáci pokoušeli vypadat co nejdrsněji, aby se zřetelně odlišili a odrodili od laskavé péče svých spořádaných rodičů a nastavení společnosti, v Japonsku to šlo přesně opačným kawaii směrem.

FOTO: 123RF

Vražedné Guinessovy rekordy. Znáte je všechny?

PC hry, které jsme pařili v devadesátkách. Pamatujete si je?

Další galerie