Slovní přešlapy Joea Bidena, který se teď zkusí podruhé stát nejstarším prezidentem
V USA se naplno rozjíždí debata o tom, kdo by se měl stát příštím prezidentem. A v souvislosti s tím je zmiňována i přestavba Bílého domu na eldéenku, protože stávajícímu šéfovi úřadu je osmdesát. Už v době svého nástupu do funkce byl nejstarším prezidentem za celou historii existence Spojených států amerických, a pokud by za rok opravdu uspěl při znovuzvolení, dosloužil by teoreticky ve svých 86 letech.
Takže to vypadá, že téma věku kandidátů – nejen jejich fyzické kondice ale i mentální kapacity – bude v nastávajících volbách hodně horké téma. Nejen proto, že velkohubý velko-vyzyvatel velko-Trump by po volbách v roce 2024 nastupoval ve stejném věku, v němž se ujal prezidentství v roce 2020 Biden. Od obou už tak nějak americký lid tuší, co očekávat. My si tentokrát připomeneme těch „pár“ slovních přešlapů a bonmotů, jimiž se do paměti zapsal Biden. Na hlášky Donalda Trumpa bychom totiž potřebovali celý seriál.
Takže?
Trocha toho rasismu
V hyperkorektní woke-Americe je otázka rasy a barvy pleti hodně horké téma, a starý Joe se v tomhle minovém poli pohybuje s elegancí mamuta, který po sobě nezanechává trus, ale necitlivé poznámky. Jeho hláška: „Chudé děti jsou stejně chytré jako bílé děti,“ už patří věčnosti, stejně jako osočení černošského voliče, že pokud bude volit Trumpa, tak vlastně není žádný černoch.
Bidenova posedlost černošskou komunitou jde tak daleko, že se snaží vysvětlit, že: „Ten týpek v mikině s kapucí, který jde po chodníku, může být klidně laureátem další ceny za poezii, a ne hvězda gang-bangu v pornu.“ Ale necílí jen na černochy. V Delaware například neskrýval rozpaky nad tím, že region „žije“ z indické migrace. A pro koblihu si tam nezajdete, pokud nemáte aspoň trochu indický akcent. Ou.
Jako prezident, který se ostře vymezuje proti rasismu, je vlastně úplně ukázkovým rasistou. Ale těch skvrnek na jeho štítu se pochopitelně najde víc. Třeba když poté, co odpálil na konferenci novináře, vyptávajícího se na inflaci odpovědí… a pak zapomněl, že má zapnutý mikrofon a dodal: „To je ale sráč.“
Trocha těch stereotypů
Naštěstí své voliče Biden nemusí hledat v Irsku, protože s touhle zemí evidentně nějaký problém má. Hláška: „Možná mám irské předky, ale hloupý tedy nejsem,“ se do dějin mezinárodní diplomacie asi nezapíše. Stejně jako věty o tom, že Irčan nebude, protože nemá chuť na alkohol a naposledy, když navštívil své příbuzné v Irsku, někteří zrovna ani nebyli ve vězení… zkrátka, kromě rasismu Biden trpí i na stereotypy.
A dál? Ano, jsou tu určité problémy s pamětí. Říct, že jeho vlastní syn přišel o život v Iráku, byť zemřel v roce 2015 v Marylandu na mozkový nádor, je trochu větším výpadkem. Stejně jako když děkuje členům Senátu, kteří podpořili jeho návrh, a jmenovitě k nim promlouvá v sále. „A Jackie, kde je Jackie?“ ptá se. Nějak zapomněl, že kongresmanka Jackie Walorski je už dva měsíce mrtvá.
Nejen mrtvé a nemohoucí
Osobně na nás nejvíc zapůsobilo, jak během proslovu vyzval senátora Chucka Grahama: „Hej, Chucku, postav se, ať tě lidé vidí,” a přitom decentně pozapomněl, že Chuck je paraplegik a ze svého vozíku, na kterém zrovna seděl, se jen tak nezvedne. Jasně, Biden má občas problémy spočítat písmena ve slově – jen tři písmena, J-O-B-S – občas upadne při cestě do/ze schodů, z kola nebo při vystupování z auta.
Ale na druhé straně, je s ním vlastně pořád legrace.
Nikdy nevíte, co takový roztomile roztržitý důchodce, Stařík, který uprchl oknem, vlastně udělá. V mezinárodní politice je něco jako žolík, s předem nejasným efektem. Který celému světu dokazuje, že život po osmdesátce teprve začíná.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Přešlapy Donalda Trumpa aneb co se bývalému prezidentovi nepovedlo?