Jakými způsoby z vás mohou policisté dostat doznání a na co se připravit u výslechu? Jaká máte vůbec práva?
Policejní výslechy se vedou z jednoho jediného důvodu: získat informace. A tomu odpovídá i jejich taktika, která má vyslýchaného zmást, ukolébat nebo překvapit. Podstatné je, aby pověděl všechno, co ví, ideálně se do svých lží zamotal a při lhaní podřekl, a následně se dobrovolně doznal. Problém nastává, když tuhle hru rozjedou na nevinného. Na co se můžete těšit?
Znáte to z amerických detektivek: „Máte právo nevypovídat. Cokoli od této chvíle řeknete, může být u soudu použito proti vám. Máte právo na advokáta…“ Prostě než zacvaknou želízka, odříkává každý muž zákona tzv. Mirandu, který informuje podezřelé o jejich právech. Zadržený má ze zákona nárok na pár věcí. Nemusí třeba s vyšetřovateli mluvit, alespoň ne do doby, než dorazí jeho právník. Tomu taky může zavolat. A nemůže být bez udání důvodů zadržovaný věčně. Dost z toho platí i u nás. Policisté, a to nejen v USA, se tuhle komplikaci snaží nejrůznějším způsobem obejít. Třeba tak, že vás nezatknou, nebo oficiálně nepředvolají k výslechu. Prostě si s vámi chtějí jen popovídat.
Nejste zatčení, chceme si jen popovídat
Přátelsky, jak jinak. Ale pokud vám při tom nekryje záda právník, můžete jim pak snadno říct i něco, co by vás ještě mohlo (a nejspíš bude) mrzet. Taky si můžete povídat opravdu hodně dlouho, ztrácíte totiž kontrolu nad situací. Když nejste zadržení, předvolaní nebo rovnou obvinění, mluvit s nimi nemusíte. A pokud jste, máte nárok na právní asistenci. Je až kuriózní, že 80 % pachatelů trestných činů toto své právo nevymáhá. Chtějí totiž před policisty působit vyrovnaně a otevřeně, jako že vlastně nemají co skrývat. Jenže chyba lávky, právě tímhle se dostávají do pořádných problémů. Inu, ne nadarmo se říká Mlčeti zlato. Taky vám, když jste byli malí, rodiče říkali, že se s cizími lidmi bavit nemáte, ne?
Ticho léčí, myslete na to, až přijde výslech
„Mlčením si vůbec nepomůžete,“ uslyšíte nejspíš od vyšetřovatelů. Není to ale tak docela pravda. Vaše mlčení nepomůže jim. Pravděpodobně na vás budou muset trochu víc zatlačit, ale bez právníka se s nimi bavit nemusíte. Obvykle se pak dozvíte, že vaše nespolupráce se promítne do výše trestu. Což je taky pěkná lež: policisté vás soudit nebudou a o výši trestu nerozhodují. Jen chtějí, abyste si mysleli, že si ještě můžete nějak pomoci. Ideálně rychlým přiznáním viny, aby to měli bez práce a s prémiemi.
Už vás máme, zapírat je zbytečné!
Policie totiž v zásadě nemusí říkat pravdu. Ta je důležitá až při soudu, kde se také bude patřičně dokazovat. Když vám ale při výslechu oznámí, že se vaše otisky našly na místě činu? To bez následků mohou, i když to je to sprostá lež. Důležitá je vaše reakce. Nakonec totiž můžete připustit, že jste se na místě činu už někdy dříve objevili. A už se propadáte do bahna. Stejně jako když vám poví, že vás pozitivně identifikovala řada svědků v okolí místa činu, nebo zachytily bezpečnostní kamery. Může to být pravda, stejně jen jako trik vyšetřovatelů. Pokud ale rázem změníte svou výpověď, a připustíte, že vás někdo skutečně poblíž zahlédnout mohl, tuší už policisté, že to s vámi nebude úplně v pořádku.
Hodný a zlý polda. A nekonečný výslech.
Je to psychologický trik, který pamatuje starověk. Neznamená to ale, že by nefungoval. Dnes má obvykle podobu zlého policisty, který vás agresivně obviňuje ze spáchání zločinu. Všechno je mu vlastně jasné. Jste lump a darebák, udělal jste to schválně, byl jste už dopředu připravený, čte vám z očí, jak drzý jste! Řve na vás a buší do stolu. S chutí vám vylíčí, co vás ve vězení čeká. Nebo jak si to zapíráním jen zhoršujete. A pak je tu druhý muž. Pan Hodný. Souhlasí sice se svým kolegou, ale je o poznání tišší. Má totiž jisté pochyby, nevěří, že to bylo docela tak, jak už zaznělo.
Snad kdybyste to vy sami vylíčili vlastními slovy? Možná by se pro vás dalo ještě něco udělat. Oba jsou ale „herci hrající své role“, už za hodinu mohou při jiném výslechu fungovat v opačné sestavě. Jisté je, že s panem Hodným se vyslýchaný dá spíš do řeči, než s tím Zlým. Mimochodem, pánů Zlých se u jednoho výsledku může vystřídat celá řádka. I to je pěkný nátlak, když podesáté opakujete svůj příběh. A jestli se jednou spletete? Znovu na vás udeří. Kombinace protahovaného výslechu a dvou diametrálně odlišných přístupů vyslýchajících vede k doznání dost spolehlivě. I když jste v tom nevině.
Všichni jsou už v Mexiku
Že vás tam bylo víc? Už je dopadli všechny! A jako z udělání všichni tvrdí, že za to můžete vy. Prostě to s vámi vypadá bledě. Jste v tom sami. Pořád ještě máte šanci: řekněte svou verzi. I tenhle trik už je dost otřepaný, ale na kvalitách mu to neubírá. Když člověk vidí zoufalost a neudržitelnost svého postavení, a má pocit, že ho jeho blízcí zradili, vysype ze sebe všechno. Aby obhájil své počínání, vysvětlil, že to není jen jeho vina.
V čem je to kouzlo? Vyklopíte, co víte, i když policisté nikoho jiného nemají a nikdo jim zatím nic neprozradil. A učiníte tak v dobré, leč naprosto bláhové víře, že vám snad policisté chtějí pomoci. Oni mají ale trochu jiný plán. Pro výslech na policejní stanici stejně jako pro rande s bývalou ženou platí stejná pravidla: bez právníků ani ránu.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Efekt Barbry Streisand: pokud chcete něco na internetu skrýt, nesnažte se to zakázat!