Jak to, že chlap dokáže být mazlivý, věrný a oddaný?
Monogamie, touha po laskání pouze s jednou ženou, úcta k partnerce… Jak to, že někteří chlapíci to dávají bez mrknutí oka? Tahle krutá záhada má vysvětlení!
Románky, úlety, bokovky, paralelní vztahy. Jó, tohle je s námi od počátku lidstva, akorát dřív byla nevěra nemilosrdně trestána, zatímco dneska je „jen“ odsuzovaná – a komplikuje nám život. Nám všem.
Je těžké být mužem?
Vždyť podle výzkumu sexuálního chování české populace Češi patří k promiskuitním národům. Muži vystřídají asi tak deset partnerek, průměrná ženská se na lepší číslo než pět a víc milenců taky nedostane. A že v manželství je to jinak? No, k nevěře se přiznává 34 % žen a 55 % mužů. (Prof. PhDr. Petr Weiss a Ph.D a doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.) Být věrný a chovat se jako domácí mazlíček prostě nejde. Vždyť to takhle nastavila sama příroda! Nebo ne? S některými má svoje plány!
Lásko, jsi pro mě ta jediná!?
„Muži jsou k promiskuitnímu chování puzeni daleko více,“ tvrdí sexuolog Zlatko Pastor s tím, že motivů k úletům existuje víc. Podle něj nám sex s novým partnerem poskytuje obvykle větší potěšení, ale nevěra má i jiné, neerotické důvody.
Tak jak to, že existuje mnoho mužů, kteří zůstanou své ženě věrni po celý život? A to i tehdy, jestliže už vztah není takový jako dřív, děti jsou dávno z domu a místo nich sedí u stolu stereotyp? (Navíc někteří z těchto případů patří mezi doslova plyšové a oddané partnery.) Co je tady špatně? Za všechno může jeden hormon!
Špatná nebo dobrá zpráva pro savce?
Bylo zjištěno, že existuje hormon věrnosti zvaný vasopressin, jehož základní funkcí je zadržování vody v těle a posilování paměti. Ten však právě způsobuje i to, že muži jsou mazliví, oddaní a věrní. (Jednu z prvních zpráv o tomto objevu přinesl časopis Welt am Sonntag již v říjnu roku 2004.) Vůči této senzaci nejdřív byli všichni trochu skeptičtí, neboť experiment s vasopressinem byl ověřen na myších a opicích, nicméně legrace záhy skončila.
Spokojenost, náklonnost a soudržnost. Žádná sci-fi
Švédský biolog Hasse Walum z institutu Karolinska ve Stockholmu jednou provždy dokázal, že schopnost věrnosti je ovlivněna genem, který je zodpovědný za regulaci zmíněného hormonu. Tenhle maník si vzal na mušku 552 Švédů žijících v heterosexuálním partnerství trvajícím déle než pět.
Ukázalo se, že jedinci s pravidelně doplňovanou hladinkou vasopresinu vykazovali dvakrát větší pravděpodobnost šťastného partnerství bez krizí a nevěry. (Zveřejněno v Journal: Proceedings of the National Academy of Sciences.) Tak teď už víte, co stojí za „ňuňu a ťuťu“.
Buď gen máš, a ten tě zásobuje větší touhou po monogamní náklonnosti, nebo si po celý život užíváš sexu a nespoutaných zásunů bez závazků, což znamená, že tvoje hladina patří k normálu. Ne, nevybírejte, co z toho je lepší, radši taky trochu ochutnejte „vzácnou medicínu“. Proč?
Komu prospěje malá degustace?
Další studie prokázala, že vasopressin má co dočinění s důvěrou (potvrdila australská univerzita Queensland), dál hraje klíčovou roli v sociálním chování, sexuální motivaci a reakci na stres. A odkud se tenhle zázrak bere? Mají ho všichni, akorát množství se liší.
Vasopressin je přirozeně produkován v mozku a vydávaný malým počtem neuronů. Jeho vylučování snižují látky jako kokain, LSD a amfetaminy. Naopak, pokud ho chcete mít víc, kupte si nosní sprej, který podle výrobců dokonce snižuje i žárlivost.
Koupě ilegální cestou
V syntetické formě je vyráběn firmou Sandoz pod obchodním názvem Diapid. Takto aplikovaný (2-4 vstřiky 2-3 x denně) je absorbován nosní sliznicí a jde velice rychle do mozku (účinky jsou znatelné již do minuty). Akorát jedna chybička se vloudila…
Vasopressin pod zmíněným obchodním názvem Diapid u nás bohužel není dostupný ani volně, ani na předpis, protože Česko není Mexiko (tam volně k prodeji) a ani USA (u Amíků na předpis). V ČR je registrován syntetický analog vazopresinu desmopressin, který je k dostání pouze na předpis pod názvem Adiuretin-SD. Mnozí ho tak shání na černém trhu, což je někdy tak trochu jako adrenalinový sport.
Tak co, chtěli byste do sebe cpát něco takového?
Autor: Adam