Horory. Díváte se na ně rádi nebo jste znechucení? Proč a kdy nám napětí dělá dobře? Psychologové mají jasno!
Křupající lebeční kosti, cákance krve na stěnách, tiché kroky ve zdánlivě opuštěném domě anebo jen nepojmenovaná hrůza číhající pod postelí? Autoři hororových scénářů mají k dispozici bezpočet prostředků, kterými nás dokáží vyděsit. Jsou to profesionálové a je to jejich práce. Ale proč se my, diváci, od nich necháváme tak rádi lekat a strašit?
Psychologických mechanismů, které stojí za naší oblibou hororů, je celá řada. A některé z nich jsou dost šílené. Jedno je ale jisté: horory nás baví, i když si to často naplno nepřiznáme. Jednoduše to vysvětluje Jeffrey Goldstein, klinický psycholog Univerzity v Utrechtu: „Lidé jdou na horor právě proto, aby se báli. Potřebují totiž adrenalin a emoce.“ A je třeba mu dát trochu za pravdu. Osud hrdinů akčních snímků nás sotva překvapí, závěr dokážeme předvídat. Ale horory nás umí vykolejit. Dráždí nás a lekají svou nepřímočarostí. Cítíme u nich vnitřní sepjetí s hrdiny i oběťmi. Zneklidňují nás, a na rozdíl od jiných filmů tak něco uvnitř nás probouzí
Pohled, který testuje naše limity
S tím v zásadě souhlasí i Søren Birkvad z Norské univerzity. „Hororové filmy nás baví, protože jsou zábavné. Někdo skáče s padákem, aby zažil nálož emocí. Jinému stačí k takovému prožitku pořádný horor.“ Důležité prý pro nás přitom je, že tyto emoce můžeme procítit v pohodlném a klidném prostředí. Horor je děsivý, ale my jsme u jeho sledování obklopeni důvěrně známým a bezpečným. Birkvad dodává, že je to celé o testování našich „nekomfortních“ limitů, při kterém se podvědomě učíme vyrovnávat s krizovými situacemi. Jak to? Ne vždy jsou scénáře hororů reálné, ale často při nich přemýšlíme, jak bychom se na místě hlavního hrdiny zachovali sami.
Hledáme příčiny zla
Norští psychologové o hororech bádají rádi. I proto jde další norský psycholog, Kjøs Johnsen, v pátrání po příčinách obliby hororů trochu dál. Věří, že popularita hororů tkví v tom, že nám odhalují příčiny zla. „Dřív se zlem operovala v našich myslích církev, která nás před ním chránila. Nebo jsme tomu aspoň věřili. Z neobsažného ďábla a nehmotného zla jsme ale pokročili dál,“ tvrdí. Něco na tom bude. Zájem o víru možná upadá, ale zlo ze světa rozhodně nemizí. Proč? To právě chceme vědět! Proto sledujeme horory, protože se dozvídáme o motivech zla a odkud se v nás bere. Není proto divu že historicky je tenhle žánr ve filmu jeden z nejstarších. Sahá až do éry němého filmu ve dvacátých letech minulého století.
Horor nás vzdělává
„Je to kult dospívání a testování osobnosti,“ tvrdí ve svých přednáškách o hororu psycholog Mathias Clasen. Svým způsobem to dává smysl. Hororové filmy totiž „objevujeme“ postupně. Ne, jako malé děti se na ně nedíváme. Ale postupně dospějeme do věku, kdy nějaký takový snímek ze své vůle zhlédneme. Už proto, abychom pochopili, co na něm ostatní vidí. A buď to ustojíme, nebo si dáme na pár týdnů pauzu, než takový experiment znovu zopakujeme. „Je to něco jako dávná zkouška dospělosti,“ říká Clasen. „Kterou chceme v určité vývojové fázi podstoupit.“
Podle něj lidé nalezli zalíbení v situacích, které jim umožní procítit negativní emoce v bezpečném kontextu. Tak trochu hra, tak trochu zkouška nanečisto. Představte si třeba obligátní schovávání se pod postelí, když filmovou hrdinku pronásleduje psychopat se sekerou. Udělali byste to také? Nejspíš ne, protože díky sledování hororů víte, že to vůbec není šťatsný nápad. „Zfilmovaná simulace dává divákovi klíčové informace o tom, jak se nestát kořistí,“ vysvětluje Clasen. A jako diváci máme možnost procítit tuto zkušenost katastrofického scénáře z pohodlí křesla nebo gauče doma.
Ta správná míra stresu
A ještě jeden důvod, proč máme rádi horory, stojí za zmínku. Lekavé scény i dynamické stupňování napětí je dobré pro naše zdraví! Podle Firdause Dhabhara, profesora psychologie na Univerzitě v Miami, představují totiž extrakt „toho správného stresu“. Prostě nás probírají z letargie, a umí naše srdce pořádně rozpumpovat, aniž bychom se u toho fyzicky namáhali. Dhabhar říká, že dobrý horor umí nastartovat imunitu lépe, než vitamíny a doplňky stravy. A naše tělo se o svou dávku vzrušení hlásí.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: