Nejbizarnější kultovní filmy všech dob. Zvládnete je dát ještě během omezení pohybu?
Status „kultovní“ dnes má mnoho filmů. Jenže některé snímky z této kategorie jsou vskutku bizarní a do konce je nedá ani zdaleka každý milovník kinematografie.
Které kultovní filmy si stojí za připomenutí?
Saló aneb 120 dnů Sodomy
Jeden z nejkontroverznějších filmů všech dob. Italský režisér Pier Paolo Pasolini natočil v roce 1975 snímek, jehož děj vycházel z markýze de Sade. Jméno tohoto šlechtice přitom dalo vzniknout slovu „sadismus“, takže je zjevné, že jeho díla byla dosti skandální. Pasolini přemístil děj do fašistické Itálie a skrze pornografický obsah rozvíjí myšlenku absolutní moci člověka nad člověkem. Film byl zakázán jak v Itálii, tak v Německu či Austrálii. Samotný Pasolini byl navíc v roce premiéry zavražděn a čin byl dáván do souvislosti právě s tímto snímkem. Ve skutečnosti byl za vraždu odsouzen mladý prostitut, nicméně zřejmě za ní stála politická opozice (Pasolini byl komunista).
Růžoví plameňáci
Americký režisér John Waters je někdy označován za „papeže braku“, což o už samo o sobě o lecčem vypovídá. Jeho nízkorozpočtové filmy šokovaly, nicméně kultovním se stal především snímek Růžoví plameňáci z roku 1972, v jehož hlavní roli se objevil transvestita Divine, který hrál Babs Johnson, nejoplzlejší osobu pod sluncem. Zatímco v Saló byly všechny šokující scény nahrané, v Růžovích plameňácích byly točeny naturalisticky, tedy žádné triky. Samotný/samotná Divine kupříkladu na konci filmu pozře psí exkrement a ne, nejednalo se o čokoládu. Zvládnete zhlédnout tento snímek?
Korida lásky
V dějinách kinematografie se objevila spousta kontroverzních režisérů, z nichž vyčníval Nagisa Óšima. Tento japonský rebel točil filmy, které stejně jako v případě Pasoliniho kritika oceňovala. Do povědomí veřejnosti se přitom zapsal především snímek Korida lásky z roku 1976, ve kterém padly veškeré sexuální zábrany. Děj tohoto artovo-pornografického filmu pojednává o skutečném vztahu mezi mladou služkou Sadou a majitele restaurace Kičim. Snímek byl díky několika necenzurovaným pornografickým scénám v Japonsku zakázán a sám Óšima dokonce stanul před soudem.
Sladký film
Zřejmě byste neřekli, že snímek takového názvu nedal spát cenzorům v mnoha zemích světa. Někde se tak přitom děje dodnes. Další bizarní kult pochází z roku 1974 a v kanadsko-francouzsko-německé koprodukci jej natočil jugoslávský režisér Dušan Makavejev. Surrealistický snímek primárně testuje toleranci publika a vyskytuje se v něm nahota, vyměšování i kontroverzní politické symboly. Sladký film byl zkrátka svého času hodně přes čáru. Hlavní roli mimochodem ztvárnila herečka Anna Prucnal, které byl na několik let zakázán návrat do rodné země (konzervativního Polska) a nemohla tak navštívit ani umírající matku.
Mazací hlava
Pokud lze dnes někoho označit za kultovního režiséra, nepochybně spoustu filmových fanoušků napadne jméno David Lynch. Dnes už čtyřiasedmdesátiletý Američan natočil na začátku své kariéry několik „kraťasů“ a v roce 1977 debutoval filmem Mazací hlava, kterým okamžitě zaujal. Natáčení tohoto surrealistického mysteriózního hororu, jehož název odkazuje ke gumě na tužce, se díky problémům s financováním oproti plánovaným šesti týdnům protáhlo na pět let. Přesto vznikl snímek, který zbožňují milovníci všeho divného. I účes Jacka Nance už je dnes legendární.
Jednorozený
Zatímco všechny výše uvedené filmy měly premiéru v 70. letech 20. století, poslední snímek je mladší. Přesto již brzy oslaví 30. narozeniny. Snímku Jednorozený, který je více známý pod svým originálním názvem Begotten, patří v našem výčtu jednoznačně titul „nejbizarnější“. Americký režisér E. Elias Merhige svou celovečerní prvotinou divákům vyrazil dech a celý film viděl málokdo. Snímek, jenž začíná sebevraždou boha a natočen je černobíle (bez šedé), skutečně není pro každého. Ne náhodou je Jednorozený někdy označován za „meditační snímek pro sadomasochisty“.
Autor: Petr81
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: