Ekonomika dneška. Co všechno se dá koupit za pět korun? Zírejte!
Bůro. Jedná se o nespisovné označení pětikoruny. Do češtiny bylo nejspíš přejato z němčiny, odvozeno od slova bor. Konec teorie, přejděme k praxi. Co všechno si dnes za tuto jednu jedinou minci koupíte? Asi budete pěkně koukat!
Výplata za komárů? Medián průměrné hrubé mzdy, což znamená, že polovina lidí brala méně a polovina více, byl v roce 1989 v tehdejším Československu 3000 Kčs měsíčně. Co se za to dalo pořídit? Z dat Českého statistického úřadu vyplývá, že v letech 1988–89 rohlík stál 0,30 Kčs, jedno vejce 2,10 Kčs, jeden litr polotučného mléka 2 Kčs, 10° pivko (0,5 litru) 2,50 Kčs. To byly lidovky co?
Heslo doby? „Méně a ještě míň“
V roce 2016, tedy o 27 let později, se průměrná mzda zvedla na celých 24 953 Kč. Podle statistik tedy Češi berou čím dál více, nicméně protože se zvedly i ceny, ve skutečnosti příjmy klesly o 0,3 %. Skvěle to vystihuje příklad na lahváči.
Ještě minulý rok se jich za průměrnou mzdu dalo nakoupit 2415, letos už je to jen 2376, tedy o 39 kousků méně. A co když na průměrnou mzdu zdaleka nedosahujete a v kapse vám zbyla jedna jediná pětikoruna? Stačí necelá hodina v terénu a máte jasno!
Kdo hledá, najde
Mezi prvními testovacími obchody je nedaleká trafika. „Máte něco za bůro?“ ptám se. Paní se nejistě rozhlédne a nabízí mi zápalky za 4 káble. „Víc toho nemáte?“ vyzvídám. Za okénkem se znejistí, chvíli šustí, načež vypadne nabídka: „Dětské omalovánky byste nechtěl? Pár jich tu mám přesně za těch pět korun. Nebo samolepku. A taky obyčejnou tužku. Bez gumy, teda.“
Když zakroutím hlavou s tím, že mi jde jen o experiment, a taky hlavně bez gumy neberu nic, i kdyby to slibovalo hory a doly, odkazuje mě na vedlejší poštu. „Obálka, ta se za ty prachy ještě dá.“ Souhlasně pokyvuji hlavou a jdu lovit do supermarketu, přičemž míjím veřejné záchodky. „Poplatek za službu 5 korun.“ Tak super, člověk se za ty prachy může nejen podpálit, ale i vyprázdnit.
A pak že jsou markety k ničemu!
V krámě už je situace trochu jasnější. Rohlík tukový 1,50 Kč, takže si rovnou můžete vzít dva. Pokud se spokojíte s jedním, máte co na něj. Když na mě ve frontě na uzeniny přichází řada, ptám se obsluhy, jaké množství toho nejlevnějšího gothaje na skladě můžu dostat do pětikoruny. Po zvážení mi peroxidová blondýna hlásí, že asi 90 gramů.
Jestli se tedy nebudete rozcapovat a snížíte svoje nároky, budete mít rohlík i nějaké to kolečko salámu současně. Jen, když si vzpomenu na jistý rozbor oblíbených uzenin, tak mě přechází chuť. Dnešní gothaj má totiž o pět éček víc než v roce 1977 – a o 29 procent méně masa. Dobrou chuť!
Stojaté vody Vltavy výměnou za kytky
Ještě procházím regály a ujišťuji se, že drobnosti, jako kypřicí prášek, čerstvé nebo sušené droždí či lízátko, se do téhle cenové relace taky vejdou. Konec adrenalinu. V antikvariátě si za bůro koupíte jeden výtisk nějaké výživné literatury, šatnářka ho po vás zase bude chtít za uložení kabátu – tedy jen někde. No jo, no, ještě prostě má svoji cenu! A co internetové obchody?
Jak přijít k velkým penězům?
Při bližším zkoumání na netu dokonce zjišťuji, že za pět korun můžu mít sazenici jahod, cibulku narcisů, bílé mramorové oblázky do skalky nebo na zahradu (5 kaček za kilo). Samozřejmě, že se musí přihlédnout k poštovnému, které je v těchto případech to nejdražší. Ale vida. Mince se stylizací Karlova mostu a s hladinou Vltavy se v tom našem leckdy až tureckém hospodářství (aspoň prozatím) neztratí. A teď to nejlepší na konec…
Naproti tomu, pokud máte doma niklovou pětikorunu z roku 1937 patřící mezi nejvzácnější Československé oběžné mince ražené podle návrhu sochaře Otty Gutfreunda, koupíte si za ni docela dost věcí. Orientační cena této vzácnosti se může vyšplhat až na necelých 50 tisíc korun! Patříte k těm šťastným?
A co dalšího se dneska dá koupit za bůro? Pište do komentářů!
Autor: Merlin
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Česká armáda nakupuje jak zběsilá, přesto nás neubrání ani týden