Zákon a banány: Proč staří Egypťané využívali policejní paviány?
Egypťané ve starověku byli podivíni k pohledání. Nejen kvůli uctívání Nilu, stavbě pyramid a té legraci s mumifikací faraonů. Byli totiž vpravdě posedlí zvířaty. Tedy, těmi, které považovali za posvátné, nějak spjaté s bohy. A protože panteon jejich božstev byl početný jako fronta důchodců před pokladnou během čtvrteční slevy v nákupáku, dala by se z těch posvátných zvířat sestavit malá zoo.
Kočka byla duchovně „navázaná“ na bohyni Bastet, šakal byl poslem Anúbise, berani patřili k Amonovi, vruboun – brouček, kterému říkáme skarabeus – byl jedna ruka s Cheprerem, krokodýl byl ztělesněním Sobeka, kráva patřila k bohyni Hathor, sokol symbolizoval Horuse. A jasně, byl tu ještě pavián. Přesněji tedy pavián pláštíkový, takový ten uřvaný prevít s holým zadkem. Ten byl služebníkem boha Thovta.
Proč prosím pavián?
Pro archeology, kteří se snažili najít nějakou logickou spojitost mezi konkrétním božstvem a zvířetem, tím ale vyvstával určitý problém. Abyste rozuměli – propojit si třeba šakala a Anúbise není problém. Oba řeší zdechliny, přechod mrtvého těla „na druhou stranu“. Zrovna tak nebude překvapením, že kráva bude ztělesněním bohyně Mléčné dráhy a Sobek-krokodýl je pánem Nilu, dárce povodní a úrody.
Jenže pavián? To je totálně neukázněný živočich, opičák charakterově posazený někam mezi kunu na steroidech a veverku na speedu. „Jeho“ Thovt je přitom pravou rukou spravedlnosti, udržovatelem míry a přirozeného řádu věcí, vševědoucím a vševidoucím. A je v panteonu egyptských božstev dost obávaným. Jeho jméno se nesmělo ani nahlas vyslovit. Jak si tedy spojit chlupatého gaunera se zákonem, právem, pořádkem?
Kluci v akci
Nečekané rozuzlení hádanky přinesl až nedávný podrobný průzkum mastaby (hrobky) Tepemankha (Džadžamancha), vysokého úředníka egyptské říše. Ano, jeho hrob byl mumifikovaných paviánů plný, to by až tak neobvyklé nebylo. Jako posvátné zvíře byl k nalezení ledaskde. Šlo tu ale o grafickou výzdobu mastaby, která poprvé názorně ukázala „paviány v akci“. Tak, jak byli ve starověku používáni. Jako hlídací, policejní psi, ke štvaní kriminálníků.
Jen si to představte: samec paviána se dá vlastně snadno ochočit, a jeden takový dobře vykrmený mazlík váží 20-30 kilo. Je uvyklý ruchu a hluku, v přírodě žije ve skupinách až 250 podobně uřvaných jedinců. Takže kravál z tržiště ho rozhodně nestresuje. Jeho vzhled je hrozivý, není to sice doga, ale jeho vyvinutá muskulatura rozhodně budí respekt.
Přines a trhej!
Když dostane pokyn, dokáže rychlostí 45 km/h, tedy 4-5x rychleji než utíkající člověk, dohnat zloděje nebo kapsáře. Přitom bude skákat přes stánky a nečiní mu trable ani výskoky do druhého patra. Nedá se před ním zdrhnout. Přitom ještě dělá rámus jako policejní houkačka a – velké finále – pořád ještě můžou promluvit jeho špičáky, dlouhé 5 centimetrů. Že to zní fantasticky?
Přesně takový průběh ale „komiks“ namalovaný na stěně popisuje. Paviáni byli strážci pořádku, udržovatelé míru a pokoje. Byli to ti první – a vlastně zatraceně nepříjemní – chlupatí na světě.
MOHLO BY VÁS ZAJJÍMAT
Mimozemšťané nebo Satan? Šílené teorie, které provází egyptské pyramidy