Dopis Edwarda Elgara, Kodex z Rohonči nebo rukopis Copiale. Tři záhadné šifry, na kterých si vědci vylámali zuby. Jak to?
Svět je plný tajemství, které nejsou určeny pro nepovolané uši a oči. Už v dávnověku se proto lidé naučili důvěrná sdělení šifrovat, a skrývat tak obsah sdělení. Tajná písma, neznámé abecedy a nejrůznější kódy prošly od těch časů dlouhým vývojem. Které z nich dosud tvrdošíjně odolávají svému vyřešení?

Zamilovaný dopis, který nikdo nepřečetl
Tři řádky plné okrasných kudrlinek, ale žádný srozumitelný text. Tak vypadá proslavená šifra známá pod jménem Dorabella. Je kuriózní už tím, že v tomto případě známe odesílatele i adresáta. Autorem graficky roztomile pojaté šifry je hudební skladatel Edward Elgar, a v roce 1897 ji poslal dopisem slečně Doře Pennyové, které se dvořil. I když byl ženatý. Nikdo tedy příliš nepochybuje o tom, že sdělení bude mít podobu milostného vyznání nebo možná pozvání na nějaké diskrétní dostaveníčko.

zdroj: wikipedia
Jenže co konkrétně tři řádky pokryté celkem 87 symboly šifry obsahují, se dodnes neví. Text nerozluštila ani adresátka, a tak zůstal Elgar bez odpovědi. Četní luštitelé připouští, že znaků je v textu nejspíš čtyřiadvacet. Odlišují se sklonem do osmi různých pozic, a blíže je definuje počet kudrlinek. Za nejžhavější hypotézu se momentálně považuje ta, která v nerozluštitelné šifře Dorabella nevidí psaná slova, ale notový záznam. Elgar byl přeci jen skladatelem, a tak mohl své hluboké city vyjádřit melodií.
Až příliš povedený vtípek
Chcete si udělat legraci z nejrůznějších přemoudřelých znalců a vousatých univerzitních profesorů? Jednou z možností je třeba vytvořit padělek starého rukopisu, psaného tajemným písmem. A pak se jen z povzdálí smát tomu, jak se moří s luštěním. V případě Kodexu z Rohonči, objeveného na sklonku 19. století, se však takový vtip nekonal. Pokud se jedná o pouhý výstřelek, je tento podvrh dokonalostí velmi blízký originálu. A o to záhadnější. Kodex obsahuje celkem 448 stránek, popsaných 9-14 řádky absolutně neznámého písma. Trochu připomíná cyrilici, hindštinu a latinku dohromady.

zdroj: wikipedia
Dále obsahuje 87 rafinovaných ilustrací s tematikou spojení tří světových náboženství. Kde se vzal? Nalezen byl v Batthyánové knihovně, kde byl uložen pod špatným katalogovým číslem. Původně se tu měla nacházet dvousvazková náboženská kniha, kterou si někdo vypůjčil naposledy v roce 1743, a místo ní vrátil tohle dílo. Pokud to má být falzifikát, tak se tvůrci pěkně prodražil. Papír kodexu je totiž z Benátek, a vyroben byl v roce 1530. Text zůstává naprostou záhadou.
Copiale: Šifra, kterou si musíte zazpívat
Více než 260 let čekala na své rozluštění šifra rukopisu Copiale, která pokrývá 105 listů v kůži vázané knihy. V roce 2011 se podařilo kalifornským IT expertům odhalit pravděpodobný mechanismus zápisu, ale úplně celý text dodnes přeložen není. Víme jen, co pokrývá pouhých 16 stránek. Jedná se o „návod“ zasedání okultní společnosti, která působila na území Německa někdy mezi lety 1760-1780. Její členové se při obřadu zasvěcení ujali role očních lékařů, Okulistů, kteří svou operací otevírají zrak nevidomým a nevědoucím.

zdroj: wikipedia
Co činilo tuto šifru neporazitelnou? Důmyslný substituční a homofonní kód, který předpokládal velkou jazykovou vybavenost luštitelů. Copiale je totiž psána znaky několika existujících abeced. A jak jistě tušíte, některá písmena se v různých jazycích vyslovují odlišně. Text tedy maskuje své poselství v chaosu písmen, do kterého vhlédne jen ten, kdo ovládá všechny tyto gramatické zákonitosti. Pokročilé počítače odhalily „nenáhodnost“ symbolů, ale nedokázaly už přečíst text nahlas, a tím mu dodat smysl.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Nejen základna v Arktidě. Existuje mnoho dalších tajemných nacistických staveb!