Domácí kino – kalibrace, konfigurace a zvukové formáty (2. díl)
V prvním díle dvoudílného miniseriálu o domácím kině jsme si řekli, jaké jsou funkce jednotlivých reproduktorů systému domácího kina a jak zhruba mají být rozmístěny. Nyní se podíváme na různé konfigurace rozmístění, budeme se věnovat tématu kalibrace domácího kina, řekneme si, jak nastavit zesilovač, a který zvukový formát zvolit při sledování filmu na DVD či Blu-ray.
Mnohé systémy domácího kina jsou dnes dodávány s automatickým kalibračním systémem. Reproduktory se však bohužel (zatím) samy umístit nedokážou (více o rozmístění jednotlivých reproduktorů píšeme ZDE). Důležité je vycházet ze zamýšleného rozestavení. Důležité pro nejzákladnější systém 5.1 je, aby přední reproduktory se středovým bodem (bod, ze kterého sledujete TV – vycházejme z toho, že jde o pohovku v centru místnosti) formovaly rovnostranný trojúhelník a zadní reproduktory byly asi 20 stupňů za pomyslnou přímkou protínající tento bod rovnoběžně s přední a zadní stěnou (z pohledu diváka).
Oblíbené konfigurace rozmístění reproduktorů domácího kina
2.0 a 2.1
Tento typ rozmístění je u domácího kina méně obvyklé a využívá se spíše při poslechu hudby nebo u počítače. Dvojka značí, že jde o stereo, číslo 1 za tečkou specifikuje subwoofer.
5.1
Tady začíná „opravdové“ domácí kino se surround zvukem. Pětikanálové se mu říká proto, že má pouze pět plnohodnotných kanálů zvuku, neboť subwoofer pro své nízké frekvence nevyžaduje plný frekvenční rozsah pásma. Ve variantě 5.2 jsou v sestavě přítomny dva subwoofery, tato varianta však není příliš rozšířená a o jejím reálném přínosu lze polemizovat.
7.1
Rozdíl mezi 7.1 a 5.1 surround systémem je ve dvou dodatečných reproduktorech, které dále přispívají k dosažení vyšší prostorovosti. Problém tohoto systému je v komplikovanějším rozmístění satelitů a také to, že 7.1 pro dokonalý efekt zkrátka vyžaduje větší místnost.
THX certifikát – ano či ne?
Celá řada reproduktorů pro spotřebitele disponuje tímto renomovaným logem, které známe hlavně z prostředí kin. Zde však nejde o speciální techniku zvuku, jak se mnozí mylně domnívají. Tato certifikace staví na více kritériích. Kromě samotných reproduktorů se bere v potaz například také tvar místnosti, takže bychom váhu tohoto loga na produktech příliš nepřeceňovali.
Kalibrace systému domácího kina
Spousta lidí si koupí drahý systém domácího kina, jehož kapacitu nakonec stejně nevyužije naplno. Nejlepším tipem (pro mnohé chlapy ovšem také něčím zcela nepředstavitelným) je začít přečtením manuálu. Pokud máte přehled o funkcionalitě zakoupených komponent, můžete si lépe pohrát (a správně nastavit) s pokročilejšími nastaveními, které často mívají velký vliv na výsledný efekt. V manuálu často najdete také ilustrace s ideálním rozestavením systému.
Když je vše správně zapojeno a rozmístěno, je načase vrhnout se k samotnému nastavení systému. Všechny zesilovače pro domácí kina nabízejí funkci, která přehraje testovací signál a usnadní vám nastavení správných hodnot pro každý jednotlivý reproduktor. Cílem je, aby všechny kanály zněly z divákovy perspektivy stejně hlasitě. Mnoho lidí na toto základní nastavení zapomíná, nebo jej pomíjí, protože jim přijde zbytečně složité – neudělejte stejnou chybu.
Pokud jste v místnosti, kde bylo třeba dělat kompromisy v rozmístění reproduktorů nebo jste je rozmístili neoptimálně z jiných důvodů, máte nyní možnost tento nedostatek částečně odčinit – hlavně díky zesilovači. Korektní kalibrace je důležitější, než by se mohlo zdát. Mnohé systémy nabízejí automatickou kalibraci, kdy je mikrofon umístěn na pohovku (umístění diváka) a hodnoty pro reproduktory se samy patřičně upraví. Toto je otázkou několika minut a na reprodukci to může mít nedozírný efekt. Pokud váš systém nedisponuje funkcí automatické kalibrace, upravte hodnoty manuálně. Jelikož jsou systémy domácího kina přímo určené pro domácnosti, není třeba dělat v rámci dosažení nejlepšího efektu žádné stavební úpravy. Je ovšem ideální pokud nejsou trajektorie zvuku zataraseny zbytečnými předměty.
Volba zvukového formátu
Při sledování filmů na DVD je vhodné nastavit zesilovač na Dolby Digital nebo DTS (Digital Theatre Systems). DTS je považován za o něco lepší díky nižší komprimaci, proto preferujte ten. Pokud sledujete televizi, video nebo jiný analogový zdroj připojený k zesilovači, vyberte Dolby Pro Logic II Movie.
S příchodem Blu-ray bylo třeba přijít také s pokročilejšími bezeztrátovými zvukovými formáty, aby byli uspokojeni i ti největší fajnšmekři. Zrodily se formáty Dolby Digital Plus, Dolby True HD, DTS HD a Master Audio, které nabízejí výrazně lepší zvuk. Podporované formáty naleznete na přebalu všech Blu-ray titulů. Přejeme příjemné sledování.
Autor: Pseudofilosof
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Domácí kino není projektor ani TV