Největší mýty ohledně cvičení, kterým se ještě dnes věří
Že to bez obětí v podobě času, odhodlání a dřiny nejde? Inu, jde. Pokud si nebudete sami nalhávat, že cvičení je něco děsně „extra“, bude pro váš harmonogram a psychiku náročné asi tak jako cesta na toaletu. A tu zvládnete několikrát za den taky (a chce to taky odhodlání, čas a občas i dřinu).
Okolo cvičení se vznáší pořád spousta mýtů. Třebaže úspěch záleží jen na síle vaší vůle a motivaci. Eee… ne. Matka od pěti dětí může být motivovaná jak čínský drak, ale pokud jí ve snaze cvičit trochu nepodpoří okolí, nepůjde to. Stejně tak, pokud si nevybudujete aspoň základní návyky životosprávy, nikdy to cvičení až k efektu nepostoupí. Jen ta životospráva dělá asi 70 % výsledku, samo cvičení jen 30 %.
Dáme si do těla!
Najděte si jedno jediné cvičení, které vám sedí, a držte se jej. To je rada, která má v 9 z 10 případů za následek úraz. Pře-cvičení, natržený sval nebo vyhoření. Prakticky každý cvičební program by měl být komplexní, od silovek přes kardia až po pohybovky. Mimochodem, čím častěji opakujete jeden typ cvičení – typicky kardio – tím menší přináší výsledek. Tělo si holt zvykne.
Když vás to fyzicky neničí, nedělá to nic. To je taky mýtus. Pokud si potřebujete dát do těla, prosím. Ale cvičit se dá i tak, že z posilovny nepolezete domů po čtyřech. Podobně jako v hospodě se dá posedět a přitom se nezrušit do mrtva. I trénink s nízkou intenzitou, při kterém se zrovna nezapotíte, přináší slušné výsledky.
Aspoň hodinu, jinak to nemá cenu? Inu, už o tom bylo i pár učených a ostře sledovaných odborných studií. A ty ukázaly, že benefity půlhodinového cvičení a hodinového cvičení jsou… je to úplně to samé. Roli spíš hraje „jakým způsobem“ cvičíte a hlavně, „jak pravidelně“ to děláte.
Je třeba shodit váhu? Ne
Ale jděte – vaše tělesná hmotnost si vás najde sama, usadí se tam, kam sahá příjem a výdej energie. Kvůli cvičení nemusíte hubnout, pro hubnutí ale můžete cvičit. Mimochodem, je tradovaným omylem, že do fitka už musíte sami přijít trochu ve formě. Jenže z domu si většinou přinesete spíš špatné cvičební návyky… vaše sádlíčko ve skutečnosti nikomu nevadí a je fajn cvičit od počátku dobře.
Cvičení je cesta, jak dosáhnout výrazných a trvalých výsledků, říká se. Kdepak, je to hned dvakrát špatně. S přirozeně uchopeným cvičením, bez hrátek na kulturistiku, si zvýšíte formu, ale nikdy nepřestřelíte fyzické možnosti vlastního těla. Posunete si práh, ale nepřekročíte ho. A když přestanete cvičit? Pozitivní efekt časem vyprchá.
Počítejte si kalorie… protože… proč vlastně? Pokud máte zdravý – tedy vyvážený – jídelníček, jsou vám přepočítané kalorie u zádi. To, co začíná honem za kaloriemi, končí sypáním prášků, které vás mají údajně posunout za limit. Pro cvičení máte být fyzicky, psychicky, emočně v pohodě. Ne být posedlí výživovou tabulkou a uhlohydráty.
Cvičíte pro sebe, nebo?
Cíle musí být vidět! – to je ale opravdu kec jako z plakátu. Ani po roce ve fitku totiž vůbec nemusíte zhubnout do plavek ze střední, a nemusíte mít ramena jako stěhovák. Suprovým výsledkem může často být i to, co vidět nejde. To, že máte psychiku v pohodě, že dobře spíte a chutná vám jídlo. Na motivační plakát se ale tyhle „cíle“ dostanou jen zřídka.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Zuzka Light aneb dlouhá cesta z porno průmyslu ke slávě ve fitness