Co všechno o vás prozradí váš profil na sociálních sítích. Psychologové mají naprosto jasno

Ano, zhruba takhle je to jednoduché. Psychologové tomu samozřejmě dodali trochu komplexnější rámec a vysvětlují, proč lidé v harmonických vztazích nemají potřebu vyvolávat do světa, že jim to doma klape.

Ukaž mi svůj profil, a já ti povím, jak šťastný jsi ve vztahu

Většina lhářů se usvědčí sama. Zamotá se do svých důkladně vytvářených sítí lží, popletou drobnosti, které měly působit přesvědčivě a detailně, zapomenou se. Pečlivě budovaný obrázek se pak prostě sesype. A podobný hezký obrázek, zářivou vizitku plnou úspěchů, se dnes snažíme vytvářet na svých profilech sociálních sítí. Vůči svým blízkým i neznámým chceme působit vyrovnaně, spokojeně, vesele a šťastně. Jenže čím víc šlapeme na plyn, abychom akcentovali, jak jsme zrovna happy, tím víc to všechno jde do smyku a bouračky.

Já jsem šťastný, kdo je víc

Daroval vám miláček kytku k narozeninám nebo bonboniéru k výročí? Tak to je super. Proč ale ta potřeba plácnout to hned na profil? Aby všichni ve virtuálním světě viděli, že pro jednou na vás nezapomněl? Aby ostatní mohli závidět? Aby vás za to někdo pochválil? A co fotky ze společné dovolené, romantické večeře, wellness pobytu? Drtivá záplava selfíček pusinkujících se dvojic? Tak okázale prezentovat spokojený vztah znamená podle psycholožky Brianny Wiestové jediné. Ohromnou nejistotu z celého vztahu a strach z jeho blízkého krachu.

O štěstí netřeba mluvit

Dívat se někomu na profil je často jako sledovat večerní zprávy v televizi. Do hlavního vysílacího času se dostanou jen události, věci, které jsou mimořádné a mimo normu. Nestává se, že byste viděli reportéra stát u dálnice, jak referuje o tom, že se tu dnes žádná bouračka nestala. Nebo že dneska nevykolejil vlak, nebo zase jednou nevybuchla elektrárna. Informuje se o odchylkách od běžného života. A prezentovat veřejně romantický víkend ve dvou znamená intenzivní potřebu poukázat na to, že se děje něco, co je neobvyklé. A v nepořádku.

Lidé ve spokojených, harmonických vztazích, takové věci nedělají, tuhle potřebu prostě necítí,“ říká Wiestová. Jak to? Když máte dobrého partnera, žijete tím. Společnou přítomností a budoucností. Nemáte potřebu dávat celému světu najevo, že jste připadli na dobrý kus. Ať už vám květiny nosí obden nebo jednou za rok, nemáte chuť to ventilovat. Prostě vám to dělá radost. A pramálo vám záleží na tom, co si o tom zrovna myslí vaše kamarádky nebo kolegyně z práce. Nepotřebujete vychvalovat svého koně, protože sama víte, že je pro vás nejlepší.

Čím víc fotek…

Ta touha virtuálně zdůraznit, jak plnohodnotný čas teď trávíte s novým partnerem, je něco jako tiché volání o pomoc. S každou happy párovou fotkou totiž vaše podvědomí sžírá nejistota, jak dlouho takové štěstí ještě může trvat. Pochybujete o sobě, o něm, o vztahu, o společné budoucnosti. A proto se snažíte tuhle neprobádanou oblast nejistot prezentovat světu, aby bylo zjevné, jak dobrý pár vlastně jste. Chcete přesvědčit své okolí, že u vás doma je všechno v nejlepším pořádku.

Odpočítáváme do konce

Jak říká Wiestová, spokojené páry nevyhledávají validaci svého vztahu, nepotřebují externí schválení a souhlas veřejnosti. Sami vědí, že jsou šťastní. Lidé, kteří se mají rádi, si lásku prokazují každým dnem, a nepotřebují k tomu důkaz v počtu lajků pod společnou fotkou. Podle množství komentářů, které se týkají toho „co s miláčkem děláte, nad čím přemýšlíte a co zrovna podnikáte“ se prý dá s velkou pravděpodobností odhadnout, v jaké fázi jste a jakým tempem se blížíte ke krachu.

Nemálo psychologických studií zatím prokázalo vztah mezi spokojeností a štěstím uživatelů sociálních sítí a tím, jak často postují své příspěvky. A jasně, čím větší frekvence příspěvků, tím menší sebedůvěra a pocit spokojenosti. S příspěvky o vztazích je to podobné. Pokud máte kvalitní vztah, nemáte potřebu křičet to do celého světa. Prostě to víte. A když něco neklape, nepropíráte to na sociálních sítích, řešíte to u zdroje. Jak si stojí váš vztah? Koukněte se na historii vlastního profilu, a možná budete překvapení.

Autor: Radomír Dohnal

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Kampaň MeToo jako byznys. Jen ušlechtilá myšlenka za ní nestojí. Někdo se chtěl jen přiživit na vlně obvinění