Co drželo templářské rytíře ve formě, že se dožívali neuvěřitelného věku? Hádanka, kterou odborníci luštili celá staletí, je vyřešená!

Je to hádanka, která dlouho trápila historiky a dějepisce po celém světě. Když poslední velmistr řádu, Jacques de Molay, končí v roce 1314 na hranici, táhne mu na sedmdesát. Většina výše postavených členů řádu, na které také čekají plameny, má lehce přes šedesát. V době, kdy se většina mužů v Evropě nedožije oslavy vlastních třicetin, se Templáři dožívají dvakrát tolik. Jak je to možné?

Průkopníci zdravého životního stylu

Odpověď je v překvapivě „střízlivém“ chování těchto řádových rytířů. Zatímco jiní katoličtí mniši měli sklony k zahálce a aristokratičtí rytíři zase k bujarému přejídání, Templáři překvapivě dobře vyvažovali oba rizikové faktory nezdravého životního stylu. Jejich řehole, která kladla stejný důraz na duchovní i fyzický rozvoj, z nich učinila opravdové nezmary. Základem tu byla vyvážená strava, pohyb na čerstvém vzduchu a časté cvičení, které vám dnes na první dobrou předepíše každý rozumný lékař.

Na půsty Templáři nehrají

Pro řádové rytíře, stejně jako pro všechny křesťany ve středověku, platí, že tři dny v týdnu jsou postní. Konzumuje se při nich jen ovoce, zelenina, luštěniny a trochu nečekaně i solené ryby. Ale sami Templáři se mohou volně rozhodnout, které tři dny v týdnu to budou. Jak je to možné? Nemůžete prostě dobývat země pohanů s prázdným žaludkem. A pokud má být velká bitva o svatá místa svedena v postní pátek, je vždy lepší neválčit nalačno. Příjem kalorií tedy vždy optimalizovali s výdejem energie.

Zbytky se nedojídají

Možnost rozložit si „dietu“ podle vlastních potřeb mělo ještě jeden příjemný efekt: Templáři měli vždy přístup k čerstvé stravě, ne odleželému zboží. Když vozy se zásobami nedorazily, prostě si střihli půst, a počkali si na kvalitu. Očekávatelné nezdravé přejídání v templářském vojsku neexistovalo. Každý rytíř totiž dostal totožný příděl, se kterým musel vyjít. U stolu vždy seděli v párech, prý aby se více sblížili. A nikdy nesměli sníst ani o jediné sousto víc, než jejich kolega. Jsou oba druhové ve zbrani po jídle? Zbytky se sesbírají z celého stolu, a rozdají se chudým a potřebným.

Paranoia, která prospívá

Exotický arabský svět byl ve 13. století pro poutníky smrtící. Templáři se z pochopitelných důvodů také strachovali o svůj život. Báli se, že jim zlovolní protivníci nějak otráví zásoby. Proto se suroviny v kuchyni několikrát pečlivě omývali, a ruce si před a po jídle myli řádoví bratři i jejich kuchaři. Taková praxe byla ve středověku krajně neobvyklá, ale zdraví vyloženě prospěšná. A dál?

Strava templářů byla prošpikována vitamínovými bombami, o kterých si v Evropě mohli nechat jen zdát: datle, fíky, pomeranče, citrony, broskve. Alkohol, respektive víno, bylo rovněž na příděl a pilo se jen zředěné s vodou. Opilost pro ně byla věcí neznámou. A sůl nebo koření? Ty patřily k pozemským potěšením, kterých si většinou dobrovolně odřekli.

Nejlepší z nejlepších

Sofistikovaný přístup ke složení konzumované stravy a hygieně potravin pak doplňuje pravidelná fyzická zátěž. Rytíři se udržovali v dokonalé kondici cvičením a souboji. A protože připravenost k boji brali jako nedílnou součást své řehole, rozhodně se neflákali. I ten nejstarší bratr v činné službě musel být schopen dokázat totéž, co všichni ostatní. Díky tomu šedesátiletí staříci proháněli mečem ve své čtyřicetikilové zbroji nepřátele pořád jako zamlada.

Řád Templářů, který na vrcholu své moci čítal 15 000 členů, patřil díky vybranému životnímu stylu mezi nejzdravější muže známého světa. Je jistou ironií, že se o jejich drastický konec postarali lidé, kteří nebyli ani zdaleka v podobné formě.

Autor: Radomír Dohnal

Nejděsivější hřbitovy světa. Tady byste své blízké asi navštěvovat nechtěli!

Existuje souvislost s masovými vraždami a terorismem? Ano! Za tím vším stojí ženy!

Další galerie