Chybělo málo, aby nastal nukleární úsvit! Během studené války byl několikrát odvolán jaderný útok doslova za pět minut dvanáct!
Riziko zničení celého světa během jaderného konfliktu nebylo zrovna malé. Vlastně, pokud jste se narodili v roce 1960, přežili jste nevědomky svou smrt už devětkrát. Minimálně tolikrát už totiž zapracovala náhoda, a odpálení raket s nukleární náloží se očekávalo každou vteřinou.
Blížící se konec druhé světové války ohlásil nebývalý ohňostroj: shození dvou atomových pum na japonská města Hirošima a Nagasaki. Jedna krvavá dějinná éra tím končila, ale období tzv. Studené války tím můžeme považovat za oficiálně zahájené. Světovládné zápolení mezi Východem a Západem pokračovalo další dlouhá desetiletí, a k válečnému užití jaderných zbraní nejednou chyběl jen nepatrný krůček.
Systém, který má mouchy
Američané investovali nemalé peníze do rozvoje systému včasného varování. Nechtěli se prostě nechat nachytat na švestkách. Jenže první modely bezpečnostních radarů nebyly zrovna spolehlivé, jak se ukázalo 5. října 1960. Součástí výstražného systému byla i přísně tajná vojenská základna Thule na území Grónska, která měla snímat případné starty raket ze zemí Sovětského bloku. Ta ve zmíněný den zaznamenala nebývalý pohyb ve vzdušném prostoru nad Norskem.
Pokud by to byl raketový útok, zbývalo by do dopadu jen nějakých dvacet minut. Pár věcí tu ale nesedělo. Předně, v New Yorku byl právě na státní návštěvě sovětský premiér Nikita Chruščov. A Norsko, stojící na straně Západu, nedisponovalo jaderným arzenálem. Nejvyšší stupeň pohotovosti a okamžité byl tedy odvolán. Což bylo dobře: aparaturu na Thule totiž rozhodila blízkost Měsíce, a pozorovatelé mylně přisoudili „rozzářenou oblohu na obzoru“ letícím raketám.
Zkoušeli jste to vypnout a zapnout?
Není to ale naposled, co o Thule slyšíme. V listopadu, jen o rok později, tu měli kvůli mrazu další problém. Poruchu na centrálním komunikačním systému. Ve zdejších klimatických podmínkách prý nic neobvyklého. Řešení? Znáte to, stačilo jen zapnout a znovu nahodit celý systém, včetně generátorů.
Jenže právě v tenhle hluchý moment sem volali generálové z NORADu, centra obrany. A když se nemohli dovolat, obávali se, že preventivní sovětský úder vymazal tuhle základnu z mapy, a USA budou brzo pod přímou palbou. Zahájili tedy odvetné akce, a na amerických letištích už rolovali bombardéry s nukleární nadílkou. V Thule obnovili komunikaci za půl hodiny, kdy už skoro bylo pozdě. Výsledkem bylo, že systém krizového řízení a komunikace bude zapotřebí modernizovat. O případném útoku už nemohlo rozhodnout jen jedno stanoviště.
Medvěd, který málem spustil třetí světovou
Paradoxně, větší provázání pozorovacích a odpalovacích zařízení k bezpečnosti nepřispělo. V říjnu roku 1962 probíhá tzv. Kubánská krize. Vše nasvědčuje tomu, že se sovětské jaderné rakety středního doletu objevily na Kubě. To znamená, že se nukleární hřiby mohou klidně objevit za pár minut nad Washingtonem. Celá americká armáda je na nohou, a udržuje stupeň DEFCON 3. Tedy jen dva kroky ke globální apokalypse.
A zrovna v těchto „zatraceně horkých dnech“ se do plotu z ostnatého drátu u minnesotského řídícího centra zaplete medvěd. Je noc, a vojenská ostraha bez rozmyslu pálí. Může to být sovětský sabotér! Co je vážně problém? Poplach na tomhle stanovišti automaticky spustí výstrahu i na dalších odpalištích raket po celých Státech. A vzhledem k tomu, že země útok už očekává, nikdo nemá pochyby o tom, co se nejspíš bude dít dál. Naštěstí nikomu neruply nervy, a během hodiny se medvědí historka vysvětlila.
Třináct dní Kubánské krize
Následovalo pak ještě pár honiček mezi sovětskými stíhačkami, které pronásledovaly americké špionážní letouny až do mezinárodního vzdušného prostoru, proti kterým naopak vyletěly letouny americké. I tady to bylo ostré, a odpočítávalo se. Stejně jako pokus sovětské ponorky B-59 prolomit blokádu Kuby málem skončil katastrofou. Torpédo by totiž cíl neminulo, a ve vypjaté situaci potápět nepříteli lodě není šťastný nápad pro mír.
Cvičení, o kterém prezident nevěděl
V roce 1979 se zase Američanům „zvrhlo“ přísně utajované cvičení celonárodní pohotovosti. Prakticky nikdo z povolaných nevěděl, jestli se jedná o dril, nebo opravdovou pohotovost. A tak to brali patřičně vážně. Což se ukázalo jako problém. Všichni byli na svých místech, jen ne prezident Jimmy Carter. Prezidentský speciál totiž odstartoval bez něj.
Vzhledem ke stupni připravenosti armády a rozjeté mašinérii byl prakticky jediným mužem v zemi, který měl pravomoc úspěšně probíhající cvičení stopnout. Stalo se také sedm minut předtím, než by americké bombardéry dosáhly hranic evropského vzdušného prostoru. Není divu, že Carter po téhle zkušenosti podobná cvičení a další „falešné útoky“ zakázal.
Chyby dělali i Sověti
Problémy měly i sovětské satelity. V roce 1983 zaznamenaly odpálení jedné, a pak dalších čtyřech raket na území SSSR. Komunikaci tehdy zajišťoval Stanislav Petrov, jehož úkol byl jasný. Dát vědět na velení, a potvrdit tím odvetný útok vypálením stovek jaderných hlavic. Následující minuty z něj učiní zachránce světa. Dobře si uvědomoval, že vztahy mezi USA a Sověty jsou na bodu mrazu. Ale také si říkal, že kdyby Američané opravdu zaútočili, neposlali by jen pět raket.
Po třiadvaceti dlouhých minutách se ukáže, že satelit zachyboval. Petrov naštěstí varovnou depeši na velení neposlal, a všichni mu za to asi dlužíme malé poděkování. Jinak poslední jaderná krize se nestala zase tak dávno.
Boris tlačítko nezmáčkl
Ruský výstražný systém zareagoval 25. ledna roku 1995 na odpálení výzkumné rakety v Norsku (kterou vypálili místní vědci kvůli zkoumání polární záře), a omylem ji identifikoval jako jadernou hlavici. Prezident Ruské federace, Boris Jelcin, tehdy navzdory své pověsti notorického alkoholika zachoval chladnou hlavu, a odpalovací kódy jaderným ponorkám nepředal.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Devastující konflikty 2. světové války: před 72 lety byla svržena atomovka Little Boy!