Chemie lásky: Jaké reakce se odehrávají v mozku zamilovaného člověka

Chemie lásky je nevyzpytatelná. Cvrlikání neposedných ptáčků, pučení svěže zelených lístků či pažitu travičky, omamná vůně prvních nesmělých kvítků. To všem nám značí, že příroda kolem nás se probouzí ze zimního spánku. Jinými slovy: zase se bude šukat jako o závod. Protože o ničem jiném, než o sobeckém přesunu vlastních genů do další generace, to není. Zvířátka rozjíždí sérii nevyhnutelných zápasů o teritoria a pre-kopulační investice, rostliny si vystačí s tím, že se bombardují pylem. A lidé? Ti spolu hovoří o lásce. Hlubokém citu, něžnostech, znovuobjevené kráse života. Ve skutečnosti za tím ale stojí zblázněné hormony.

Estro a testo udělají ze života těsto

Které? Ukažme si na ně prstem! Nejprve je to samozřejmě testosteron a estrogen, jež u nás probouzí žádostivost a startují pudovou touhu po vyhledání partnera. Přičemž nás amygdala, umístěná ve středním mozkovém laloku, vytrvale přesvědčuje o tom, že je to fajn nápad. Jak? Posílá nám do oběhu, skrze dřeň nadledvin, zvýšené dávky noradrenalinu. To je to vzrušení, napětí a bušící srdce, když jste s ním/s ní.

Mimo jiné se vám taky víc potí ruce a mohou se vám třást kosterní svaly od týlu až po svěrač. A ten překotný spěch narychlo koktaných myšlenek? Poděkujte dopaminu, který může za to, že rychleji konáte, než myslíte.

Oba tyhle hormonální dárečky garantují příval energie, která ale rychle vyprchá, jakmile se onen protějšek našich zatím neopětovaných citů vytratí z dohledu. Následuje hlad po oné nezvykle silné energii. Tedy první fáze absťáku. Tělo si prostě říká, že by takový sešup tobogánem rádo zažilo znovu. A logicky se pak upíná k tomu, aby zařídilo další trapné setkání.

Když k němu dojde? Začnou do toho mluvit další hormony. Přesněji jde o oxytocin a vazopresin. Ten první obvykle vytváří zdání libého klidu a jindy startuje laktaci, druhý nám obvykle pomáhá zadržet moč a rozšířit cévy.

Ty jsi tak zajímavý subjekt!

Nicméně teď, v koktejlu spolu dohromady, probouzí chemie lásky reakční naslouchání potřebám a emocím našeho protějšku. Budování vzájemné důvěry. Jinými slovy, subjekt naší touhy nám přestane být lhostejný, a teoreticky se dobereme uvědomění toho, že je to víc než jen chodící otvor(y) či klíč k našemu zámku.

Je to samozřejmě biochemicky podmíněná finta, která má jediný cíl: ošálit protějšek. Přesvědčit ji/jeho, že v nás dříme partner na celý život, který po ulepené pětiminutovce sexu nezmizí a bude se až do konce života starat o společná mláďata.

Mozku se tahle hra líbí, a tak nás odmění další dávkou: dostaneme příliv jiskřivé a líbivé energie v podobě již známého dopaminu, a navrch ještě pořádnou porci serotoninu. Spolu jsou jako pohlazení pro duši, pochvala za to, že nám to tak hezky jde. Háček je v tom, že kombinace souběžně se stimulujícího dopaminu se serotoninem je jako… půl plata diazepamu zapitého vodkou? Opojné, vzrušující, psychoaktivní.

A zatraceně návykové, s naprosto brutálními abstinenčními příznaky. Oba najednou se přitom vyplavují jen tehdy – když jste spolu. V časech odloučení je víc serotoninu, který probouzí stresové reakce. A s nimi přichází nespavost, nechutenství. Protějšek nám významně schází.

Dost bylo chemie lásky her

Už je čas na třetí metu? V tom případě se ozve hypotalamus, který decentně utlumí činnost amygdaly. Ta je totiž odpovědná za prožitky strachu a obav, které nám zpětně brání dopouštět se chyb. Teď není čas na obavy, je čas jít do akce, a mechanicky si odpracovat to, po čem dospělé lidské tělo každé jaro znovu a znovu zatouží.

Dobré zprávy? Pokud se onoho oxytocinu a vazopresinu v těle vyprodukovalo dost, dá se očekávat, že by to mohlo pokračovat dál. Z „lásky“, tedy z krátkodobého poblouznění savčími hormonálními narkotiky, by třeba mohl vzniknout vztah.

Jak se odreagovat po rozchodu: Hlavně se nevrhejte do dalšího vztahu

Jak poznat nezdravý vztah: Najdete v něm podceňování i žárlivost

Další galerie