Češi jako národ filmových kritiků? Kdo dnes nedává hvězdičky filmům, jako by nebyl. Proč máme potřebu věnovat kritice tolik energie?
Filmy jsou pro jednoho zábavou, pro druhého uměním, a pro dalšího zdrojem podnětných myšlenek. Jenže jde zároveň o předmět nekonečných sporů. Hodnotit chce dnes každý, a diskuze o kvalitách snímků se mění v boj příznivců a odpůrců.
Kdo nekritizuje filmy, jako by nebyl!
Pokud se podíváte na aktuální statistiky webového projektu ČSFD.cz, velmi rychle si můžete ověřit, že v současné době eviduje téměř půl milionu registrovaných uživatelů. Ti doposud napsali skoro čtyři miliony komentářů k filmům. Mohlo by se tedy zdát, že kdo zde není zaregistrován a ještě se kriticky nevyjádřil k novému dílku Zdeňka Trošky, jako by nebyl. Dokonce to vypadá, že mnozí lidé nechodí na filmy ani tak kvůli zážitku, ale především proto, aby to mohli následně ostatním vytmavit.
Filosofie umění učí, že za svůj vkus nikdo nemůže. Z toho vyplývá i to, že se každému líbí něco jiného. Přesto se z mnohých diskuzí a komentářů zdá, že řada jedinců klade svůj vlastní názor na úroveň objektivní kritiky. Nepřečtete si tedy, že se mi daný film nelíbil, protože to není „můj šálek kávy“. Rovnou dostanete konstatování, že je ten a ten snímek přeceňovaný a protože sbírá kladné ohlasy, vypovídá to mnohé o současném stavu české národa. Brilantní dedukce.
Jak definovat kvalitní a úspěšný film?
Těžko. Definuje kvalitu a úspěch divácká návštěvnost a vydělané peníze? Je to sice nasnadě, pak ale patří mezi nejlepší tuzemské snímky ty od Zdeňka Trošky. S tím by asi většina nesouhlasila. Nebo se úspěch měří průměrným hodnocením diváků? Lze za úspěšný považovat takový film, který diváci kritizují jako o život, ale na filmových festivalech sbírá jednu cenu za druhou? Anebo je to snímek, který viděli v kinech všehovšudy dva diváci, ale za 50 let bude mít status „kultovní“? Existuje zkrátka více otázek než odpovědí.
Proč máme potřebu věnovat kritice filmů tolik času a energie?
Západní společnost je postavena na soutěžení. Navíc v ní „krásně“ bují neurózy, což dohromady dává živnou půdu pro často nevědomé přesvědčení, že smyslem života je porazit druhé. To se ostatně projevuje v mnoha oblastech lidské činnosti. Právě film, ale třeba také hudba patří k oblastem nejvděčnějším. Jejich sledování, resp. poslech v podstatě nevyžaduje žádné specifické znalosti ani zvláštní výkon, a už vůbec ne větší časovou investici.
Za tvrzením, „každý, komu se tento brilantní snímek nelíbí, je pitomec“, případně „komu se tenhle škvár líbí, je vůl“ stojí jisté meta-tvrzení, totiž „jsem lepší než oni“. Za plamennou glorifikací nebo naopak shazováním filmů lze totiž často vycítit naléhavá potřeba povznést se nad ostatní, která vyplývá z pocitu životní nespokojenosti.
Filmová kritika jako byznys
Na hodnocení filmů si určití lidé postavili kariéru a nedbaje na výše zmíněnou poučku filosofie umění se pasují do role objektivních kritiků. V našich luzích a hájích je kupříkladu proslulá Mirka Spáčilová, které je známá svou nesmlouvavostí. O této ženě, která na konci ledna publikovala svůj deseti tisící článek pro iDNES.cz, se říká, že dává filmům nejčastěji hodnocení 60 %. To někteří nadšenci skutečně spočítali a potvrdili, a navíc nikdy nedala žádnému snímku přes 90 %. Jeden vtip ostatně říká, že když umíráš a proběhne ti před očima celý život, přijde Mirka Spáčilová a dá tomu 60 %.
Buďme v klidu, je to jen film!
Na již filmových portálech nebo v diskuzích pod trailery se vždy vedou plamenné spory o tom, zda je daný snímek dobrý nebo špatný. Jsou pitomci jeho glorifikátoři, anebo naopak ti, co nedokážou docenit jeho kvality? Pokud se na takové konflikty zaměříte, z jejich naléhavosti skoro získáte pocit, jako by se daní jedinci handrkovali o to, kdo stojí za genocidou ve Rwandě.
Filmy mohou být zábavou, uměním i zdrojem podnětných myšlenek, pořád to jsou ale jen filmy. Pokud by naše hašteření okolo kinematografie zaregistrovali lidé z těch částí světa, kde se žije z ruky do huby, kde hrozí pandemie určité nemoci, eskalují válečné konflikty a kde si o elektřině mohou nechat jen zdát, asi by se nestačili divit, co tu vlastně řešíme. Až tedy příště vyrazíte do kina, nechte kritické myšlení doma a zkuste si pouze užít dění na plátně.
Autor: Petr81
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Stály hromadu peněz, ale nevydělaly na sebe. Které velkofilmy totálně propadly?