Být či nebýt u porodu? Rozhodně být!
Napřed „Čekáme miminko,“ a potom „Budeš tam se mnou?“ Tyhle dvě zásadní věty jsou to, co s definitivní platností ukončuje jednu etapu vašeho života. Ta první je samozřejmě důležitější, protože narození potomka je skutečně zásadní věc. Ale i účast či neúčast u porodu je věc, nad kterou je třeba se zamyslet.
Už jsem četl několik článků o tom, jak je ta moderní emancipovaná doba divná. Zatímco dřív ženy rodily někde v nemocnici a chlapy k ničemu nepotřebovaly, najednou je to všechno jinak a muž je vyžadován u porodu. Prý je to špatně, protože chlap zkrátka u porodu nemá co dělat, utrpí jeho mužství, pošramotí to sexuální život (tedy ten budoucí) a vůbec to ničemu neprospěje. Mnoho lidí v tomto směru hlásá návrat ke kořenům, kdy porod byl výlučně záležitostí žen a hotovo. Jsou to kecy. Mužské ego nijak neutrpí a sexuální život jde zpravidla na nějakou dobu do kytek ze zcela jiných důvodů, než se svou drahou polovičku vidíte rodit. Pokud žena chce, tedy přesněji požádá, měl by muž u porodu být.
Pomůžete a ještě budete nakonec
Důvody jsou jednoduché. Ženě vaše blízkost velmi pomůže, tedy pokud neomdlí nebo se v průběhu porodu nezdekujete pryč. Je to zkrátka psychická a fyzická pomoc, kterou by chlap neměl odepřít. Je stará známá pravda, že kdybychom rodili my chlapi, lidstvo už dávno vymřelo. Není potřeba zacházet do detailů, každý si jistě dokáže představit, jaké to je devět měsíců sledovat své zvětšující se břicho a koukat, jak v něm kdosi malý hraje fotbal. A pak chce samozřejmě ven. Brr, hrůza. No, ženský se na to většinou taky úplně moc netěší, takže jim být v těchhle chvílích nablízku, je poměrně důležité. Druhá zásadní věc je, že vidíte vašeho potomka lézt na svět, je to prostě síla. Jasně, to malý mimino není úplně nějak moc pěkný, spíš ošklivý, ale garantuju vám, že až ho umyjou, budete z něj totálně na větvi. Když vám ho v rámci bondingu (nový trend přikládání dětí k rodičům okamžitě po porodu) dají pochovat, budete naměkko. A samozřejmě budete fotit jako šílení, to už k tomu tak nějak patří, byť se na tyhle fotky pak už většinou nikdo moc nedívá.
Císař se děje za plentou
Ve svém okolí mám spoustu chlapů, kteří byli u porodu, a nelitoval nikdo. Samozřejmě je to náročné, vleče se to, můžou přijít komplikace, narazíte na nepříjemného doktora nebo sestry, ale tohle všechno se dá zvládnout. Pokud jde všechno hladce, jste celí šťastní. Pokud všechno hladce nejde, o to víc je dobře, abyste byli u toho a pomohli, jak se dá. Paradoxně je docela v pohodě i císařský řez. Většina porodnic u nás neumožňuje účast otce na sále při porodu, ale je pár, kde to jde. Sám jsem to zažil dvakrát. Poprvé jsem sice měl co dělat, abych neomdlel, ale to byl spíš jen vnitřní strach. Reálně totiž nevidíte nic, vše je za zelenou plachtou, vy sedíte tak, abyste viděli jen hlavu své ženy. Sestřička se mě stále ptala, jestli jsem OK, doktoři byli příjemní a v klidu. Pro ně je to rutina, ten den dělali šest takových porodů, takže asi každodenní brnkačka.
Ať si máte s kámoši o čem vykládat u piva
Tenhle článek rozhodně nemá být agitka za účast mužů u porodu. Je to čistě můj osobní názor. Chápu chlapy, kterým se do toho nechce (byl jsem na tom stejně) nebo po kterých to třeba ani nikdo nechce, takže nemají důvod to řešit. Ale pokud náhodou zrovna tuhle věc zvažujete, tak vám chci říct, že to prostě dáte a budete na to jednou rádi vzpomínat. Zažil jsem jednu takovou oslavu, kde se pět chlapů bavilo o porodech, které sami prožili. Nikdy by mě nenapadlo, že tohle je nějaké téma k hovoru na kalbu s partou kámošů, ale fakt to dobrou půlhodinku vypadalo jak na srazu porodních bab. A byla u toho ohromná sranda. Chlapi už dneska k porodu zkrátka patří.
Autor: Snaut
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: