Bruce Dickinson bloudil v Holešovicích, než odstartoval nejlepší koncert Iron Maiden za poslední roky u nás! Co všechno se událo?

Do hotelu po Praze na vlastní pěst?

Než se dostaneme ke shrnutí koncertu, začneme perličkou. Jak dobře všichni ví, Iron Maiden se na posledních turné pohybují vlastním Boeingem. Ten pilotuje sám frontman Bruce Dickinson, který má licenci jako pilot na veliká dopravní letadla. Tento způsob cestování, kdy je kapela a veškeré vybavení pohromadě, je vhodný pro přesuny mezi kontinenty, a také velice nákladný. Aktuálního turné se ale netýká, a zpěvák se z Berlína do Prahy dopravil sám vlakem. Místo na Hlavním nádraží, kde na něj čekal řidič, však omylem vystoupil už v Holešovicích, takže se do hotelu musel dopravit po vlastní ose. Naštěstí to dobře dopadlo, jinak bychom si nemohli užít to, co následovalo večer.

Skvěle zavedená firma!

Iron Maiden jsou stálice ve svém oboru a jejich koncert je vždy naprostou zárukou skvěle odvedené práce. Výkony všech členů kapely jsou konstatně profesionální a úchvatný hlasový rozsah a vibrato frontmana Bruce Dickinsona se s léty ani trochu nemění. Koncert v Letňanech navíc potěšil skvěle vyladěným zvukem, kdy se jednotlivé nástroje netříštily o sebe a po celé vystoupení byly všechny jasně rozeznatelné, včetně samotného zpěvu. Po téhle stránce show jednoznačně překonala poslední koncerty z Pražského Edenu.

Kam směřují v posledních letech?

Po miléniu Iron Maiden rozjeli nový koncept svých turné, kdy se střídají dva druhy koncertních šňůr. Turné na podporu nového alba obsahuje většinou šest zbrusu nových skladeb, doplněných hymnami a nějakým tím dlouho nehraným kouskem. Turné history/hits se potom nevěnuje jen obyčejnému best of, ale představuje určitou éru kapely, kdy mají možnost starší fanoušci zavzpomínat na dlouho nehrané skladby, a ti  mladší zase vidět naživo kusy z dob, kdy možná ani nebyli na světě. Tento způsob skládání tracklistů je skutečně brilantní a může si ho dovolit opravdu jen málo kapel.

Legacy Of The Beast 2018

Aktuální turné patří k tomu druhému zmíněnému a už dopředu bylo avizováno, že tentokrát kapela svoje fanoušky hodlá výběrem skladeb překvapit. To se také stalo, když turné odstartovalo letos 26. května v Estonském Tallinu. Celé je pojmenované po mobilní hře, kterou Iron Maiden vydali jako aplikaci pro smartphony, a skupina na všech koncertech představuje setlist v pevné podobě, takže fanoušci po první show věděli, co je čeká, a měli na co se těšit. Iron Maiden oprášili kusy, které naživo nikdo neslyšel celá léta.

Začátek show oznamuje jako vždy známá skladba Doctor Doctor od legendárních UFO. Jakmile se z reproduktorů začne linout slavná řeč Winstona Churchilla z válečného období, vysílaná v Británii roku 1940, všichni fanoušci netrpělivě odpočítávají vteřiny, kdy se muzikanti zjeví na pódiu. Všichni dobře vědí, jaký hit bude následovat.

Rychlá stadiónová Aces High, která odpálí celý koncert za burácejícího jásotu kotle, oslavuje letecká esa 2. světové války, a proto se nad kapelou vynořuje Spitfire, ikonická stíhačka britského letectva. Není to žádná rekvizita, nýbrž opravdový Spitfire, který si kapela vzala na turné s sebou. Bruce Dickinson v refrénu kvílí jako o život a okamžitě následuje další skladba, Where Eagles Dare. Ta je inspirována stejnojmenným románem z roku 1967 a pojednává o výpravě vojáků do nacistického Orlího hnízda. Kapela ji naživo nehrála celých třináct let. Opět bez pauzy navazuje naprosto „povinná“ 2 Minutes To Midnight, jedna z kultovních skladeb, kterých mají Iron Maiden bezpočet.

Léta nehrané kusy opět zazněly

Teprve poté se Bruce Disckinson přivítal za sebe i celou kapelu s publikem. Během jediné delší řeči, kterou při koncertu měl, spojil uvedení následující skladby s poklonou československým letcům, kteří létali na britských strojích za 2. světové války, a zároveň zdůraznil poděkování za vnik filmu Tmavomodrý svět, který dokumentuje toto období. Zpěvák nadhodil otázku významu slova svoboda, o kterou se právě i naši piloti zasloužili, a také fakt, že tento pojem znamená pro každého něco jiného. Pak už jmenoval muže, kterého toto slovo proslavilo asi nejvíc. Připomněl, že William Wallace odmítl nadvládu anglického krále a pro svoji rodinu a své krajany obětoval vše. Burácející refrén „Freedoooom!“ během skladby The Clansman byl ohlušující. Tento opomíjený klenot, který kapela nahrála v době, kdy místo Bruce zpíval Blaze Bayley, oslavuje právě boj skotů za svobodu, a kapela ho hrála živě po sedmnácti letech!

Pak následoval naprosto nezbytný The Trooper, během které na stage dorazil obrovský maskot skupiny Eddie, tentokrát v uniformě britské armády z koloniálního období. Tradičně hecoval publikum a sváděl šermířský souboj s Brucem. Následovala baladická Revelations, která několikrát mění tempo a stejně jako Trooper pochází z milovaného alba Piece Of Mind z roku 1983.

Poté přišla na řadu rozsáhlá For The Greater Good Of God, novější přírůstek z alba A Matter of Life and Death z roku 2006, která se zamýšlí nad tím, k čemu je život, láska nebo válka. Následovala rychlá vypalovačka The Wicker Man, otvírák alba The Brave New World z roku 2001, které zůstává mezi fanoušky nejoblíbenější deskou z „novější“ éry po miléniu. Burácející dav byl důkazem, jak moc fanoušci tuto skladbu chtějí slyšet kapelu hrát.

Pomyslný vrchol?

Pak se dostal na řadu druhý kousek z období Blaze Bayleyho, jedenáctiminutový epos Sign Of The Cross, inspirovaný slavným románem Jméno růže, který napsal Umberto Eco. Bruce v černé kápi předvedl úžasný výkon a při jeho vzletných vokálech všem fanouškům naskakuje husí kůže po celém těle. Tento kus patřil k tomu nejepičtějšímu, co na vystoupení zaznělo. Stejně jako následující skladba, Flight Of The Icarus. Tento úchvatný kus z alba Piece Of Mind kapela nehrála naživo od roku 1986, tedy celých 32 let! Neskutečný zážitek pro všechny milovníky Iron Maiden, dokonale umocněný o obří sochu Ikara s roztaženými křídly, a zášlehy plamenometu, který si pro tuto příležitost vzal Bruce na záda. Tohle jsou okamžiky, při kterých věrní fanoušci zamačkávají slzu.

Poté dorazilo další povinné zadostiučinění v podobě ikonické Fear Of The Dark, při které zpívá úplně celý dav a není vystoupení, které by se bez skladby obešlo. Pravděpodobně se jedná o největší koncertní hymnu skupiny.

Nejzarytější fanoušci by potom oponovali, že je to až následující skladba, nesmrtelná The Number of The Beast. Při té se celá stage ponořila do rudé barvy a  doprovázely ji výbuchy plamenů. Okamžitě následovala punková skladba Iron Maiden, na konci které se Bruce loučí s publikem a všichni kytaristé nechávají své nástroje burácet v monstrózním závěru.

Nezbytný přídavek je tradicí

Každý ale ví, že konec ještě není, a kapela po chvíli bez čekání nasazuje další tři klenoty. První je The Evil That Man Do, která má při každém živém vystoupení obrovský ohlas ze strany publika. Následuje milovaná Hallowed Be Thy Name, která popisuje myšlenky odsouzence, čekajícího v cele na ten nejvyšší trest. Bruce podává neuvěřitelný výkon a fanoušci ho za to svým jásotem náležitě odmění. Jako poslední potom kapela nasazuje klasiku klasik, svůj legendární hit Run To The Hills. Skladba, pojednávající o vytlačení původních amerických indiánů bílým mužem, je notoricky známá snad úplně každému, a zvedají se při ní i lidé na tribunách. Opravdu srdcervoucí závěr s perfektní atmosférou, o který se postaral kromě kapely i samotný dav kolem.

Poté se muzikanti rozloučili, Bruce slíbil další návštěvu a bubeník Nicko McBrain, po celý koncert schovaný za bicími, přišel rozházet šťastlivcům vpředu svoje náhradní paličky. Pak už se z beden rozlinula optimistická nahrávka Always Look On The Brigit Side Of Life z Monty Pythonů, kterou nechávají Mejdni hrát pokaždé, jakmile opustí stage.

Skvělá atmosféra i ozvučení!

Celý koncert se povedl na výbornou, a přestože začal ještě za světla v půl deváté, druhá polovina už proběhla za tmy, což je pro celou show výrazně lepší. Výkon všech členů se dá shrnout jako výborný, ale čekali byste snad od Iron Maiden něco jiného? Zlí jazykové tvrdí, že kapela basáka a zakladatele Steva Harrise po letech funguje jako dobře promazaný stroj a je to velký výdělečný podnik. Ale nejsou to právě vysoká profesionalita a přístup kapely, který jim umožňuje držet skvělé výkony po 43 letech koncertování? Diváci dostali přesně to, co chtěli. Žádné nesmyslné výlevy a dlouhé řeči frontmanů nebo kolísavé herní projevy kytaristů. A tak to má být.

Samotnou kapitolou je potom výkon zpěváka Bruce Dickinsona, který byl naprosto famózní a během zpěvu si dal tentokrát opravdu záležet na dramatických projevech i převlecích, které měnil několikrát. Jeho neskutečný hlas nenese ani stopy únavy a bezpochyby se dá prohlásit, že je to jeden z nejlepších vokálů v metalové, a možná i celé hudební branži.

Vynechali jste koncert? Váháte nad lístkem, že je drahý? Nesmysl. Zajděte si příště na Iron Maiden, a uvidíte, že si po vystoupení na cenu ani nevzpomenete. Žádná reprodukovaná živá nahrávka se nevyrovná atmosféře na koncertě. Tak zase příště! Up The Irons!

Autor: Eduard Havel

Filmové novinky: oprášené vraždění zabijáka Mika Mayerse, tanec s lukem Robina Hooda a návrat žlutého transformera!

Iron Maiden zahráli v pražském Edenu

Další galerie