Automobilky musí do roku 2030 snížit emise CO2 o 37,5 %. Proč Evropská unie protlačuje tak nevhodné řešení, jakým jsou elektromobily?
Elektromobily za každou cenu. Evropská komise rozhodla, produkce emisí musí automobilky do roku 2030 snížit o 37,5 % v porovnání s rokem 2021. Dohodnutý limit však odborníci považují za naprosto nereálný. Proč nás chystaný přechod na elektromobilitu přijde opravdu draho a jaký je skutečně dopad na celkovou produkci CO2?
Evropský parlament a členské státy EU se dohodly na nové hodnotě limitů produkce emisí CO2 . Do roku 2030 musí automobilky snížit průměrnou produkci CO2 o 37, 5 % v porovnání s rokem 2021. Tento limit platí pro osobní automobily. Užitkové vozy mají ve stejném termínu limit 31 %. Evropský parlament původně navrhoval hodnotu celých 40 %, ale výsledné usnesení nemá od této hodnoty daleko.
Evropský parlament dále stanovil, že v roce 2025 by mělo být 25 % veškerých automobilů na elektrický pohon, a o dalších pět let později dokonce 40 %. V praxi to přinutí automobilky začít nabízet a prodávat elektromobily v mnohem větší míře, než doposud, případně se zaměřit na hybridy. Už ve zmíněném roce 2021 totiž musí výrobci aut dosáhnout průměrné produkce 95 CO2 /km. To v běžném provozu znamená spotřebu 3,9 l/100 km. Tyto změny jsou extrémně přísné, protože v porovnání s rokem 2000 je to snížení o 31 %. Tehdy byl průměr nových vozů v EU 118,6 g/km.
Pokuta za každý gram CO2
Automobilky pak budou trestány pokutou za každá gram CO2 nad tento limit. Takové pokuty jsou astronomické až likvidační, takže se v podstatě jedná o regulaci nabídky nařízením EU, protože odsouhlasená stanovení odstraní možnost nabízet větší auta s výkonnými motory.
Smrtící rána pro spalovací motory
Uvedení těchto čísel v praxi se jeví jako naprosto nereálné většině odborníků, a to jak expertům na automobilismus, tak ekonomům. Každému laikovi je ale jasné, že další navyšování těchto limitů prakticky znemožňuje nadále vyrábět auta se spalovacím motorem. Další snížení o necelých 40 % totiž znamená, že by auta musela jezdit za 2,4 l/100 km. Automobilky tak budou muset chtě nechtě zákazníkům vnutit elektromobily, případně hybridy. Na takový přechod ale nejsme vůbec připravení.
Rozhodnutí čistě ideologické
Takhle nějak to vypadá, když se tak zásadní odvětví, jako je automobilismus, stane cílem čistě politických rozhodnutí, bez jakéhokoli uvážení technologických a ekonomických skutečností. Evropští zástupci se zřejmě nepoučili z obrovského a nákladného průšvihu s biopalivy, a dál prosazují hlava nehlava svoje nelogická rozhodnutí. Snaha ulehčit životnímu prostředí by byla v pořádku, kdyby se jí snažilo dosáhnout ekonomicky racionální cestou, a nikoli pouze ideologií, která nefunguje.
Neumíme elektromobily dobít, i kdyby jsme se stavěli na hlavu
Zavedení takto masivních změn nás přijde na opravdu obrovské peníze. Začněme tím, že chybí infrastruktura pro provoz elektromobilů. U nás v České republice se nachází 400 dobíjecích stanic, a to nás řadí na konec tohoto žebříčku spolu s Polskem, Slovenskem a Rumunskem. V Německu je dobíjecích stanic 25 000, ale i toto číslo je silně nedostačující v kontrastu blížících se změn. Stavba takových stanic je velice nákladná a objem investic dosahuje astronomických výšin.
Navíc je tu další fatální zádrhel. Nemáme rozvodnou síť, která by byla schopná zajistit podobnou kapacitu, jaká by byla třeba, kdyby se po ulicích skutečně pohybovalo tolik elektromobilů, jak by si EU přála. Jednoduše řečeno, nejsou žádné prostředky k tomu, aby si ve vaší ulici každý druhý nabíjel přes noc baterii v autě, i kdyby stály dobíjecí stanice na každém rohu. Prostě vypadne síť v celé městské části.
Zachraňme ovzduší tím, že ho znečistíme ještě víc!
Kámen úrazu jsou i baterie, které jsou jádrem vozu na elektrický pohon. Jejich výroba extrémně zatěžuje životní prostředí a na emise je náročnější než současný provoz aut se spalovacími motory. Elektrická energie je navíc produkt elektráren, které jsou v drtivé většině v provozu na hnědé uhlí, což je všechno, jen ne zelený zdroj energie. Baterie mají navíc ještě jeden velký problém, a tím je kobalt, tedy kov, který je pro ně nezbytný. Jedná se o vzácnou surovinu, jejíž zásoby jsou na naší planetě dosti omezené. Podle prognóz bude kobalt vytěžen do roku 2030, tedy mnohem dříve, než samotná ropa. Můžeme tedy zatleskat Evropskému parlamentu. Nejlépe se tady hodí úsloví „pravá ruka nevidí, co dělá levá“.
Nechcete drahé elektromobily? Zdražíme všechno ostatní
Oříškem je i cena elektomobilu. Ta je kvůli výrobním nákladům a nutným technologiím pořád moc vysoká, a pro běžného uživatele tuplem. Některé členské státy se dušují, že bude vůz s elektrickým pohonem dotován vládnou. To ale jinými slovy znamená, že to zaplatí daňoví poplatníci. Elektromobily jsou také zbavovány DPH, a vlády uvalují daně na konvenční vozy. Takhle nějak vypadá prosazování vůle nátlakem. Nechcete elektromobily? Protlačíme je, i kdyby to mělo stát cokoliv.
Výsledný dopad na produkci CO2 se blíží nule
Již dříve bylo Evropskou radou vyčísleno, že osobní automobily a dodávky mají na celkové produkci CO2 v EU podíl 14 %. Elektromobily pak za celý svůj životní cyklus vyprodukují o 15 – 30 % méně CO2, než klasické automobily. Skutečný přínos těchto změn je tak naprosto zanedbatelný a v podstatě naprosto bezvýznamný, protože výsledná opatření se na výsledku ani neprojeví.
Změny produkce CO2 budou mít na automobilismus v Evropě fatální následky, a žádný se nejeví jako pozitivní. Chystaná transformace automobilového průmyslu zahýbe s ekonomikou způsobem, jaký si zatím neumí nikdo představit. Očištění vozů od škodlivin se jeví jako bohulibý nápad, současné rozhodování Evropského parlamentu je ale spíše snahou o kompletní destabilizaci a destrukci výrobců automobilů na území EU. Z toho plynoucí následky budou pro nás všechny velmi bolestivé.
Autor: Eduard Havel
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: