Apokalypsa? Je nevyhnutelná! Co přijde potom? Za jak dlouho zmizí silnice, beton a další stopy lidské civilizace?

Ať už válka nebo virus, jako první to schytají ti nejcivilizovanější a nejpokročilejší. Tedy ti, co jsou životu bez moderních vymožeností vzdálení. Dominový efekt zkázy se z nahuštěných metropolí rychle přesune na venkov, protože města se stanou neobyvatelná. Když přijde kolaps civilizace, budou v relativní výhodě ti, kteří žijí mimo ni. Izolované populace Eskymáků, australští křováci nebo papuánští domorodci si nějaké změny chvilku nejspíš ani nevšimnou.

Vysokoškolský diplom vám přežít nepomůže

Celoplanetární masivní redukce počtu obyvatel bude mít ale jeden podstatný efekt. Zmizí technika jako taková. Ne že by hned přestaly platit fyzikální zákony a existovat elektřina, ale přeživší budou bez energie. Elektrárny totiž nebude mít kdo obsluhovat. Těch pár inženýrů a techniků, kteří se o ně starají dnes a první měsíce apokalypsy přežijí, budou mít dočista jiné starosti. Jestli to bude útěk před kanibalskými sousedy podstatné není. Víte, co se asi tak stane s jaderným palivem po 18 měsících bez kontroly? Kolem dnešních nukleárních reaktorů začne být horko.

Připravení budou mít náskok. Chvilku

Citelně nám ale ubude lidí, kteří „vědí, jak na to“. Upřímně, kolik z vás umí řídit zaoceánskou kontejnerovou loď, zajišťovat bezpečný provoz jaderné elektrárny nebo ví, jak pilotovat letadlo? Kdo vlastně umí najít ropu, vyvrtat ji a zařídit její rafinaci? V následujících letech „úpadku“ se pak nejspíš vyplní sny dnešních prepperů. Těch, co se na zkázu lidstva cíleně připravují. Hromadí potraviny, zbraně a vytváří podzemní kryty.

Jestli bude výsledkem postapokalyptická selanka nějakých utopických hippie-komunit, nebo velká vyvražďovačka ve stylu Šíleného Maxe není důležité. Protože všechny ty nashromážděné konzervy, nastřádaná munice i kanystry rezervního benzínu jednou dojdou. Přeživší budou vegetovat v malých feudálních společenstvích, které si navzájem nejspíš půjdou po krku. A na velké plány nebude prostor. Všichni se totiž budou lopotit, aby sehnali jídlo. Ani ty nejtrvanlivější totiž potraviny nepřečkají věčnost.

Co se to vlastně stalo?

Opravdová zábava nastává někde mezi třetí a čtvrtou generací přeživších, tedy cirka 70 let „po kolapsu“. Proč? Protože to už jistě vymřou první pamětníci toho, jak se to vlastně stalo a co bylo na světě předtím. Zůstanou jen příběhy a legendy. Třeba „o velkém ohni války“ nebo o „nahněvaných bozích z nebes“. Nesejde na tom. Zhruba po třech generacích divočiny totiž odejde poslední traktor, provozuschopné auto nebo rádio.

Dravá příroda vrací úder

Zbytky lidstva už nebudou disponovat znalostmi, jak je opravit, potažmo, jak sehnat a vyrobit náhradní díly. Středověké nástroje už na to stačit nebudou. Lidé, sesazení z trůnu civilizace, budou mít čím dál tím větší problémy ustát tlak přirozených predátorů nebo obyčejných nemocí. Bude to návrat k luku, šípu, ohni. Moc budou mít kmenoví náčelníci a šamani. Jako dřív. U páté a dalších generací je míra kolektivní ztráty paměti taková, že nikdo už doopravdy nebude vědět, jak to bylo dřív.

Používat mozek je fajn, když na to máte čas

Nastane tzv. egyptský scénář. Že mají kousek za Káhirou pyramidy, to je jasné. Ale uměl by je dneska někdo postavit, ví, jak se to dělá? Zapomeneme, že jsme uměli létat, že nás vozila auta, že jsme vyráběli pušky a rakety. Největší zbraní člověka je jeho mozek, ale musí mít čas a energii jej používat. Návrat lidstva zpět na výsluní i v této fázi možný je. Pokud tedy původní hrozba, která způsobila kolaps, zmizela, nebo se vůči ní lidé stali imunní. A kdyby ne, co tu po nás zůstane?

Tak trochu jiná archeologie

Asfaltové silnice zarostou a zmizí za třicet let, a po stovce let už nepoznáte, že tam někdy byly. Beton? Ztrácí se po 150 letech bez údržby. Železobetonové konstrukce a ocel? Rez se o ně postará, a urychlí jejich rozklad. Nezapomínejte na přírodní vlivy: řeky se vrací do svých koryt, půdní eroze nahlodává povrch země, mráz a déšť nahlodávají zbytky staveb, vše zarůstá vegetací. Ze starých mayských metropolí nezůstalo po pár stoletích nic víc, než pár hromad zarostlých kopců v džungli. A po tisícovce nezůstane po lidské civilizaci prakticky žádná hmotná stopa. Možná nějaká ta jeskynní malba nebo kamenná soška.

A když přidáme ještě pár tisícovek let? V místech, kde se kdysi dávno rozkládala obří města, by mohl geolog z budoucnosti objevit nezvykle velká „bílá místa“, tedy depozice písku (pozůstatků staveb). Stejný údiv by mohly vyvolat podzemní sloje polo-organického materiálu (dnešní skládky), nebo nezvykle pravidelné fragmenty krajiny (povrchové lomy). Dohromady nic moc, co by připomínalo slávu dnešní lidské civilizace. Nutí to trochu k zamyšlení, jak málo by tu po nás mohlo zůstat. A jestli ke své zkáze moc nepospícháme.

Autor: Radomír Dohnal

Nová krize na obzoru? Dřív než ropa nám dojde písek! Potřebujeme ho i při výrobě mikročipů nebo solárních panelů. Jak citelně se nás to dotkne?

Tunguzská záhada: co způsobilo obří výbuch na Sibiři? Meteoroid, kometa nebo něco fantastičtějšího?

Další galerie