Hračky zpravodajských služeb, s nimiž by se agent 007 nechlubil
Když je používají tajní agenti v akčních filmech, prakticky nikdy tyhle hračky neselžou a fungují dobře na první pokus. V praxi to vypadalo nejspíš o dost jinak.
Postava jménem Q (jako quartermaster, v podstatě výstrojní důstojník) se v originálních knížkách o Jamesi Bondovi neobjevila, do děje špionských filmů si ji přimysleli až scénáristé. Proč? Autor literární předlohy, slovutný Ian Fleming, měl totiž s činností tajných služeb své vlastní osobní bohaté zkušenosti, a nechtěl toho o nich čtenářům prozrazovat zase tolik. I když se nám často mohou vynálezy a hračky, které Q svým zpravodajcům ve filmech rozdává, zdát tou nejméně uvěřitelnou součástí bondovek, ve skutečnosti jsou velmi pravdivé. Jen obvykle neměly tak elegantní podobu, aby se jimi mohl agent 007 chlubit.
Schránky, které nelákají k prozkoumání
Každý kontakt mezi zpravodajci přináší rizika odhalení, a proto spolu agenti na nepřátelském území zpravidla komunikují prostřednictvím tzv. mrtvých schránek. Skrýší umístěných v běžně dostupném veřejném prostoru, kde si nenápadně zanechávají šifrované vzkazy. Klasika. Háček je v tom, aby se do takové schránky nepodíval i někdo jiný a nedošlo k prozrazení. Jak na to? Ústřední zpravodajská služba (CIA) proslula sériovou výrobou napodobenin mrtvých krys, smrdutě nahnilých brambor nebo věrných napodobenin psích hromádek, v nichž se mohla snadno skrýt tajná depeše. Teď jen aby agent našel v parku ten správný bobek.
Mrtvé krysy a falešné exkrementy? No problem. (foto: 123RF)
Nejlepší přítel člověka
S militarizací zvířat začaly armády už ve starověku a tajné služby jejich potenciál dál rozvíjely. Za I. světové tu byli holubi s mini-foťáky kolem krku (létající nad zákopy), II. světová přinesla sebevražedné psy s náložemi vrhající se pod pásy tanků a Studená válka o sobě dala vědět sonarem vybavenými kamikaze-delfíny, explozivními havrany navigovanými červenou tečkou laserového paprsku a toulavými kočkami s nahrávacím zařízením plížícími se kolem oken ambasád. Co mají tyhle nápady společného? Nefungovaly, případně nefungovaly a efektní explozí se zbavily svých vynálezců.
Když Američané pohořeli i s insketokoptérou, létající mikrokamerou v robotickém těle malé vážky (která ale vypadala extrémně nápadně všude, kde vážky nelétají – například v zimě), Britové proto raději vsadili na psí deku. Přesněji, naaranžovaný potah do auta, který vypadal jako živý chlupatý pes. K čemu je to dobré? Můžete pod to schovat tajné dokumenty, maskovat se na trávníku jako čtyřnohý mazlíček. Dělat, že nejezdíte městem sami, případně že máte hodně specifický fetiš a zrovna jedete na maškarní. Filmový James Bond se nikdy za psa převlékat nemusel. Naštěstí.
Jak by asi Jamesovi slušela v autě chlupatá dekorace? (foto: 123RF)
Problém změny identity
V CIA si s nelehkým zadáním tzv. pětivteřinové masky poradili na jedničku. Jejich latexová škraboška opravdu dokázala dokonale změnit fyzickou podobu agenta. Nasadit se dala bleskově, nepotřebovali jste k tomu ani zrcadlo, seděla dokonale. S jejich výrobou pomáhali trikoví tvůrci z filmu Planeta opic (jejichž masky se aranžovaly skoro 5 hodin), takže zlepšení bylo zřetelné.
V čem byl háček? Masky byly dokonale přizpůsobené obličeji svého nositele, dělané na míru/zakázku. Takže aby ve výstrojním skladu nevznikl zmatek, musely být zevnitř označeny číslem šarže, v podstatě identifikací konkrétního agenta. Což byla zásadní chybička. Asi jako když máte pas na falešné jméno, ale na trenýrkách vyšité pořád to svoje.
Tady by to nikdo nehledal
Už vám někdy, pár dní po zákroku u stomatologa, vypadla plomba? Ano, stalo se to jednou snad každému, což můžete brát jako názorné vysvětlení, proč se smrtící kyanidové kapsle obvykle neumísťují do chrupu. Stačila by jen jedna tvrdá kůrka, a agent skončil. Kam si tedy zpravodajci mohou uschovat pilulku poslední záchrany a uniknout tak děsivému mučení?
Od roku 1960 se v tajných službách dostává do módy „prototyp“ takové mobilní tajné úschovny. Silikonová napodobenina kůže na varlatech, v podstatě designový pytlík na pytlík. Na omak prý k nerozpoznání od originálu.
Údajně jím byli vybaveni piloti špionážních letů a uvnitř se nacházela celá úniková sada. Pilníky, čepele, kompas a tak podobně. Kvůli utajení bohužel nevíme, jestli je z to náhodou nesvrbělo v rozkroku. Většina reálných hraček, které agent tajných služeb nafasoval, měla velmi kuriózní až naprosto komickou podobu. Proto se o nich Ian Fleming, původní autor bondovek, raději ve svých knihách moc nerozepisoval.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Nová bondovka Není čas zemřít – co o ní zatím víme?