18. dubna 1930 byl den, kdy se vůbec nic nestalo
Jsme prakticky neustále bombardovaní novinkami z celého světa, kanály a někdy i anály zpravodajství na nás valí přehledy událostí s razancí nebržděné pětitunky. Ještě než dočtete první horkou news dne, už je tu její aktualizace, a aspoň tři zasvěcené komentáře na-slovo-vzatých odborníků, foto-report, video přímo z místa a odkaz na debatu ve studiu. Informace prostě hýbou světem, a kvůli tomu míra přenášeného balastu roste exponenciálně. Uf.
Nebylo tomu tak vždy, a nemyslíme tím úplně na pravěk – kdy byl kumšt najít slušnou jeskyni, kterou už nějaký pra-zpravodajec nevymaloval novinkami z posledního lovu na mamuta. Byly časy, kdy nové zprávy byly vzácné zboží. A například v pátek 18. dubna 1930, když jste si po namáhavém dni ve 20:45 sedli k rádiu – což bylo kromě tisku jediné dobově reálné informační masmédium – abyste si poslechli čtvrthodinku zpravodajství ze světa, zaslechli byste tu nejpodivnější a dnes absolutně nemyslitelnou novinku.
Pozor, bude hlášení
„Vážení posluchači, vítáme vás u přehledu zpráv ze světa,“ zahlásil tehdy moderátor pořadu BBC. „Dnes se nic zvláštního nestalo. Takže si v následujících 15 minutách zpravodajské relace poslechneme trochu hudby.“ A vymalováno! Ještě než jste vydechli úžasem, už tam hrály songy z gramofonu. Prostě hotovo, nic se nedělo, klídeček. Žádné drama doma ani ve světě, netřeba debaty ve studiu, komentářů ani fakáčů na Twitteru. Den 18. dubna 1930 se do světového zpravodajství zapsal tím, že se nic nestalo. Fantazie.
Tak jasně, tahle kuriozita si zaslouží trochu kontextu. Předně, vysílání zpravodajství rádiem tehdy globálně dominovala (teprve 10 let fungující) stanice BBC. Ano, měli dost omezené pokrytí, vysílače totiž nehyzdily každý kopec a kvalita příjmu za moc nestála. Ostatně přijímačů – rádií – tehdy byla mezi lidmi taky jen hrstka (a protože stály víc než auto, měli je jen ti opravdu movití). BBC nicméně dominovala globálnímu éteru, a pod palcem měla 80 % vysílaného obsahu. I to je dnes prakticky nepředstavitelné.
Podstatné a druhořadé
Zprávy, konkrétní novinky ze světa, pak redaktoři BBC pro vysílání přebírali z tiskových agentur. Reuters, AP, Central News. A individuálně pak vyhodnocovali (ono těch zpráv taky byly stěží desítky denně) co má nějakou přidanou hodnotu a mohlo by posluchače zajímat. Informací, zpráv, bylo málo, a zdaleka ne každá byla totožně závažná. Takže redaktoři BBC mohli snadno vyhodnotit, že je něco balast, a něco je fakt důležitá zásadní prioritní událost.
A protože byli ve své podstatě jediní, kdo zpravodajství ve světe skrze rádio vysílal, nemuseli s nikým soupeřit o prostor a valit břečku, když se nic „až tak podstatného“ nestalo. Dne 18. dubna měla nějaké trable britská vláda s uplácením odborů; v bengálském Čitágáonu napadli rebelové policejní stanici; doznívala ekonomická krize; v Rumunsku shořel kostelík z 16. století; nějaký americký senátor daroval 10 000 fotek ze svého rodinného alba knihovně Kongresu… ne, nic z toho nepřipadalo BBC podstatné. A tak místo druhořadých zpráv zařadili hudební okénko.
Chápete? Kdyby se paní Zdena Novotná zasekla v lesích u Telče mezi kořeny stromu, nebo kdyby na Šumavě mrzlo tak, až by se z vody stával led, 18. dubna 1930 by o tom nikdo světu nepodal zprávu.
Zpravodajská epizodka stará 93 let nutí k zamyšlení. Ano, dnes jsme prakticky neustále atakováni novinkami ze světa. Ale zdaleka ne každá ta zpráva, která v nás probouzí nejrůznější emoce, má onu zásadní prioritu. Jak by se asi proměnil svět kolem nás, kdybychom se na jeden den od nekonečného proudu informací oddělili, a místo novinek ze světa si poslechli 15 minut hudby? Jeden den bez nových zpráv, to by byla teprve událost!
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Moderátorka BBC zemřela jen pár dní po očkování proti koronaviru
Teplotní rekordy z domova i ze světa: Když si počasíčko dělá, co chce