Digitální pařby ve víru osmdesátek. Hráli jste tyto videohry taky?

Píše se 22. květen 1980, a celý svět se zbláznil. Jsou tu čtyři barevní duchové (v originále se jmenují Oikake, Mačibuse, Kimagure, Otoboke), chaotické bludiště a spousta teček k jídlu. Právě na nich si bude za zvuku waka-waka šmakovat neustále nedojedený žlutý Pac-Man. Patřil mezi nenásilné videohry, založená na střídání tří režimů hry (pronásledování, rozptýlení a vystrašení) se stane naprostou bombou. Včetně naprosto nesnesitelného audio-fx zvuku.

Časy soudků a houbiček

Zlý gorilák, který vám ukradl nevěstu? To už je dobrý důvod k odvetě. Musíte se vydat na předlouhou pouť, přes čtyři výškové úrovně obrazovky, vedoucí přes žebříky členěné plošiny, zatímco proti vám sviští metané sudy… aby si opičák natloukl hlavu. Nebudeme to rozmazávat, ale nejrůznějších edicí a verzí hry Donkey Kong se od roku 1981 prodalo přes 85 milionů.

Navíc si tu vydobyl jméno i hlavní hrdina, pupkatý instalatér Mario. Který pak spolu se svým bratrem mohl rozjet svou vlastní osobitou franšízu. Ve světě plném zdivočelých houbiček je totiž možné naprosto cokoliv. Společnost Nintendo dokázala z 800 000 dolarů nákladů na základní vývoj téhle hry vydojit zisk 1,7 miliardy.

S grafikou na štíru…

Že byste komplexní obchodní strategii ve vesmíru o osmi rozlehlých galaxiích, s tisícovkami stanic a planetárních bazarů, fungující ekonomikou a invazemi emzáků… do osmdesátek zrovna nesázeli? Pravda, hra Elite to všechno v roce 1984 stěží mohla utáhnout graficky, ale z hlediska celkového provedení byla naprostou špičkou. Tohle byla hra pro intelektuálky i notorické geeky.

Jak odvařit joystick?

Zdálo se, že Japonci snad ani neumí udělat špatnou videohru. Na vnitřní logice hry Street Fighter (1987) taky nebylo moc co zkazit. Dva borci vejdou do ringu, jen jeden po pár kolech odejde. Pařit můžete proti počítači, nebo v multi-player verzi proti sobě. Jinak si cestu k satisfakci si musíte probít před 10 protivníků. A nezapomeňte přitom na speciální chmat Hadōken! Rozhodně to není první ani poslední mlátička.

Pokud jste neodvařili konzoli/joystick nebo madla automatu u bitek, pořád je tu ještě olympiáda. Videohry jako Track&Field od studia Konami byly sice nesnesitelně hloupé, ale nikomu to v zábavě nebránilo. Tempo sportovci na obrazovce jste udávali zběsilým kvedláním, a občas skočili přes nějakou překážku. Na rok 1983 ale dobré.

Skoky do prázdna a potěšení z živelné katastrofy

Trochu víc realistické pohyby, které už nepřipomínaly průjem v Minecraftu, daly vzniknout sofistikovanějším hrám. Legendární skoky nad pastmi a propastmi pak na jedničku zmákl Prince of Persia. Než jste se prosekali k Jaffarovi a princezně, trvalo to asi jedno století. Nebo půl hodiny, podle toho, pokolikáté jste to hráli. Nepatří holt mezi snadné videohry.

https://www.youtube.com/watch?v=Xv20j8ChtRY

To už jsme ale v roce 1989, a čas se nachyluje. Do módy přichází první SimCity, kde je asi tou největší zábavou sesílání tornád na jaderné elektrárny.

Že vám tyhle vykopávky nic neříkají? Inu, legendy nejsou pro každého. A osmdesátky byly vážně legendární.

FOTO: 123RF

PC hry, které jsme pařili v devadesátkách. Pamatujete si je?

4 nejlepší hry na Xbox, které zkrátí volnou chvíli + jedna navíc

Další galerie