Nepřístojnosti nebožtíků: čím umí lidské tělo po smrti překvapit?
Jednou tam musíme všichni. A není od věci, když na to přijde, aby se to odbylo rychle. Zábava tím ovšem nekončí, a otrlé zřízence pohřebních ústavů, hrobníky a zaměstnance márnic může naše tělo i po smrti pořádně vyděsit.
Tak nějak nepočítáme s tím, že by se mimo zombie-apokalypsu ještě mrtvoly mohly pohybovat. Jenže přesně tohle lidské tělo i po smrti umí. Svalstvo ochablého kadáveru může reagovat na změny v koncentraci chemických látek uvnitř organismu (zvláště ATP a vápníku), okolní teplotu i přítomnost zdroje elektřiny. A dochází k tikům, sevření prstů nebo čelisti, krátkým záškubům, převrácení se na bok. Takže pozor, nebožtík může i kousnout.
Velký výprodej zlevněného zboží
Jak se říká: „Rakev nemá kapsy“. Takže vše, co do sebe lidské tělo dostalo, se snaží před cestou na věčnost jako nepotřebnou zátěž vyložit. Opravdu vše. Kontrakce svěračů povolí, a jde to ven, jako když se protrhnou stupačky. Jenže ne vždy okamžitě po exitu, což na pietě zrovna nepřidá. Někdy to může být morbidnost umocněná na druhou. Z těla zesnulé ženy v raném stadiu těhotenství může být dodatečně „vypuzen“ plod. Což asi nepotěší.
V kontextu záhrobního tance, vyměšování a ex-porodů se pak už nezdá tak děsivé, že mrtvá těla vydávají zvuky. Klasikou jsou úniky plynů ze všech možných přirozených či uměle vytvořených otvorů. Odfukování a syčení. Vzácnější je už únik vzduchu, který rozvibruje hlasivky nebožtíka. A pak skutečně může solidně zachroptět nebo zavrčet. V márnici tak není o infarktové stavy nikdy nouze.
Tělo se dokáže samo uklidit
Že nebožtíkům přirůstají vlasy, vousy a nehty? Ne. Je to jen optická iluze. Sesychající, scvrkávající se kůže vytláčí nehtová lůžka a vlasové kořínky kupředu, takže to jen tak vypadá. Ochlupení se tak často objevuje i na místech, kde za života nebylo úplně patrné. A rázem je tu hezký základ pro historky o vlkodlacích. Nebo upírech?
Do jisté míry určitě, protože lidské tělo je enzymy a kyselinami našlapaný stroj. A jen to, že dojede na konečnou, jej téhle žíravé náplně nezbaví. Lidské tělo se tedy po smrti víceméně autolyticky začne rozkládat samo, trávit zevnitř. Nálož bakterií, které v sobě rovněž neseme, s tím vydatně pomáhá. Zpráva o tom, že se někdo po smrti jistě užírá, je tedy doslovně přesná.
Exploze i erekce
Tenhle vnitřní rozklad pochopitelně produkuje odpadní plynné produkty, které se tu a tam mohou v uzavřeném objemu lidské schránky hromadit. A pokud jim není dopřáno ventilovat se ven, může dojít k přetlakování. A explozi. Což může být, svým unikátním způsobem, docela zábavné. Zvlášť, pokud se na smutečním obřadu sejdou lidé, kteří vás pod kytičky dostali.
Lehce nekrofilní naučné okénko uzavřeme tím, že po smrti dokáží lidská těla to, čeho často v posledních letech své existence zaživa nebyla schopná. Pánové-nebožtíci například někdy „zazáří“ výstavní erekcí. Ne, není v tom ani stopa vzrušení. Oblast genitálií je prostě takovým přirozeným bazénkem pro sedimentující krev. Důležitá je pochopitelně posmrtná poloha těla.
FOTO: 123RF
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Smrt v přímém přenosu. Když diváci tleskají, ale účinkujícímu už je to jedno
Sebevražda v hotelu. Jak poznat pokoj, ve kterém někdo nalezl smrt