Největší neválečná loupež umění? Lupiči si přišli do muzea jako na nákup
Akce, která klidně snese titul Loupež století, se odehrála 18. března 1990 v Bostonu. Stál za ní amatérismus strážných i profesionalita a drzost lupičů. A možná ještě něco víc.
Dodnes loupež umění představuje absolutní záhadu, jejímuž rozřešení se policie zatím nepřiblížila, a zanechává kolem případu spousta nejasností. Třeba to, odkud lupiči věděli o sebenepatrnějších detailech zabezpečení a pravidelné rutině strážných. Spolupracovali snad s nimi? Možné to je. Při akci totiž nepadla jediná rána, a třináct ukradených artefaktů, dnes v hodnotě 12,5 miliard korun (500 milionů dolarů) zmizelo prakticky beze stopy.
Pořád nějaké problémy
Kde začít? Třeba u série poruch požárního systému, který začne v sobotu, den před loupeží, trochu zlobit. Nikde naštěstí nehoří, všechno je v pořádku. Takže asi nějaká porucha na kontrolním panelu? Jdeme dál: v neděli po poledni (den po oslavách sv. Patrika), se kolem bostonského muzea se soukromou kolekcí I. S. Gardnerové pohybuje jen minimum lidí.
Tedy s výjimkou dvou mužů v policejních uniformách, jež jdou na recepci galerie muzea prošetřit „poplachy“, které jim prý na centrálu hlásí zabezpečení muzea.
Zní to skoro uvěřitelně, protože včera přece nějaké poruchy byly, ne? Strážný tedy vpustí policisty dovnitř, aby jim to vysvětlil, a přivolá k tomu i svého kolegu ze směny. Než se naděje „policisté“ ho zpacifikují, a druhého strážného vzápětí též. Nemají šanci.
Oba strážné, obalené lepicí páskou a pouty, pak dopraví do sklepení. Uvážou je tu k potrubí, kde 11 minut tráví lupiči tím, že studují jejich osobní průkazy. Už ví, kde bydlí i jak se jmenují. Takže možná i proto budou mít strážní při výslechu problémy s pamětí.
Hlavně hezky v klidu
Pozoruhodné je, že lupiči vůbec nespěchají. Když vyjdou ze suterénu, podle záznamů z infračervených čidel čekají dalších 13 minut klidně na recepci. Na co? Chtějí si být jistí, že skutečně nespustili alarm? Čekají na nějaké další kumpány venku nebo je něco vyrušilo?
Teprve po této pauze vyráží mezi galerie, a pouští se do drancování obrazů a suvenýrů, které vyřezávají z rámů a beze spěchu „balí“ k přepravě. Kouzelné na tom je, že postupují přesně a metodicky. Přesně vědí, pro jaké kousky si sem přišli a kde je hledat.
Zvláštní je, že některá díla úplně minou. Přitom například Tizianův obraz Znásilnění Evropy patří k nejhodnotnějším akvizicím muzea. Ale o ten lupiči ani nezavadí. Jasně, naberou si hodnotného Degase, Maneta a Rembrandta za miliony … ale pak zápolí s tím, aby sundali pozlacenou orlici z dekorativní napoleonské vlajky, která má spíš cenu military-suvenýru. Podobné je to i s hodnotou nehotových skic obrazů dávných mistrů. Cenu mají jen pro sběratele. Je to jeden velký zmatek.
Případ k (ne)vyřešení
Stejně tak, jak lupiči přišli, i odejdou. Hlavními dveřmi. Celá „akce“ proběhla absolutně bez shonu a spěchu, uvnitř muzea pobyli 81 minut. Na loupež se přijde až poté, co strážné, stále zavřené ve sklepě, přijde vystřídat druhá směna. A všichni mají dost co vysvětlovat. Jenže odpovědi na otázky vyšetřovatelů chybí. Nikdo si nic nepamatuje.
Zmínka o tom, že jeden z „falešných“ policistů měl nejspíš nalepený umělý knírek, působí dost komicky. To ale i bostonská policie a celá FBI, která si na případu loupeže století vylámala zuby.
Kdo za to může? Podezřelými byli bostonští mafiáni, mezinárodní profesionálové pracující na zakázku soukromého sběratele, i verze o pojišťovacím podvodu. Ale všechny horké stopy dávno vychladly… Jestli nevíte, co s volným čase – pokud se vám podaří vypátrat ukradená díla, máte pořád nárok na odměnu 10 milionů dolarů.
FOTO: 123RF
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Co se stane s vaším tělem, když celý den chodíte v rytířském brnění?
Historické zbraně: o jste o populárních z nich nejspíš netušili?