Historie tanků aneb jak vznikala první ocelová monstra?
Tanky jsou v současné době považovány za páteř jakékoliv armády, neboť bez jejich podpory není možné provádět útočné operace na nepřátelském území. Moderní tanky jsou rychlé, mají skvělou balistickou ochranu a vynikající palebnou sílu. Nepřítele dokáží díky počítačem řízeným zaměřovačům zničit na vzdálenost několika kilometrů. Jak ovšem tato obrněná monstra vznikla?
Všechno začalo na Západní frontě 1. světové války
Kdy se historie tanků začala psát? Technologický vývoj válečného průmyslu vždy rapidně posunuly celosvětové konflikty. První tanky se objevily na bojišti 1. světové války už kolem roku 1915 a vojáci v zákopech z nich byli nemile překvapeni. Průkopníky ve výstavbě tanků byli Britové, kteří se soustředili na vývoj tanku Mark I.
Zajímavostí je, že konstruktéři postavili dvě různé verze tohoto tanku, konkrétně mužskou a ženskou. Mark I v mužské verzi disponoval těžkými kanóny a byl určený k ničení překážek, zatímco tank pro ženy byl osazen pouze kulomety a používal se hlavně jako podpora pěchoty.
Při pohledu na tank Mark I zůstali němečtí vojáci hrůzou zkoprnělí, protože žádné jejich zbraně nedokázali ocelové monstrum vážící 28 tun zastavit. Německým velitelům bylo ihned jasné, že pokud chtějí pomýšlet na vítězství v 1. světové válce, musí konstruktéři okamžitě sestavit odpověď na britský tank Mark I.
Vývoj se ovšem protáhl, a proto Němci nasadili svůj první tank až půl roku před koncem do té doby nejkrvavějšího válečného konfliktu. Tank A7V byl největším monstrem na Západní frontě, neboť disponoval extrémně silným pancéřováním a velkou palebnou silou. I přes tyto dobré vlastnosti se v boji neosvědčil.
Ve 2. světové válce hrají tanky zásadní roli
Páteří pozemních vojsk se tanky staly až ve 2. světové válce. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci došlo k okamžitému porušení Versailleské smlouvy, kvůli níž nemohlo Německo stavět tanky. Nový říšský kancléř přikázal výrobu tanků typu Panzer I a II.
To však byly pouze přechodové modely, neboť opravdový důraz byl kladen na Panzer III a IV. Díky těmto monstrům měl Hitler ovládnout Evropu prostřednictvím bleskové války, v níž hrály tanky zásadní roli. Kolem roku 1939 mělo nacistické Německo nejlepší tankové vojsko na světě.
Hitlerovi velitelé tankových vojsk se na nepřátelském území prakticky nesetkávali s odporem. Francouzské jezdecké a pěchotní tanky Renault nedisponovaly prakticky žádným pancéřováním, takže se těžkým Panzerům III a IV nemohli bránit. Dosud nejlepší tank na světě Panzer IV ovšem narazil na nepřekonatelného protivníka v ruské tajze.
Byl jím dnes už legendární tank T-34, jež disponoval revolučním skoseným pancéřováním. Od něj se granáty 75 milimetrového kanónu odrážely. Nejinak tomu bylo i u ruského těžkého tanku KV-1.
Posedlost stavět největší tanky na světě
Adolf Hitler tanky miloval a doslova se vzhlížel v jejich velikosti a palebné síle. Stále přikazoval vyvíjet větší a těžší ocelová monstra, která by mu přinesla vítězství. Výsledkem byl Panzer VI Tiger nebo Panzer V Panter. Ten je mnohými odborníky považován za vůbec nejlepší tank 2. světové války, byť jej v boji postihovala řada technických problémů.
Skosené pancéřování pod úhlem 35° poskytovalo posádce skvělou ochranu a špičkový, 75 milimetrový kanón trhal zastaralé tanky T-34 a americké Shermany na kusy.
Německý Panter byl vlastně odpovědí na téměř dokonalý T-34/85, který mimochodem v poválečných letech využívala i československá armáda. Náhrady se dočkal i tank KV, jehož přímým následovníkem byl tank IS se zastrašujícím kanónem ráže 122 milimetrů. S váhou necelých 46 tun šlo o skutečné monstrum.
Největší tank na světě ovšem postavili Němci. Tím byl Panzer VIII Maus vážící neuvěřitelných 188 tun. Nicméně tenhle drobeček do bojové akce nikdy nezasáhl, i když byl předurčen k bránění Berlína. Jediný dochovaný kus stojí v ruském tankovém muzeu.
Moderní tanky se těm z 2. světové války moc nepodobají. Jsou plné elektroniky a poskytují posádce prakticky dokonalou ochranu.
FOTO: 123RF
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Válka pod mikroskopem: Zajímavé počty a překvapivé souvislosti