Příliš dlouhá cesta na Mars. Kdy se na něj chystáme?
Neil Armstrong a Buzz Aldrin v červenci 1969 poprvé stanuli na Měsíci, aby to v následujících třech letech zopakovalo ještě 10 dalších hrdinů. Nejspíš pro jistotu. Ano, v sedmdesátkách to vypadalo, že od pokoření další nejbližší mety, tedy výletu na červenou planetu, nás už nedělí dlouhá doba. Jak se ale ukázalo, síla, která hnala lidstvo do vesmíru, se poměrně rychle vyčerpala.
Závody v dobývání vesmíru po dosažení největších kosmických prvenství, které na planetě Zemi fakultativně vynahrazovaly reálný střet mezi ekonomikou, ideologií a technologií východního bloku a západu, jednoduše skončily vyhlášením vítězů. Přistání na Měsíci se zdálo být zásadní kapitolou v dějinách lidstva, jenže bylo jen jakousi výplní dekády. Nyní je ve hře cesta na Mars.
Cesta na Mars snad nebude bez bonusu jako ta na Měsíc
Na Měsíci neexistoval (na první pohled) mimozemský život, nebyly tu žádné zajímavé suroviny, jeho dosažením se kromě morálky neprojevila žádná strategická výhoda. Byla to cesta, která byla užitečným cílem sama o sobě, ale k tomu nic navíc. Takže zatím poslední člověk stanul na Měsíci před 48 lety, a od té doby už o podobná nákladná dobrodružství nebyl zájem. Tedy, reálně.
Jen na papíře plány o cestě na Mars vznikaly i nadále, a v posledních třiceti letech se podporou příprav tohoto výletu pyšnil nejeden americký prezident. Podporou spíše duchovní, protože sypat peníze do NASA, to už jde do masa. Mars se přitom už od počátků takových vizí jeví být násobně tvrdším oříškem, než naše přirozená družice. Je totiž vážně dost daleko.
Štafeta mezi planetami
Jak moc? Vzhledem k tomu, že tahle koule (s přibližně čtvrtinovou plochou a desetinovou hmotností oproti Zemi) taky rotuje kolem Slunce, se údaj o vzdálenosti průběžně mění. Jeden oběžný rok na Marsu trvá 687, což s našimi ustálenými 365 (+1) dny moc nekoresponduje.
Je od nás buď daleko, anebo ještě dál. Přesněji, něco mezi 56 miliony a 400 miliony kilometrů (v průměru 225 milionů km).
Úplně nejblíž byl v roce 2003, kdy jsme to k němu na chvilku měli 55,757 milionu kilometrů. Tuhle šanci jsme ale prokaučovali, takže musíme chvilku čekat.
Cesta na Mars nemůže být uskutečněna, když si usmyslíte, ale jen tehdy, kdy je zrovna nejblíž. Jednou za 26 kalendářních měsíců. A ani pak, když je vzdálenost mezi Zemí a červenou planetou na minimu, nemůžete vystartovat po nejkratší spojnici. Byla by to dlouhá hra na planetární honěnou.
Jak šla astronavigace na vandr
Za tohle zjednodušení mě astrofyzikové nejspíš utlučou, ale … v praxi je tak třeba vyletět do prázdna a ve správný moment zahnout, doufat v neomylnost propočtů, a setkat se s Marsem na jeho cestě.
Což z teoretických podmínek – dostat se do cíle za 39 (41) dní, reálně dělá výlet na cirka 180 dní. A to nejrychlejší, co zatím máme, se ve vesmíru pohybuje průměrnou rychlostí 58 000 km/h. Sondy.
Prostředky, které mají lidskou posádku, jsou pomalejší. Jednosměrná cesta na Mars může trvat 7 měsíců, rok a půl, tři roky. Nejdrastičtější je samotný závěr. Pracovně mu v NASA říkají 7 minut hrůzy a nepřehání. Jde o výpočet optimálního úhlu pro přistávací manévr v atmosféře 100 řidší než má Země, na extrémně kamenitý povrch. Abychom se neodrazili nazpět, anebo nerozsekali.
Rizika nám ubírají na chuti
Pravděpodobnost selhání/havárie prozatím činí 66 %, což je asi víc, než kolik je zatím snesitelné. Proč? Je to prosté. Svět řeší jiná dilemata, než v 70. letech, a dobytí Marsu zatím nenese žádnou přidanou hodnotu, kromě báječného ale jinak nesmírně náročného vesmírného dobrodružství.
Není rozumný důvod, proč utápět miliardy v riskantním podniku, který zatím kromě palcových titulků v novinách nic neznamená.
Kdy se poletí na Mars? Nejdříve v roce 2028. Ale pravděpodobně mnohem později. Protože tam ve skutečnosti nechceme.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Sex ve vesmíru. Je možné souložit ve stavu beztíže na palubě modulu? A zkusil to už někdo?