Bohatství jako utrpení? Co trápí lidi, kteří mají všechno?

Když jdete z nuly na první milion na účtu, je radost a vzrušení extrémní. Něco jako výhra v loterii. Prachy vypadají jako štěstí. Zato když k vlastní miliardě přihodíte milion, neregistrujete to. Pokud nejste Strýček Skrblík. Získávání dalších astronomických sum se prostě už nejeví jako zábava.

Pokud vám každoročně cinkne na účtu 10 mega v dolarech, jste kvalitativně stejně šťastní, jako kdyby to bylo 100 milionů. Nakonec, není za co utrácet. Nový barák, nové auto, nový kožich. Jako děcko, které dostane 150 dárků pod stromečkem, z nich postupně máte menší radost.

Život ztrácí smysl

Extrémní bohatství je v první řadě nuda, vedoucí ke ztrátě osobního drajvu. Vydělávat na nájem a chleba není extra zábavné, ale dodává to vašemu životu smysl, naplnění. To u boháčů chybí. Motivace tím, že jste to tenhle měsíc zvládli a vydělali jste na vlastní přežití, na naše mozečky funguje lépe, než když tyhle pokleslé potíže řešit nemusíte. Bez motivace a odměny ztrácíte sebehodnocení.

Můžete se snažit být ještě prachatější, ale proč vlastně? A tak se noříte do netečnosti a depresí. Paradoxních proto, že skutečně už nemáte o co usilovat. Váš život s nekonečnými penězi pozbývá smysl. Dosáhli jste všeho, máte už hotovo. Akorát ještě pořád žijete, a cílovou pásku nevidíte.

Jste na všechno sami

Miliardové majetky jsou branou k zážitkům: k exotickým nekonečným dovoleným, k cestování kamkoliv, ochutnávání a prožívání čehokoliv. Je to ale stejné jako s dárky. Ono se to omrzí. Je to jako počítačová hra, kde používáte cheaty a proto vždycky vyhrajete.

Zábava je pryč. Zážitky se nemáte komu pochlubit, protože průvodním jevem extrémního bohatství je samota. A paranoia. Nikomu se nedá věřit. Upřímná láska? Čistě techniky, potenciální partneři i partnerky jdou hlavně po vašich penězích. A rodina taky.

Poradci, právníci, vyděrači, únosci. Přestáváte být člověkem, pro ostatní jste jen chodící peněženkou, vítanou s žebrácky nataženou rukou. Vaše štědrost se ale postupně vytrácí. A spolu s tím začíná spirála sebeobviňování.

Pocit provinění z toho, že jste bohatí a proto naprosto osamělí. Pomáhá s tím psycholog, a také spousta zajímavých chemických látek. Limitní trable se pak neliší: drogy a chlast vás vyhání z depresí stejně, jako socky na pracáku.

Narcis vyhledávající problémy

Je jedno, že koks můžete mít po kilech a vaše vodka pochází z luxusní kolekce, za kterou by si jiný pořídil barák pro celou rodinu. Kalby jsou násobně nákladnější, ale kocoviny, včetně těch morálních, pořád stejné.

Přitom rychle podléháte narcismu, iluzi vlastní výjimečnosti. Pořád jste ale jenom člověk, stejně zranitelný. Boháči na to často zapomínají. Život v luxusu je podněcuje k hledání mezních situací a také podstupovat násobně větší rizika.

Vaše výlučnost se nakonec obrací proti vám. Vždycky je tu větší ryba, takže pokud nepatříte do první desítky miliardářů, jste vlastně boháči jen tak napůl. Máte moc peněz na běžného smrtelníka, ale ne dost peněz na Forbes.

Jste v pasti: nepatříte nikam. A cesta z toho nevede, nic nedává smysl. Máte současně všechno, ale vnitřně cítíte, že nevlastníte nic. I když vám patří deset tropických ostrovů, stejně můžete existovat jen na jednom.

Luxus s ručením omezeným

Tlak a stres, který je na vás neskonalé pohodě navzdory vyvíjen, je naprosto neúnosný. Zabijete se sami, vymelete se ve sporťáku, budete mít havárii v soukromém letadle, dostane vás seskok z padáku anebo jiná šílenost. 

Nebo vás rozleptají závislosti, oškubou falešní přátelé. Proto vám Osud neprorokuje zrovna klidné stáří. Vyzkoušet si život nekontrolovaného bohatství je fajn zážitek, ale mít jej natrvalo je docela peklo.

Trend bohatých londýnských dětí. Chlubí se svým excentrickým životem (21 fotek)

Konečně racionální důvody, proč být bohatým (20 fotek)

Další galerie