Calcio fiorentino: Násilí, rychlost i tradice
Při honu za sledovaností producenti sportovních událostí povětšinou upírají svůj zrak do budoucnosti. Dlí tam někde kolektivní, dynamický sport, který nabízí senzaci a je výživnější než fotbal? Jak ukazuje příklad z Itálie, skutečné klenoty se dají nalézt i v historii.
Právě tady totiž s nemalým úspěchem vzkřísili sportovní událost z 16. století. Historický fotbal. Ptáte se, jestli spíše americký fotbal, anebo kopanou? Řekněme, že Calcio fiorentino si bere to nejlepší z obou, a přibírá ještě pár dalších prvků volného zápasu a pouliční bitky. Možná proto se jedním z velkých propagátorů tohoto sportu stal diktátor Benito Mussolini.
Novodobé gladiátorské utkání v podobě Calcio fiorentino totiž probouzelo v davech sledujících ty nejnižší pudy. Nezáživnosti podívané předchází nejen pestrými historickými kroji a dobovým zpracováním, ale i vydatnou porcí brutální akce. O co tedy při téhle zvláštní týmové hře jde?
Klub rváčů z Florencie křísí historii
Od časů roku 1574, kdy Jindřich III. Francouzský po jednom utkání prohlásil: „Je to příliš malé, na to aby to byla skutečná válka, ale je to příliš kruté na to, aby to byla hra,“ se toho vskutku moc nezměnilo.
Ve Florencii proti sobě nastupují čtyři týmy – Azzuri, Rossi, Bianchi a Verdi – každý hájící barvu své čtvrti. V každém týmu se nachází 27 hráčů. Jsou tu datori indietro, tedy něco jako brankáři, innanzi – obránci, sconciatori – záložníci. Početně nejvíce jsou zastoupeni corridori, tedy útočníci. Těch je patnáct. S tím, že útok je tu myšlen doslovně.
Jejich úlohou je vyřadit ze hry co nejvíce hráčů nepřátelského týmu, tak aby bylo možné vnést míč do caccia, brány na území soupeře. Jak? Pravidla výslovně zmiňují, že „všemi nezbytnými prostředky“. Ke slovu tak přichází pěsti i kopance.
Calcio fiorentino: Neselektivní řežba, kde se počítají góly
To, že se po každém gólu střídají strany, je už maličkost. Po útoku totiž zůstávají na zemi padlí a ranění, které tým nemá jak doplnit. Počáteční taktika hry tkví ve volbě, zda se vyčerpávat frontálním útokem anebo investovat do obrany, prokládané rychlými výpady. Případně, zda cílit na jednotlivé hráče protivníka a snažit se je vyřadit ze hry, anebo chránit míč.
Po chvíli je to už ale jedno, řád nahradí chaos. Momentální pravidla sice zapovídají kopy do hlavy a „dorážení“ ležících padlých, ale rozhodčích v poli dozírá na dodržování pravidel jen šest. Nemělo by se také stávat, že se na jednoho hráče vrhne přesila, hezky jeden na jednoho. A k čemu tohle všechno?
Je libo porci hovězího?
Na poražené čeká hanba, žádná druhá místa se tu nerozdávají. Sláva patří jen týmu vítězů. Ti, kromě oslavné putovní trofeje, vyzískají pro svou čtvrť překrásnou Chianinu. Koho? Jeden exemplář jalovice čistokrevného italského chovu. K tomu dnes ale většinou nedochází, a vítězové si většinou žádají od poražených oslavnou večeři, na které je hovězí maso silně zastoupeno.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: