Záhady, které otřásají světem. Jsou to jen pověry nebo mají vysvětlení?
Svět kolem nás je plný podivností, můžete je přehazovat vidlemi. Většina z nich má ale docela prosté vysvětlení. Jedinou záhadou tak zůstává, proč tolik hledáme ta komplikovaná a neuvěřitelná řešení.
Kruhy v obilí se objevují už od 16. století
Kruhy v obilí se podle kronikářů v Evropě objevují od 16. století. Povětšinou byly dílem větry a deštěm zválenou trávou, takže se jim nikdo nesnažil přivařit mystický původ. Změnila to až 60. léta 20 století, kdy začaly nabývat neskutečně propracovaných podob a kdy se z nich staly záhady světového charakteru.
Tehdy se mezi lapači snů a leštěním krystalů v New Age ezotericích zrodil pocit, že s nimi takto komunikují bytosti z jiných planet. Protože coby ufon, se schopností cestovat světelné roky galaxiemi, nemáte nejspíš nic jiného na práci, než před žněmi na cizí planetě geometricky udusat něčí pole.
Fascinaci vzbuzovaly kruhy vytvářené v anglickém Wiltshire, ke kterým se přidávaly další po celém světě. Brzy jich byly stovky, méně či více uměleckých.
Tady nepomůže ani Stutox
Komunikuje s námi sama planeta, mohou za to meteorologické jevy, magnetismus či radioaktivita, nebo to jsou přistávací plochy mimozemských lodí? Doug Bower a Dave Chorley v roce 1991 přišli s vysvětlením.
Většinu těch anglických udělali sami. Po nocích, s pomocí dusátka, sešlapávací desky, provázků. Bavilo je to hodně a dělali to vytrvale posledních 30 let. V BBC ukázali, jak se takové dílo v obilí vyrábí, krok za krokem. Třicet let vlhkých sci-fi snů tím vzalo za své.
„Ale…vždyť…!“ Jasně, Bower a Chorley necestovali po světě. Tam to dělali po svém další nadšení amatéři, kteří se na slávě hoaxu chtěli přiživit a vyrobit si vlastní záhadu. Kromě lehkého agro-vandalismu totiž na kruzích v obilích nic tajemného není.
Záhada jménem Bermudský trojúhelník
Tužku, světový atlas a jedeme! Spojte si čarou jižní cíp Floridy, severní cíp Portorika a Bermudy…a dostaneme trojúhelník. Bermudský trojúhelník! Místo tak podivné, že jej můžeme nazývat paranormálním pupkem světa. Lodě a letadla tu padají jako mouchy (k zemi/pod hladinu), ztrácí se tu lidé, není tu radiový signál.
I proto patří Bermudský trojúhelník mezi záhady světa. Možná totiž něco odpočívá pod hladinou… obří krakatice, potopený kontinent, mimozemská loď? Nebo tu existují obří kapsy metanu, které vybublají jako z udělání zrovna pod plavidly a pohřbí je v hlubinách?
Jak už to tak s divokými teoriemi bývá, na celém tomhle záhadologickém fenoménu je pár drobných neduhů. Předně, nápad propojit tři zmíněné lokality a pojmenovat oblast mezi nimi Bermudským trojúhelníkem dostal v roce 1964 jistý Vincent Gaddis, spisovatel třetiřadé sci-fi.
Dříve to tu lidé nazývali Ďáblovo moře či Alej hurikánů, protože Atlantik je v těchto tropických místech skutečně divoký. Ale přirozeně divoký. Většina z těch 50 ztracených lodí a 20 zmizelých letadel, jasný to důkaz podivnosti, se potopila či zmizela mimo tenhle region.
A v součtu se to nikterak nevymyká běžnému průměru ztrát letecké a lodní přepravy, i z jinak netajemných lokalit. Přeci jen, je to půl milionu mil čtverečních, a to se za léta nastřádá. Buď se tedy záhady dějí naprosto stejně všude, anebo není Bermudský trojúhelník záhadou.
Křišťálové lebky patř mezi záhady, ale jedna by úplně stačila
Co může být zlověstnější, než lidská lebka? Lidská lebka vyrobená z jednoho kusu křišťálu, která se na vás zubí. Taková, kterou vyrobili Aztékové. Anebo Mayové, Toltékové, Olmékové. Prostě jedni z těch středoamerických indiánů, které jsme zahrnuli všeobjímavou láskou tak mocně, až jsme je vyhubili.
Lebka, která je ve svých proporcích dokonale vysoustružená, což naznačuje pokročilou úroveň techniky, kterou domorodci, žijící napůl v době kamenné, nedisponovali. A ten materiál, křišťál? Pochází z Madagaskaru. Což je doklad dalekých námořních výprav předkolumbovských indiánů. Takže tu hned máme záhadu jak Brno, ne? Ani ne.
Stačí, když si to pro jednou pustíme trochu víc k tělu. První lebku „našel“ jistý Eugéne Boban, francouzský vetešník a antikvář, v časech 19. století sídlící v Mexiku. Kde pře-prodával zboží z nelegálních vykopávek. To už nešlo tolik na dračku, aspoň než se objevila první lebka.
Vydělal jejím prodejem majlant, její naleziště ale nikdy neprozradil. Pak taky náhodou „našel“ dvě další. Všechny tři mu zajistily světovou reputaci a reklamu, lebky jezdily po výstavách. Už jsme říkali, že ten Boban, před tím, než se usadil v Mexiku, žil na Madagaskaru a byl vyučeným kameno-soustružníkem? Takže asi tak.
Láďa má velkou hlavu
Raději jinou lebku? Tak co třeba rovnou lebku mimozemšťana? Na skladě také jednu máme. Říká se jí Starchild skull, tedy lebka „Dítěte hvězd“. To proto, že záhadologové ji mají za pozůstatek spáření lidské samice s emzákem.
Musí se nechat, že vypadá podivně. Je vypouklá, bez nadočnicových oblouků, s obří mozkovnou. Zatímco objem standardní lidské lebky dospělce činí cirka 1200 cm3, tahle má 1600 cm3, a je evidentně dětská. Nalezena byla na důlních vykopávkách v Mexiku, někdy kolem roku 1930.
Mezi záhady světa patřila do doby, než jí badatelé udělali patřičné testy. Hlavička patřila přibližně čtyřletému dítěti, které trpělo hydrocefalií. Vodnatelností, chcete-li nahromadění mozkomíšního moku v nitrolebním prostoru. Není hezké dělat z postižených dětí hned ufony.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Tunguzská záhada: co způsobilo obří výbuch na Sibiři? Meteoroid, kometa nebo něco fantastičtějšího?