Zneklidňující hlášky sériových vrahů

Rozhodně nemáme v plánu glorifikovat ohavné činy sériových vrahů a znevažovat jejich oběti. Ale je fakt, že některé hlášky lidských bestií se prostě navždy zapsaly do kronik. Svou syrovostí/surovostí totiž dokonale zachycují, do jak dalekých extrémů se mysl jednotlivce dokáže vychýlit.

Začneme starším kouskem. Albert Fish se naposled pořádně zahřál v roce 1936 na elektrickém křesle. A ne, líto vám ho být nemusí. Znásilňoval děti. A pak je požíral. Na svědomí má kolem stovky obětí a chlubil se, že dostal jedno v každém americkém státě. U soudu moc nezapíral. „Opravdu mám rád děti. Chutnají dobře.“ Podívejte se na další zvrhlé hlášky sériových vrahů.

Zvědavost i pohřební praxe

Do proslovu řeznických klasiků se nepochybně zapsal i Edmund Kemper. Chlapík s výškou přes dva metry a 130 kily živé váhy, IQ 160. Což dost dobře podchycuje, proč jeho oběti nikdy neměly moc velkou šanci. Tedy, ty pozdější. Číslem jedna na jeho vražedném seznamu totiž byla jeho vlastní babička. Zastřelil ji. Ptáte se proč? „Zajímalo mě, jaký to je pocit, zastřelit vlastní babičku.“

Co mi můžou dokázat? Jediné, co na mě mají je, že jsem provozoval pohřební ústav bez licence,“ prohlašoval s bujarým smíchem John Wayne Gacy. Chlapík, který pracoval jako manažer v Mekáči a ve svém volném čase vystupoval jako klaun na dětských oslavách. Ve sklepě jeho domu se našly tři desítky polo-zakopaných těl.

Je to o zvyku. A docela zábava

Nedostudovaný psycholog s extrémně vysokým IQ, sklony k filozofování a nekrofilii. Ano, Ted Bundy je hodně smutnou legendou, která má na triku nejspíš násobně více než těch 30 sadistických vražd, které mu soudy dokázaly. Podle něj se člověk dobrým sériovým vrahem nerodí, ale stává. „Všechno se musíte naučit. Je to jako měnit pneumatiku u auta.“ Napoprvé je to fuška, ale potřicáté už to zvládáte i bez heveru.

Albert deSalvo, známější spíš jako Škrtič z Bostonu, mezi ligu předchozích inteligentů zrovna nepatřil. Byl to spíš praktik, s flexibilní metodikou práce. A rád na dotaz odpověděl, že to všechno nebylo zdaleka tak temné a děsivé, jak to u soudu znělo. „Užil jsem si spoustu legrace. Zabít někoho je docela vtipná zkušenost.“

Berkowitz nechtěl lidem ubližovat

Nekrofilní homo-kanibal Jeffrey Dahmer během procesu rovnoměrně vzpomínal na svoje kuchařské recepty, to, jak oddělit končetiny od kloubů a taky na dětství. „Je to zvláštní, ale doma jsem nikdy nedojídal.“ Nejvíc ho fascinovalo, že vlastně pořád necítí lítost za své činy. Patnáct doživotí, na které byl odsouzen, si už neodseděl. Utloukl ho jiný vězeň.

To David Richard Berkowitz ještě sedí, a až dotočí jedno doživotí, bude ho čekat ještě pět dalších. Za každou svou oběť jedno. Vraždění, v tomto případě bodání a střílení, pro něj bylo uvolňující terapií proti stresu. „Cestou domů po vraždě jsem si normálně zpíval. Napětí prostě zmizelo.“ Bohužel, uspokojení netrvalo nikdy dost dlouho. Několika přeživším se během soudu omluvil. S tím, že jim nechtěl ublížit. Chtěl je totiž zabít.

Démon a zabiják

Dennis Rader vypadá jako míň plešatější fotřík z Breaking Bad. A ano, svého času byl opravdu „danger“, a ten, kdo klepe na dveře. Říkali mu BTK – bind, torture, kill. Své oběti dlouho sledoval, mapoval terén a pak na ně útočil doma. Mimochodem, často v domech, do kterých předtím instaloval bezpečnostní systém. Co ho k tomu vedlo? „Jako dítě jsem spadl na hlavičku, takže mě asi posedl démon.“

Sílu zabít má prý ve svých rukou každý, ale většina lidí se jí bojí používat. „Ale jen ten, kdo se toho nebojí, má svůj život skutečně pod kontrolou,“ tvrdil blahé paměti Richard Ramirez, Noční škrtič, útočící hlavně na důchodkyně. Satanista, blázen, a vrah, který si vypomáhal kladivem.

A na závěr tu máme Richarda Kulinskiho. Chladnokrevného řezníka, který spojil – ze svého úhlu pohledu – příjemné s užitečným. Jako člověk, kterého bavilo vraždit jiné, se stal nájemným zabijákem pro mafie. Za největší zábavu považoval stopování svých nic netušících obětí, jejich likvidace byla až to další. Dokázáno mu bylo 5 vražd, podezřelý byl z více než stovky. Práci si vyloženě užíval, a spousta jeho citátů by mohla zdobit motivační nástěnky. „Když se práce nedaří, musíte se víc snažit. Aby vás to bavilo. Kde je vůle, je i cesta, ne?“

Autor: Radomír Dohnal

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Důkaz mimozemského života a neexistence Boha? Tohle ve vatikánském archivu nehledejte

Černobyl nebyl jediný. Kde je vysoká radioaktivita a jaké jsou další závažné jaderné havárie