Šílené konspirační teorie a bláznivé nápady, které se ukázaly být naprosto pravdivé
Na konci II. světové války nešlo o ušlechtilé osvobozování a spravedlnost, ale o porcování medvěda. Někteří užiteční náckové dostali šanci na nový život. Pomoc USA v Kuvajtu stála na vykonstruovaném svědectví, a Britové s nemalou chutí potápěli lodě s židovskými imigranty. Není ten svět báječný?
Které další konspirační teorie vypluly na povrch jako pravdivé?
Je jen málo věcí nás o nezbytnosti zahájení války přesvědčí tak dobře, jako pofňukávající malá holčička. Nejen Americe se napoprvé v roce 1990 do Kuvajtu (a hlavně Iráku) moc nechtělo, ale emotivní vystoupení patnáctileté Nayirah v Kongresu to změnilo. Její proslov byl dokonalý. Možná příliš.
Až později se ukázalo, že importovaná slečna byla vlastně dceruškou kuvajtského diplomata, pohnutou řeč jí sepsala PR agentura Hill & Knowlton a demonstranty před Bílým domem platila kuvajtská vláda. Spravedlivá válka, která nebyla pro nikoho levná, přišla nakonec Kuvajt dost lacino. Jejich 1000 obětí irácké okupace proti 100 000 iráckých obětí „záchrany“ hovoří jasně.
Britové likvidující Židy? Ou…
Dne 14. května 1948 došlo k založení novodobého státu Izrael, a hned druhý den jim armády pěti sousedních arabských států přišly sdělit, že se jim to nelíbí. Vypukla válka, které se protektoři palestinského území, Britové, po celou dobu snažili zabránit. To se tak nějak ví.
Většinou se už ale neříká, že Britové se tak moc obávali exodu Židů z Evropy do země zaslíbené (protože čím víc jich tam bude, tím větší je šance, že se budou chtít osamostatnit), že se snažili jim to překazit. Britská tajná služba MI6 se angažovala v teroristických útocích, při nichž byly do povětší vyhazovány civilní lodě, které by syny (a dcery) Abrahámovy mohly odvézt na východ.
To přece dělali ti druzí, ne? Šeptané a explozemi podtržené tajemství, které znělo naprosto bláznivě, nakonec prasklo. Už asi chápete, proč je i dnes vztah Izraele k Londýnu… opatrný?
Muž na správném místě
Když vytvoříte úřad pro kontrolu padouchů, vznikne tím problém. Budete potřebovat další úřad, který bude kontrolovat kontrolní úřad. A když to neuděláte? Dopadne to jako s americkým Výborem pro neamerickou činnost, založeným v roce 1938. Co byli zač?
Ve zkratce, lovci komoušů. Kdo byl moc rudý, levicový, marxista nebo odborář, musel z kola ven. Vyhoštění, kriminál a tak dál. K tomu kontrola špatné propagandy a tvorba té správné, dozor nad tiskem, udávání. Prostě Velký bratr se vším všudy. V čem byl háček?
Soudce Samuel Dickstein, zakladatel a vedoucí téhle nechvalně proslulé organizace byl od začátku do konce na výplatní pásce NKVD. Ano, americké lovce komoušů řídil špion placený z Moskvy. Na to by ani internetoví trollové nepřišli. Dick-stein byl prostě dick. Mobydick.
Tajné pokusy na vlastních lidech? Žádný problém
Demokracie sice z hlediska efektivity moci pokulhává za diktaturou na obě nohy, ale za jistý důkaz svobody můžeme považovat i to, že si tu houfně utahujeme z USA a jejich přešlapů. Oni totiž svoje tajné archivy otevírají, a po pár dekádách se ke svým omylům, se skřípáním zubů, doznávají.
To by se vám v Rusku nestalo. Díky tomu také víme o pár extrémních případech: americké tajné služby v roce 1950 sprejovali město San Francisko hektolitry bakteriálních kultur, o pět let později v Georgii vypustili 330 000 nakažených komárů a zrovna tak šířili bakteriální spory v newyorském metru. Probůh proč?
Zajímalo je, jak by se viry a bakterie šířily napříč jejich civilní populací, kdyby proti nim zaútočil nepřítel. A tak to raději otestovali sami, na živém materiálu. Tajně. Blázni a milovníci konspiračních teorií s alobalovými klobouky na hlavách stříkali štěstím jako švestkové knedlíky, když to prasklo. Měli celou dobu pravdu!
Nabídka, která se neodmítá
V Řeporyjích se možná teď pořád ještě cukají, jak to s osvobozením vlastně bylo, ale poslední týdny války už dávno nebyly o spojenectví. Přesněji: západní spojenci měli dost jasno v tom, že jejich východní spojenci se mohou dost rychle stát novými nepřáteli, a tak se snažili z krachující Třetí říše vytlouct maximum.
Zrodila se tak neslavná Operace Paperclip, která dávala „druhou šanci“ všem nacistickým výzkumníkům, fanatikům a darebákům.
Pokud byli dost užiteční, mohlo se zapomenout na jejich drobné hříšky. Výzkum raket, navázaný vývoj jaderných zbraní, pokusy na lidech, bakteriologické a chemické zbraně?
Tisíce „schopných“ (čtěte všehoschopných) nácků dostaly novou identitu a beztrestnost za to, že zužitkují své zkušenosti v západním výzkumu a vývoji.
Byla to nabídka, která se neodmítá. Mimochodem, Sověti jeli přesně tu samou operaci, na vlastní triko. V květnu 1945 už dávno nešlo o nějaké osvobozování, ale o to, kdo si urve víc, aby měl náskok pro další válku.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Konspirační teorie o Adolfu Hitlerovi – co se o něm říká a čemu máme věřit?