Jak vybudovat nejlepší pracovní kolektiv? Týmový úspěch se rodí z konfliktu a hádek
Představte si fotbalový mač, při kterém zrovna váš oblíbený tým vyzíská míč a… místo zteče na bránu protivníka, plné přihrávek a důmyslných kliček zasedne u pomezní čáry k debatě. Jde jim totiž o to přijít s tou nejlepší strategií. Hezky nekonfliktně. Znáte to taky?
Diskutují, ukazují si náčrtky. Pochopitelně při tom nesmí chybět ani brankář. Jen proto, že má jinou barvu dresu, přeci nebude stát stranou, ne? Kultivovanost jejich řečnění zajišťuje, že mluvit může pouze ten, kdo má Mluvící polštářek. A po každém projevu o taktice hry následuje minutová meditace, aby skutečně všichni procítili význam vyslovených slov. Je to přece kolektivní hra, a jde tu o úspěch celého týmu, ne? Na góly a diváckou podívanou raději zapomeňte. Protože tak to vypadá, když se kolektiv snaží vyřešit něco nekonfliktně. Přitažené za vlasy?
Buďme tolerantní. A proč jako?
Jen do jisté míry, protože v dnešních zasedačkách, konferenčních místnostech a kancelářích probíhají, možná právě teď, přesně tyhle zbytečné debaty. Všude tam, kde se sejde celý tým, aby prodiskutoval strategii nebo navrhl nový produkt, reklamu, spáchal brainstorming. A snaží se to udělat maximálně komfortně, se souhlasným vzájemným plácáním po ramenou a pro všechny zúčastněné co nejvíc v pohodě. Všude tady pravidelně selhávají. Protože úspěch se nerodí z absurdní vytlačené pohody, ale pořádně ostrých hádek a možnosti vyjádřit nesouhlas.
Ne, všechny nápady nejsou stejně dobré
Psychologové se tomuhle fenoménu už delší dobu věnují, a zrovna ti floridské univerzity v Daytoně dospěli k jakémusi průlomu. Prokázali, že klíčový pro úspěch týmu jsou právě neshody a hádky během řešení optimální strategie. Protože ze souhlasného přikyvování všech originální nápad nevzejde. Je to vlastně malá ukázka toho, že demokracie v krizi selhává. Protože ne všechny prvotní nápady jsou stejně dobré, a je třeba si to přiznat. Řekněme, že ze stovky předložených nápadů jsou tři ucházející a jeden je vynikající. Nezjistíte to, dokud mezi přísedícími nemáte možnost vyjádřit stokrát svůj nesouhlas.
Proč stokrát? Minimálně ve čtyřech případech je tu šance, že si ucházející a vynikající nápad dokáže jejich tvůrce obhájit a prorazit s ním. Jestli ho neprotlačí, je to spíš jeho selhání. Asi to nebylo tak dobrý. Komfortní cestou to nejde, hádka, byť profesní a názorová, je k tomu nutně zapotřebí. Protože čas uhání kupředu. Ocel se kalí v ohni, a stejně tak i dobré nápady. Dokud nemáte prostor vyjádřit svůj nesouhlas s absolutní debilitou, neposunete se jako tým do poločasu nikam.
Pohoda k vyjádření názoru nesmí být hraná
Je to ale mince o dvou stranách. Vlastně o třech, protože ve hře jsou ještě dva další faktory. Tzv. psychická bezpečnost, tedy subjektivní pocit toho, že nebudete společností odsouzeni/zostuzeni, buď za to, že jste přišli s hloupým nápadem, nebo za to, že pořád dokola kritizujete všechny nápady okolo. A taky pořádná porce sebereflexe. V praxi to znamená, že nemusíte otevírat hubu pokaždé jen proto, že chcete kváknout. Třeba jen kvůli tomu, že už jste dlouho nic neřekli. V dobrém týmu jde o to, že se nemusíte snažit vypadat užitečně. Všichni, včetně vás, vědí, že jste užiteční, byť zrovna mlčíte.
Psychická bezpečnost garantuje vůli k tomu vyjádřit vlastní nebo zkritizovat cizí nápad, bez obav z následků. Třeba že jako třetiřadý grafik sestřelíte „úžasný“ nápad svého šéfa, který stál za starou bačkoru. Bez hrozby ztráty prémií a vyhazovu. A sebereflexe vás má vést tak, abyste zbytečně neplácali nesmysly, když skutečně nemáte co říct. Jasně, umožňuje vám také odlišit, že kritika vašeho nápadu není kritika vás osobně. Neudělá vám to bebí, protože jste vyzrálí. Stejně jako vaši kolegové. Je to dohromady dost křehký, ale překvapivě vybalancovaný systém.
Můžete kritizovat šéfův nápad?
Právě proto jej nemají všude, a spíš se marně něco takového snaží zavést. Třeba tím, že se pokouší vytvořit umělé zdání bezpečnosti, svobodné debaty otevřené všem nápadům, kde se navzájem nikdo nekritizuje, a všichni jen chválí. Je to ale jen vnější maska, vedoucí k fatálnímu selhání. Skutečný tým disponuje vzájemnou důvěrou, motivací, odolností, jeho členové dokáží odstínit kritiku vlastních nápadů od osobních výpadů. A právě v takovém podhoubí se za hádek a bouřlivých brainstormingů rodí ty skutečně nejlepší nápady. Jste součástí takového? Zavzpomínejte sami.
Kdy jste naposled šéfovi řekli na poradě pěkně zostra, že jeho nápad je totální demence? Kdy jste naposled mlčeli, přestože ve vás hlodal nějaký nápad, ale vy jste se báli s ním vyrukovat, protože by vás setřeli? A jak často vaše pracovní debaty plynou v nekonečných úsměvech a pochvalách, aniž byste se někam dobrali? Jak často u vás řeční někdo, kdo o věci nemá sebemenší zdání, a jen uvolňuje svůj off-topic slovní průjem, aby to vypadalo, že taky něco dělá? Možná tu jste na špatné lodi. A i když kapela zatím vyhrává, pořád je to Titanic.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Ženský kolektiv: Nástrahy zákonitosti, které na tuty nepochopíte!