Záhada z Yuba pořád čeká na řešení. Co se přesně stalo v roce 1978?

Záhada z Yuba – její scénář je trochu podobný jako při zmizení a kolapsu Djatlovovy výpravy. Jen je z roku 1978 a USA, a chce se říct, že o dost podivnější. Protože umřít hlady vedle jídla je dost zvláštní i bez teorií o ufonech.

Jisté je to, že to co se odehrálo na konci února v kalifornském národním parku Plumas asi moc hezké nebylo. Kde začít? Třeba u toho: „Když pět mužů vejde do lesa…“ Vyvolává to totiž otázku, co tam k čertu vůbec dělali.

Splést si cestu? Tohle je trochu moc

Parta pěti chlapíků ve věku 25-30 let z okrsku Yuba vyrazila o den dřív společně autem na velký basketbalový zápas do Chico. Měli lístky, těšili se, mluvili o tom celé týdny dopředu. Do cíle dorazili, protože v deset večer si na předměstí kupovali svačinku na benzínce. Pumpař si je pamatuje, protože takový nával nečekal, a musel počkat s počítáním tržby.

Pak se ale partička rozhodne, že úplně změní kurz. Proč? Čistě teoreticky, 40 kilometrů odtud na západ mají společného kámoše, takže možná za ním. Moc to ale nevysvětluje, proč tedy zamíří na východ. Po špatné dálnici, ve špatném směru. O 70 kilometrů dál. A pak sjedou z dálnice a zamíří do hor národního parku Plumas.

Splést si cestu je jedna věc, ale zajet si omylem stejnou vzdálenost, jako už jednou do prakticky dosaženého cíle, je zvláštní. Můžete si poplést čísla dálnic, světové strany.

Ale těžko vjedete na krkolomnou lesní cestu a nepojedete jí dalších 35 kilometrů do hor, jen tak. Abyste ve v nadmořské výšce 1300 metrů vystoupili do metrové závěje a odešli do mrazivého lesa. Každý sám, v obyčejném oblečení.

Auto je v pohodě, pasažéři nikoliv

Uděláme si to ale ještě záhadnější: Mercury Montego, auto, kterým sem přijeli, mohlo najet do návěje sněhu. To jo. Ale nic, co by pět kluků nezvládlo vytlačit. Není nabourané, je zaparkované.

Vlastně je v mnohem lepší kondici, než každá kára s nízkým podvozkem, kterou by někdo bez totální znalosti místního terénu v noci v daných podmínkách řídil. V nádrži je pořád půlka benzínu, normálně startuje na první pokus. Jen je bez klíčů a má otevřené okýnko. Což konstatují místní policisté, když káru za dva dny najdou.

A záhada z Yuba začíná nabírat obrátky.

Tehdy nálezu nepřikládají váhu, přičítají to výletu lyžařů. Navíc pětice z Yuba je pohřešována v sousedním okresu, a nikdo moc nepředpokládá, že by z Chico měli zamířit až sem. Hledat je tu budou až za hezkých pár měsíců, a budou úspěšní.

To už ale najdou jen těla a kosti. Než si ale nadělíme nezbytnou porci brutálností, střihneme si nudnou lekci geografie a kolektivního přemýšlení.

Cesta zpět neexistuje… nebo ano?

Řekněme, že vám na lesní cestě zdechlo auto. Neřešme, co tu děláte, jen to, že venku je pořádná kosa, sníh a tma. Můžete zůstat v autě a přitápět si až do rána. Můžete se vrátit vlastní vyjetou stopou o cirka 10 kilometrů nazpět, protože tam u cesty stála chata. Jeli jste kolem, viděli jste ji.

Můžete teoreticky vlastní stopou došlapat nekomfortních 35 kilometrů do údolí, až na dálnici. K čertu, ale proč byste to dělali – máte pojízdné auto, takže tam klidně můžete dojet.

Ne! Vaše partička se rozhodne pokračovat pěšky sněhem nahoru. Ne po cestě, ale spíš svahem. A nejspíš každý sám, ale na doslech ostatním. Lovíte tu jeleny? Loví někdo vás? Těžko říct. Cestou nahoru se později najde pár poztrácených bot, roztrhaná košile a tak. Jakoby se kluci při sólovém pochodu vzhůru v závěji sněhu svlékali. A přihodíme další střípek.

O 10 kilometrů dál do hor, od zaparkovaného auta vzhůru, je nouzové tábořiště. Horská služba tu má chatičku. Minimálně tři z pěti sem ještě tuhle kritickou noc dorazí. Vysklí okno a vlezou dovnitř.

Je tu suché oblečení, asi metrák zásob, dřevo, plynový vařič. Týpek, který sem došel bez bot a má omrzliny, si vezme jen spacák a zapálí svíčku. Dva další vyrazí do okolí. Možná hledat ostatní?

Teď poskočíme časem o 14 týdnů dál. To už probíhá plošné policejní pátrání, rojnice, helikoptéra a tak. Jen tak mezi námi, Národní park Plumas není nekonečná lesní džungle Oregonu. Tohle jsou, z hlediska frekvence pohybu osob, spíš Beskydy.

Umřít hlady vedle plné ledničky

Muži zákona s pomocí dřevorubců najdou jen ožvýkané kosti, roztahané po lese dravou zvěří. Jedno tělo se nacházelo na půl cesty, vzdušnou čarou, od auta k nouzovému tábořišti. Další dvě na dohled nouzového tábořiště. Dohromady ale nic k forenzní analýze a pitvám, ke stanovení příčiny smrti. Páté tělo se nikdy nenašlo. Je to vrah, oběť?

Nejextrémnější je ale týpek vevnitř chaty horské záchranné služby. Na lavici, na kterou se posadil, bude (podle přírůstu vousů, říkají patologové) sedět dalších 12 týdnů. Aniž by se zvedl. Má kolem sebe oblečení i jídlo. Zhubne 40 kilo, a zemře na kombinaci omrzlin, gangrény a podvýživy. Na dosah konzerv, dek, kabátů, krbu.

Nemáte nějaké vysvětlení? Protože nejen poldové a rodiče těch mladíků by o nějaké docela stáli. A žádné nikdo nemá… Záhada z Yuba je tak dodnes nevyřešená.

Záhady, které otřásají světem. Jsou to jen pověry nebo mají vysvětlení?

Další galerie