Zamyšlení: Opatření proti koronaviru mohou napáchat více škody než užitku. Existuje vůbec nějaké řešení současné situace?
Virus SARS-CoV-2 hýbe světem, i když volnému pohybu osob příliš nesvědčí. Takže kdy už přijde ona „slibovaná“ apokalypsa, o které mluví i někteří vědci?
Jsou současná drastická opatření skutečně na místě a nemohou být spíše kontraproduktivní, a společnosti tak více ublížit než pomoci?
Jak koronavirus na svět přišel
Epidemie nového koronaviru ochromila mnoho oblastí světa. Jistě, plošná omezení byla zpočátku logickým krokem, protože nikdo nemohl vědět, s čím máme tu čest. Dokud se jednalo pouze o problém Číny, Češi na internetu vtipkovali o sto šest, ale dnes úsměv zamrzl i jim. Hrůzu naháněla (a stále nahání) především situace v Itálii i údaje o smrtnosti na COVID-19, jejíž míra je podle WHO zhruba 3,4 %. Jenže nějaký čas už s virem SARS-CoV-2 koexistujeme, takže je možné některé apokalyptické scénáře revidovat. Konce světa se totiž zřejmě (opět) nedočkáme.
Mohou plošná opatření snížit počet mrtvých o 98 %?!
Nejprve se vydejme do Velké Británie, kde chtěl premiér Boris Johnson, aktuálně mimochodem rovněž nakažený, nechat virus populací projít bez větších omezení. Jenže okamžitě se ozvali vědci, že v takovém případě může počítat až s 500 000 mrtvými, což vyvolalo velkou hysterii.
Vláda tak i ve Spojeném království proti novému typu koronaviru zasáhla plošnými opatřeními. A nový odhad vědců z 28. března? Na COVID-19 zemře v UK 5 600 lidí. Aniž bychom byli odborníky, rozdíl v těchto dvou cifrách je natolik markantní, že dává prostor k zamyšlení.
Italská tragédie
Situace v Itálii je popisována jako katastrofická a pravdou je, že zdejší zdravotnictví, s nímž má země na Apeninském poloostrově problém dlouhodobě, nápor pacientů zkrátka a dobře nezvládlo a na některých místech zkolabovalo (na jiných ovšem ne). Právě Itálie je navíc v rámci Evropské unie zemí s vůbec největším věkovým mediánem (46,3 roku).
Vláda sice udělala, co mohla, ale Itálie zkrátka byla v Evropě zasažena jako první a nebyla připravena. Na druhou stranu se lze ptát, zda tisíce lidí skutečně podlehly novému typu koronaviru. Zdejší Ústav národního zdraví (ISS) už před časem vydal prohlášení, že tři čtvrtiny zemřelých už měly minimálně dvě chronické nemoci…
Kolik lidí je vlastně nakažených…
Při kritickém zhodnocení aktuální situace hraje zkreslující roli skutečnost, že infekce virem SARS-CoV-2 není totéž, co onemocnění COVID-19. Infekce totiž dříve či později postihne většinu obyvatel světa, z nichž velké množství lidí tuto skutečnost vůbec nezaznamená. Správná otázka tedy zní, kolik je vlastně aktuálně nakažených? Čistě z logiky věci musíme říct, že mnohonásobně více než pozitivně testovaných. Jen těžko lze totiž testovat plošně a úplně všechny ve stejný čas.
Profesor imunologie Sergio Romagnoni z Florencie navíc nedávno odhadl, že mezi nakaženými je 50 až 70 % těch, kteří nemají žádné příznaky. Český profesor imunologie a systémové biologie z Univerzity Karlovy Karel Drbal zase tvrdí, že je v současné době už nakažena velká část obyvatel po celém světě. A jeden tým z oxfordské univerzity uvádí, že ve Velké Británii nákazou vírem SARS-CoV-2 už možná prošla anebo právě prochází polovina populace.
… a kolik je vlastně mrtvých?
Informace, že má nemoc COVID-19 ve světě na svědomí desetitisíce mrtvých, je samozřejmě hrozivá. Jenže opět vyvstávají otázky. Kolik lidí skutečně zemřelo právě v souvislosti s novým typem koronaviru? To nikdo neví. Podíváme-li se na palcové titulky českých médií, zjistíme, že zemřelo tolik a tolik lidí s koronavirem. To ovšem vůbec neznamená, že na koronavirus! Hned první mrtvý pacient v ČR v souvislosti s tímto onemocněním nezemřel, přesto ve statistikách nadále figuruje.
Sorry jako, co tím chcete říct?
Ačkoli se to mohou zdát tyto informace na první pohled irelevantní, ve skutečnosti jsou zásadně důležité. Vyplývá z nich totiž, že smrtnost není u COVID-19 ani zdaleka tak vysoká, jak se uvádí. Infikovaných je totiž mnohonásobně více a mrtvých, které nepochybně zabil koronavirus, výrazně méně.
Podle Karla Drbala nakonec smrtnost skončí na úrovni běžné chřipky, která má každoročně po celém světě na svědomí zhruba půl milionu obětí. Zajímavé je, že v sousedním Německu je díky daleko většímu testování smrtnost zhruba 0,75 %, ale opět musíme vycházet ze skutečnosti, že nakažených je i zde výrazně více než pozitivně testovaných. Tato cifra tedy bude ještě nižší. Smrtnost chřipky přitom činí 0,1 % a žijeme s ní bez větších problémů mnoho let.
Komu opatření prospějí?
Infekčních onemocnění proběhlo a stále probíhá obrovské množství. COVID-19 ovšem drží jeden primát – poprvé sledujeme šíření live. Otázka zní, proč. V minulosti se totiž objevily i nebezpečnější koronaviry, ačkoli je fakt, že tento se šíří dosti rychle.
Nemohl být nebohý virus SARS-CoV-2 zneužit k zamaskování tak jako tak se blížící ekonomické krize? Média, většinou ve vlastnictví ekonomických elit, umí jednoduše spustit lavinový efekt. Ekonomická krize, která by zřejmě tak jako tak nastala, nyní může být přičítána viru, nikoli samotnému systému. Pokud bychom navíc v přímém přenosu sledovali i další virové infekce, asi bychom se nestačili divit, co všechno ohrožuje naše životy.
Pravý diktátor si umí počkat
Mnozí politici skutečně dělají, co mohou, aby ochránili své voliče. Někteří ovšem neváhají novou příležitost chytnout za pačesy. Příkladem takového přičinlivého politika je maďarský premiér Viktor Orbán. Ten v zemi nejenže vyhlásil výjimečný stav bez časového omezení, ale vládnout bude pomocí dekretů, pozastavena byla činnost parlamentu, znemožněny volby, až 5 let můžete dostat za šíření fake news, což může zahrnovat i kritiku vlády, a až 8 let za opuštění karantény.
Ostatně u nás Ministerstvo obrany, které má pod palcem Lubomír Metnar (za ANO), také navrhuje posílit pravomoci vlády, případně premiéra v době ohrožení stát na úkor parlamentu. Inu, aby nakonec koronavirus nezabil na místo jednotlivců samotnou demokracii.
Proč to jindy nejde?
Můžeme se také ptát, proč se drsné zákazy nepoužívají i v jiných situacích. Mnoho lidí dnes umírá na rakovinu (podle WHO zemře na tuto nemoc v roce 2040 16,4 milionů lidí!). Dobře, nejedná se o přenosnou nemoc, nicméně důležitý vliv má životní prostředí, ve kterém musíme chtě nechtě žít.
Pokud bychom udělali plošná opatření, jak ostatně ukazuje současná situace, životní prostředí se začne vzpamatovávat, což bude mít za následek zdravější světovou populaci! A ochráníme mnoho nevinných a zranitelných. Kolik životů by bylo zachráněno? Zřejmě mnoho a mnohem lépe se navíc bude dařit i dalším živočichům a rostlinám.
Dopady na psychické zdraví. Zajímají někoho?
Ačkoli se stále spekuluje o tom, jak nám plošná opatření pomáhají, nelze si nevšimnout, že na naprostém okraji zájmu je jejich dopad na lidskou psychiku. Na současné rychlé a radikální změny totiž nebyli připraveni nejen jedinci s psychickými problémy, ale také dysfunkční vztahy. Může tak dojít k růstu počtu sebevražd (bude se jednat o oběti SARS-CoV-2?), a jak už nyní ukazují statistiky z Velké Británie, roste i počet případů domácího násilí.
Proč jsou plošná opatření vlastně důležitá?
Jistě, v současné situaci jsou plošná opatření důležitá, ale nikoli kvůli nešíření viru SARS-CoV-2, který se rozšíří rouška nerouška, ale k tomu, abychom se připravili. Fungovat musí zdravotnická zařízení a připraven musí být personál (včetně materiálního vybavení). Navíc můžeme doufat v lék a časem i ve vakcínu. Nošení roušek mimochodem Světová zdravotnická organizace doporučuje pouze nemocným a jejich všeobecné nošení je podle ní dokonce spíše rizikem. Kdo by si ale nyní přiznal, že to bylo tak nějak k ničemu, když moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě?
Na druhou stranu nadále trvající plošná opatření mohou mít radikální dopad na lidi po celém světě, a to takový, o kterém se nebohému koronaviru může pouze zdát. Ekonomika v troskách totiž bude mít daleko větší dopad na náš život. Ne, nechceme nijak zpochybňovat rizika se SARS-CoV-2 spojená ani upřednostňovat peníze na úkor lidských životů, nicméně hluboká recese bude mít s největší pravděpodobností na svědomí mnohem více obětí než virus. Řada lidí se např. ocitne pod hranicí chudoby a samozřejmě vzroste i kriminalita, což ale může stále být jen špičkou ledovce.
Existuje vůbec nějaké řešení stávající situace?
Nadále je potřeba testovat a izolovat pacienty s klinickými příznaky nemoci COVID-19 (ovšem ne infikované SARS-CoV-2!). Zároveň by se měli mít na pozoru lidé trpící chorobami a starší lidé, jejichž stav by mohlo toto onemocnění zhoršit. Ještě nějakou dobu se omezme všichni, ale začněme zodpovědným šlapat na paty v tom, aby plošná opatření netrvala příliš dlouho. Mysleme kriticky a ptejme se. SARS-CoV-2 stejně nakonec postihne velkou část obyvatel světa. Opatrnost je sice na místě, ale věřme také své přirozené imunitě, která si dokáže poradit s mnoha nebezpečenstvími.
Pandemii nového typu koronaviru sice můžeme zpomalit, ale je otázkou, zda to nebude spíše na škodu. Přijdeme-li totiž do styku s virem, náš organismus na něj bude příště (na podzim?) lépe připraven. Jde o to ochránit ohroženou část populace, nikoli všechny, což by mohlo být dokonce kontraproduktivní.
COVID-19 zabíjí především jedince, kteří trpí chronickými chorobami, jako je obezita, ateroskleróza (kornatění tepen), rakovina nebo respirační onemocnění. Přestaňme tedy sledovat masmédia a jejich honbu za senzacemi, začněme více sportovat, zdravěji jíst a zkusme lépe spát.
Urovnejme své vztahy, nenechme se stresovat a nepodílejme se tolik na ničení životního prostředí. Pak bude na Zemi žít výrazně zdravější populace, jejíž organismus se s podobnými virovými onemocněními vyrovná daleko efektivněji. SARS-CoV-2 se navíc nikdy úplně nezbavíme, stejně jako chřipky.
Autor: Petr81
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Infekční nemoci a jejich historické dopady. Toto jsou neviditelní zabijáci, kteří změnili svět