Práce snů? Tohle v jedné z nejhodnotnějších firem světa nehledejte. Peklo jménem Amazon
Perspektivní zaměstnavatel, který si váží energie svých pracovníků a dává jejich životním snům směr. Firma s lidskou tváří? Renomovaná společnost, která klade velký důraz na důstojné pracovní podmínky svých zaměstnanců. Tohle přesně jsou věci, které byste v halách Amazonu hledali marně.
Amazon sice hlásí miliardové zisky a činí svého majitele, nejbohatšího muže planety Jeffa Bezose každou minutu ještě o něco bohatším, ale zaměstnanci si tu na lepší život nevydělají. Práce v dokonale optimalizovaném prostředí z nich vysaje všechnu šťávu, udělá z nich polo-robotické trosky a pak je vyčerpané vykopne na ulici. Protože jen takhle si tahle firma udrží svou pozici na špici světového žebříčku. Kde začít? Tam, kde umírají sny. Přímo mezi regály.
Vyhazov vám tu nadělí počítač
Možná už jste někdy za život dostali výpověď. Není to zrovna příjemný zážitek, ale ať už byl ten vyhazov proveden sebe-debilnějším způsobem, obvykle měl alespoň minimální příchuť lidského faktoru. Tedy, že vám váš nadřízený osobně řekl, ať si sbalíte věci. V Amazonu je to jiné. Jdete na svou ranní šichtu, a vaše personální ID karta vám tentokrát neotevře dveře. Je neplatná. Debatovat o tom můžete leda tak s ochrankou. Že jste dostali padáka, zjistíte až poté, co dorazíte domů. Amazon vám tam doručí balík s věcmi z vaší skříňky spolu s výpovědním formulářem. A kdo že vás to vlastně vyrazil z práce?
Hněvat se nemůžete na pidlookého šéfa směny ani nejsvětějšího Bezose. Nadbytečným vás učinil počítačový program, známý pod názvem ADAPT. Dokonale vyladěný software vnitřního provozu. Ten má tabulkově jasno v tom, že třeba zaměstnanec se skenerem dokáže pípnout jednu krabici každých 9 vteřin. A velkoryse jim dává ještě dvouvteřinovou rezervu pro manipulaci. Když to ale dělají, z nejrůznějších důvodů, pomaleji? Nestihnout očekávaných 300 balíků za hodinu a program je vyhodnotí jako konfliktní, brzdný faktor. S minimální tolerancí pro odchylku je jako příliš pomalé vyřadí z práce.
Hledáme nové tváře. Neustále
Jepičí život? Ta si alespoň jednou vrzne. Ale jen od skenerů je z každé haly Amazonu ročně „odejito“ 400 lidí, programem vyřazených pro pomalost. V téhle robotárně nejsou lehčí a těžší úkoly, pomalejší a rychlejší tempo. Jedete desetihodinovou šichtu nadoraz, na hranici možností. Ne, není čas se napít. Není čas na svačinku. A pokud nechcete nachytat trestné minuty (a vyhazov), nedojdete si ani na toaletu. Je běžné, že tu skladníci přímo v hale čůrají do PETflašek a konzerv, protože nechtějí dostat padáka za zdržování. Nebo nosí plínky. Jo, dělat tady znamená hodně snížit své nároky na osobní důstojnost.
Práce v Amazonu. Je o co stát? (zdroj foto: pixabay.com)
Nehoda není náhoda
Extrémní vypětí a tempo práce nepřímo vede k tomu, že zaměstnanci papají nejrůznější pilule. Musí totiž zůstat bdělí, soustředění, na nohou. Ve smršti svištících pojízdných pásů a robotických ještěrek to jinak nejde. Každý váš krok nebo manipulační prostor vymezují barevné pruhy na podlaze. Šlápnete vedle? Napomenutí nebo vyhazov. Nebo bouračka. Nehodovost je tu 4x větší, než třeba v ocelárnách. Jeden americký Amazon zazářil bilancí 422 pracovních úrazů za rok. V rámci různých poboček je to spíš vyšší průměr. U zdejších zaměstnanců také panuje největší prevalence sebevražd. Prostě pohoda.
Dobrovolné otroctví pro lepší svět
Sběrači zboží s vozíky tu našlapou 35 kilometrů za šichtu, a většinou v poklusu. I tak jsou pomalí, a nahrazují je stroje. Vlastně, Amazon se nikterak netají s tím, že by jednou rád optimalizoval provoz natolik, že odtud zmizí všichni lidi. Skvělý výhled do budoucnosti, ne? Chcete si tu udržet místo? Připravte se na to, že před svátky a velkými nákupy se „dobrovolně“ upíšete k šedesátihodinovému pracovnímu týdnu. Z vlastní iniciativy. Nebo se můžete jít pást.
Až do roztrhání těla… doslova
Morbidní vtípek na závěr. V roce 2017 zkolaboval na šichtě jistý Thomas Becker, sedmapadesátiletý zaměstnanec u přepravní linky. Zástava srdce. Chroptící volal na své kolegy, ať ho nenechají zemřít. A co myslíte? Pomohli mu? Ztratili by tím cenné minuty, hrozila by jim výpověď. Někdo zavolal manažera šichty, ale ten zrovna ve vedlejší hale zjišťoval kolizní tříminutové zpoždění. Na umírajícího zrovna čas neměl.
Nástěnné boxy s lékárničkami tu teoreticky měly obsahovat defibrilátory, ale byly prázdné. První co manažer řešil, byla bezpečnost provozu. Takže nejdřív v katalogu zaměstnanců vyhledával čísla zdravotního pojištění. Když to zkrátíme, sanitku Beckerovi zavolal po pětadvaceti minutách. S dodatečnou ironií, stanice lékařské pohotovosti stála dva kilometry od baráků Amazonu, takže jeho šance na záchranu tu byla. Kdyby na ni nemusel půl hodiny čekat. Mezi nekonečným proudem doručovaných balíků tak dodýchal navždycky.
Profesní motto Amazonu „Work hard. Have fun. Make history.“ tak zase jednou došlo svého naplnění.
Autor: Radomír Dohnal