Co mentálně silní lidé nedělají? Vyrovnaného člověka poznáte podle jasných znaků
Každý manažírek nebo čerstvě povýšená hvězdička v sáčku se dnes tváří, že je prostě ten největší boss a lídr hodný následování. Trousí motivační fráze, rozdává moudra, vede vás k cíli. Opravdu? Dejte tomu chvilku a podívejte se, jestli mimo silných řečí také disponuje souborem chování, typickým pro duševně silné jedince. Dost možná je to jen obyčejný lúzr.
Jasně, život nám občas hodí pomyslný holubí trus za krk, a někdy nám rovnou do dlaní ,,nakadí“ čtyřtunový slon. Silní lidé, který neschází vyrovnanost, se ale přesto nelitují. Hrají dál i se špatnými kartami, které jsou jim rozdány. A právě proto, že hrají dál, dokáží v každé partii časem zválcovat ty, co si tolik nevěří a měnili by raději list. Pocit lítosti nad tím, že všechno hraje proti mně, je prostě sebedestruktivní. Pracovat s tím, co zrovna mám, je kreativní. Silní lidé jsou díky tomu mistři ve vyhledávání nových příležitostí, možností.
Znát své i cizí hranice
Silní lidé se obvykle nezdávají svých povinností ani práv. Může to znít zvláštně, ale oni si dokáží přesně vytyčit hranice toho, co ještě je v jejich kompetenci. A svoje možnosti pak respektují. Neberou si toho na sebe víc, než unesou. Nemají potřebu odtáhnout všechno a za všechny. Ale to, co jim přináleží, si udrží a zvládnou na 100 %. Proto je na ně spolehnutí. Současně mají respekt k právům a povinnostem okolí. Nemají potřebu lézt někomu do zelí. Agilní zaměstnanec, který se snaží zaujmout nadřízeného tím, kolik práce si na sebe nabral? Kariérní hazardér, který je spíš slabý. Když už se tak bavíme o hazardu: silní lidé neriskují slepě, ale s jistým prokalkulovaným riskem. A nesází všechno na jednu kartu, pokud svůj úspěch nemohou podpořit všemi dostupnými prostředky.
Žijeme ve světě konstantní změny
Silní lidé se nebojí změn. Tedy, ne že by je nějak extra vítali, narušení zavedených pořádků nemá vlastně nikdo moc rád. Ale oni se dokáží dynamicky přizpůsobit. Vědí, že kdyby se zakonzervovali v jednom stádiu, ukončili by tím i svůj osobní rozvoj. Proto změny přijímají, chtějí se pořád učit nové věci a posouvat se dál. Dost často si tím udržují iniciativu, protože „o tomhle už kdysi přemýšleli“. Jsou pořád o něco napřed.
Kdo brání všechno, nebrání nic
Jsou věci, které prostě nemůžete mít pod kontrolou. To se stává. A mentálně silní lidé (bez pocitu sebelítosti a s chutí se přizpůsobovat změnám) na to reagují s nadhledem. Co se nedá kontrolovat, řídit a předpovídat – prostě neřeší. Neztrácí čas marností. Ale investují energii do věcí okolo. Čímž často řeší ono nekontrolovatelné. Trochu ustřelený případ, pánové, ale věrnost svojí ženy vlastně nemůžete uhlídat, ani když ji uvážete u sporáku. Takže se vybodněte na elektronický sledovací náramek, a raději investujte svoji energii do toho, aby vám to spolu klapalo a byla s vámi šťastná. To zařídit můžete, a její spokojeností ovlivníte ono nekontrolovatelné.
Nezáleží jim na tom, co si o nich myslíte
Nemlčet. Neříct nic nevhodného. Nic hloupého. Říct aspoň něco přiměřeného. Ale určitě neříkat… k čertu, tohle je silným lidem úplně jedno. Nemají potřebu se každou svou větou zapsat jako dobráci, nevyhledávají absolutní souhlas. Nemusí potěšit každého. A proto jsou vlastně strašně svobodní a v pohodě. Protože většinu z nás svazuje to, jak se svému okolí snažíme zavděčit. Záleží nám hodně na tom, co si o nás myslí. To ale není ta největší vyrovnanost. Silní lidé říkají i nepříjemnou pravdu bez obalu, ne proto, že by je to bavilo nebo tím chtěli někomu ublížit. Ale proto, že je to pravda. Nenechají se ovlivňovat úsudkem, smýšlením ostatních o sobě.
Co se stalo, stalo se
Už to nezměníte, nevezmete vyřčené slovo zpátky. Je to minulost, a tak to má být. Slabí budou trávit hodiny nebo dny následnými výčitkami. Nimrat se v detailech, rochnit se v tom, co udělali nebo neudělali. Silní tím neztrácí čas. Ne že by nebyli schopni analyzovat své chyby a nedostatky, ale nemají potřebu se neustále pitvat v tom, co už se přihodilo. Reagují na přítomnost a to co bude, z minulosti vychází, ale nechávají ji za sebou.
Chyby? Jasně, děláme je všichni
Ale silní lidé je pokud možno neopakují znovu a znovu. Není to o tom, že by napodruhé hned zvítězili. Jen určitě budou hrát lépe, než poprvé. Každá situace v našem životě nám dává lekci, každý den je velká škola. První věc je pochopit, že jsme něco udělali špatně. A jak se tomu třeba příště vyhnout. S tím souvisí i to, že silní lidé se nevzdávají po prvním neúspěchu. Chyba nebo omyl je prvním krokem na dlouhé cestě k poznání, úspěchu. A oni se nad ty své umí povznést a jít dál.
Chci tvou bundu a motorku
Nespravedlnost, ústrky? Zažíváme je všichni. Ale ti silní netráví čas řečmi o tom, že by je „ten zlý svět“ dusil. Vlastně, z jejich chování není z nich znát ten projev ublíženosti, jako že jim svět okolo něco dluží. Úspěch samozřejmě může přijít ke každému. Někdy i bez námahy, jen se štěstím. Silní lidé tohle vědí, a tak netráví čas tím, že by želeli úspěchů ostatních. Vědí, že když vytrvají, taky se tam dopracují. Neočekávají také, že by úspěch měl přijít hned. I to jim pomáhá udržet si vyrovnanost. Umí si počkat.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: