Vojenské přehlídky Sovětů byly jeden velký podvod. Moskva napálila CIA opakovaně a vycházelo to desítky let
Během Studené války si Sověti dávali vcelku dost záležet na tom, aby před protivníky utajili přesný charakter a složení svého armádního arzenálu. Což pochopitelně rozvědčíky CIA a dalších zpravodajských agentur dost deptalo. Proto se jednotliví špionáží proškolení velvyslanci ze západních ambasád s velkou chutí účastnili oficiálních vojenských přehlídek, při kterých se parádou nešetřilo. Nevědomky se tím ale chytili do zpravodajské pasti, která svou povahou byla až dětsky naivní.
Nekonečné marše, nablýskané holínky, řady samopalů a po dlažbě Rudého náměstí drkotající vojenská technika. Účastnit se v Moskvě vojenské přehlídky musel být pro pacifistu dost depresivní zážitek. A přesně o tohle Sovětům šlo: byla to secvičená ukázka pro vlastní lidi, prezentace dokonalosti a neporazitelnosti jejich armády. A současně i ukázka toho, co by čekalo na nepřítele z imperialistického tábora. Prostě takové univerzální bu-bu-bu.
Pánové, co si dělají poznámky
Paradoxně, nebo možná právě proto, u takových přehlídek diplomati z cizích ambasád nikdy nechyběli. Sověti si přitom byli dobře vědomi toho, že zahraniční diplomaté koukají na projíždějící vojenskou techniku nikoliv proto, že by byli military-fandové nebo neměli na výročí Velké říjnové revoluce co dělat jiného. Chápali, že si tihle vážení hosté dělají poznámky a možná občas i tajně něco vyfotí. A právě s tím aktivně „zpravodajsky“ pracovali, aby se jim každou další přehlídku mohli pochlubit s nějakou novinkou.
Mobilní odpalovač, který na své korbě veze tři tucty raket? A co je zase tohle? Mezikontinentální balistická střela, která podle všeho frčí na tuhé palivo? Houfnice jako kráva? Dvouhlavňový tank s radlicí? Prakticky každá přehlídka ukázala pár originálních kousků, které při vyhodnocování fotek západní zpravodajce děsily. Zdálo se, že arzenál Sovětů je mnohem širší, a minimálně pro stránce vývoje musí východní blok tlačit neuvěřitelné sumy do zbrojení. Protože pořád mají něco nového.
Originály? Spíš vehikly z dílny
Pravda ale byla trochu jiná. Většinou pár vojenských techniků a inženýrů namontovalo na starší tankový nebo BVP podvozek pár děsivě vyhlížejícívh maket, a už to vypadalo jako dočista nový kousek. Téměř totálně to platilo pro obří balistické střely, které jen měly mást typologii vojenských znalců v NATO. A dařilo se to.
Protiletecké mobilní komplety KUB, které mohly efektivně ohrožovat i americké průzkumné letouny? O roku 1967 jich Sověti dokázali vyrobit 500, ale na víc už neměli komponenty. To jim ale nebránilo v tom, aby jich na vojenské přehlídce ukázali 1200 najednou. A jasně, většinou šlo jen o nakašírované mašinky. Jenže jejich vzdušný prostor vypadal rázem bezpečněji, než tomu ve skutečnosti bylo. Že se na něco takového nikdo nemůže nachytat? Může.
Nekonečný roj bombardérů
Dokonalým důkazem je „legenda“ o stroji Mjasiščev M-4. Sovětský strategický bombardér, dost nehezká věc. V kódu NATO měl označení Bison. Už jen představa, že se ve výšce 11 kilometrů nad zemí může s devíti tunami nukleárních bomb vydat na cestu dlouhou 8100 kilometrů prakticky kamkoliv, dělala západním stratégům těžkou hlavu. Teď jde ještě o to, kolik jich Sověti mají.
Na leteckém dni v červenci roku 1955 jich totiž ukázali víc než pár. Vlastně, nad hlavami diváků jich během vojenské přehlídky postupně přeletělo 60. Což by podle amerických odhadů znamenalo, že jich mají kolem šesti stovek. Ve skutečnosti jich tehdy Rusové měli jen 23 a přehlídky se účastnilo jen šest kousků. Které hezky ve formaci za sebou dělaly kolečka. Desetkrát.
Americký prezident Eisenhower tomuhle triku naprosto propadl, a jeho „mezeru v počtech“ pak budou hledat i po něm následující státníci. SSSR rozhodně pár let vypadal násobně silnější, než ve skutečnosti byl. Nikdo ale neříkal, že se na vojenských přehlídkách budou chlubit jen tím, co udělá zahraničním pozorovatelům radost.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Doživotní ředitel FBI J. Edgar Hoover. Prohnilý muž, který věděl špínu úplně na každého