Recenze: Pražské orgie se nekonají. Místo nich jsme dostali nudný dokument o totalitním režimu

Český film Pražské orgie lákal diváky na nezkrotné večírky a bouřlivou návštěvu Československa v 70. letech. Nic z toho ale ve snímku nečekejte. Filmová adaptace je výletem do Prahy, kde se žádné orgie nekonají. Proč se to tak moc nepovedlo?

Recenze: Pražské orgie jsou nudný dokument o totalitním režimu

Orgie nečekejte

Hned na úvod je třeba upozornění pro diváky, kteří si přečtou slova distributora filmu. Pražské orgie představí deset minut orgií, kterých se hlavní protagonisté nezúčastní, a sto minut statických dialogů. Které by mohly i bavit, kdyby to všechno dávalo smysl. Motivaci postav a jejich chování ale nejspíš chápe jen Irena Pavlásková, která napsala scénář a film i režírovala. Název snímku je dokonale zavádějící a diváka mate.

Pražské orgie vychází ze stejnojmenné knihy, kterou napsal Philip Roth. Ten dal ještě za svého života osobní souhlas režisérce k zfilmování knihy. Tady končí to zajímavé. Protože bez ohledu na to, jaká je předloha, film prostě nefunguje.

Vítejte v Československu

Děj se odehrává v 70. letech, kdy do Prahy přilétá americký spisovatel Nathan Zuckerman. Toto alter-ego používal sám Philip Roth, který do svého díla popsal vlastní pocity z návštěvy Československa v období normalizace. Jeho cílem je získat rukopis, který obsahuje poutavé paměti a potenciální inspiraci pro vydání knihy. Jediný problém je, že musí listiny získat od manželky muže, který ho o to požádal.

Tady se paří, ale my jen nahlédneme

Po příletu se Zuckermanna (Jonas Chernick) ujímá Rudolf Boletka (Pavel Kříž), který spisovatele zavede na „vyhlášené pražské večírky“. Kříž je tu v roli jakéhosi průvodce a spíše než Zuckermannovi říká divákovi, jak to v Praze funguje, kdo je kdo a co se skrývá za oponou. Stejně jako v knize, ani tady ale z bujarých večírků moc neuvidíme. Nejen, že je scéna s alkoholovým dýchánkem pro film naprosto nepodstatná, ale ani jeden z protagonistů se tu neopije, neodváže a ani nepodlehne svodům druhého pohlaví. Kříž komentuje, zatímco Jonas Chernick jako Zuckerman je jen nezúčastněný pozorovatel.

Nuda v Praze

A tak to zůstane po celou dobu filmu. Nejvýraznější postavou tak zůstává spisovatelka Olga (Ksenia Rappoport), která se na večírku objeví a bude to jediné, co si z Pražských orgií zapamatujete. Právě ona má doma schovaný rukopis, který Zuckerman chce. Musí ji přesvědčit, aby mu je vydala, přestože je na svého manžela naštvaná. S tím bude ale problém, protože s Olgou není žádná řeč. Autoři filmu popisují, že je „svérázná“, ale nejlepší slovo pro ni je nesnesitelná.

Tuhle ženskou nechcete

Hlavní ženská postava Olga je totiž kapitolou sama pro sebe. V každé scéně s ní si budete přát, aby už konečně zavřela pusu. Neustále dokola opakuje, že chce s někým „fakovat“ a mluví naprosto z cesty, jakoby její motivaci nerozuměli ani filmaři. Žádnou lechtivou scénu přitom nečekejte. Ať už chtěla skrze Olgu ukázat Pavlásková divákům cokoli, nepovedlo se to. Její postava je jako osina v zadku a žádný div, že ji její manžel opustil. Každou druhou větu Zuckermana otáčí jako nabídku k sňatku a nikdo nechápe, jestli to myslí vážně a co tím chtěl vlastně básník říci. Erotický náboj to má asi jako fronta u kasy v Kauflandu a trochu nechápeme, proč by ji Zuckerman neměl poslat do patřičných míst, protože to by udělal i ten nejzatvrzelejší gentleman.

Stejně nepochopitelná je i druhá ženská postava, která se objeví v úvodu a závěru. Klára Issová má sice nejlepší anglickou výslovnost z celého českého hereckého obsazení, ale je to právě její postava české imigrantky, která ve filmu pronese, že má hroznou angličtinu. Její chování je přitom také podivné, jakoby hrála part nějakého jiného natáčení.

Pro koho film vlastně je?

Z celého filmu se tak stává dokument o poměrech v Československu v 70. letech. Takový poznávací výlet do Prahy, který prožijeme v doprovodu úvodní postavy. Na své si tak přijdou pouze diváci, kteří si rádi připomenou totalitní Prahu, dobu odposlechů, bonzování a front na ulici před obchodem. Zuckerman se sveze tramvají, setká se v hospodě s mladým Václavem Havlem a Ludvíkem Vaculíkem a také si na něj přišlápne sám ministr kultury v podání Miroslava Táborského. I tyhle pasáže ale vyzní úplně do prázdna. A uprostřed všeho je pasivní Zuckerman jako Alenka v říší divů.

Co dodat závěrem? Pražské orgie se prostě nekonají a striktní držení se předlohy filmu uškodilo. Vážně si totiž neumíme představit někoho, kdo by mohl být s výsledkem spokojený. Chyba herců to ale určitě není, protože ti odvádí dobrou práci – prostě takovou, kterou dostali zadanou. Strach z české angličtiny se rozplynul, což by se dalo možná označit jako pozitivní. Předabovaná česká verze v kinech je totiž ještě horší varianta.

Autor: Eduard Havel

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

James Bond dostane ve filmu No Time To Die nástupce. Ne každý bude s touhle volbou spokojený. Jaké známe detaily z natáčení

Quentin Tarantino i Leonardo DiCaprio hájí poctivé filmařské řemeslo. Co je pravdy na tom, že klasická filmařina končí