Falešné charity, vymyšlené profily, neurčité výzvy. Na jaké podvody si dát pozor, abyste na sociálních sítích nenaletěli
Neberte to jako návodné doporučení, ale vymyslet nějaký podvod na síti vlastně není vůbec těžké. Od vás jako tvůrce chytáku se vlastně očekává jen průměrný mentální výkon. A od těch, co se mají nachytat, spíše podprůměrný. Mezi takové nápady patří falešné charity nebo jednoduché výzvy. Jaké jsou aktuální hity mezi podvody na internetu a na jaké praktiky si dát pozor?
Nejprve nestárnoucí klasika. Pejsek v útulku, který se podbízí posledním smutným očičkem, hladové Afričanče nebo zbídačelý Haiťan, kterému uragán odfoukl chýši na protější ostrov. Vy dáte lajk, a provozovatel kampaně na sociální síti mu zajistí pomoc. Pomáhat je krásné, ne? Ale počkejte, nevkrádá se vám do hlavy stín humanitárních pochybností? Jak by to asi mělo fungovat? Nejspíš to Afričanče ubytuje v odfouklé chýši Haiťana a nakrmí ho smutným pejskem z útulku? Máte pravdu, tohle je hloupý klikací podvod, snaha získat a zneužít vaše data a třeba vám nastřelit nějakou reklamu. Je to parazitické a nechutné, ale dočista běžné. Falešné charity se snaží vytěžit lidi na síti úplně běžně běžně. Například? V roce 2018 se ve velkém rozjel @SudanMealProject.
Zvednutým palcem Afriku nenakrmíš
Za klikance se teoreticky mělo shánět jídlo pro vyhladovělé obyvatele Súdánu, demonstrující za svou svobodu. Nikdo se moc nepozastavoval nad tím, jak by to mohlo fungovat, a tak se tenhle shitstorm dočkal 400 000 uživatelů. Následně se celá klikací kampaň změnila na stránky nabízející značkové hadry. Hotovo. Když se v USA hromadně protestovalo proti stavbě ropovodu přes teritorium indiánské rezervace, vznikla na Facebooku stránka Standing Rock. Prostě za podporu odkazu původních obyvatel. Když se tu sešlo pár milionů důvěřivých lidí, změnil se účel stránky a začala nabízet komerční suvenýry, které indiánům moc nepomohou.
Celou akci si vymysleli dva kluci z Kosova, kteří rudokožce nejspíš neviděli ani na obrázku. A slavné BlackLiveMatters, podporující práva černochů? Akce podvodníčka z Austrálie, který na 700 000 příznivců stránky prodejem reklamy také pěkně vydělal. Klikance někdy fungují a pomáhají. Ano, gigant virtuální pornografie PornHub už opravdu pomáhal ochraně včeliček, stejně jako alternativní vyhledávač Ecosia ke Googlu za zisk z reklamy vysazuje stromy. Ale chce si o tom něco přečíst, než začnete zachraňovat svět ikonkou zvednutého palce.
Aby se o vás psalo jen dobře
Řekněme, že jste už poněkud provařený podvodník, ale rádi byste se v branži ještě chvilku udrželi. Proto vás štve, že když si vaše jméno někdo hodí do vyhledávače, vypadnou mu na první dobrou zprávy o vašich podvodech, okradených lidech a soudních procesech. Špatná reputace nikomu nesvědčí. Jak s tím vyběhnout? Protože všechny vyhledávače frčí na SEO klíčových slovech, je třeba vlastní jméno propojit s pozitivní odezvou. Takže si založíte třeba dvacet různých profilů, falešných webovek a fejkových identit. Prohlásíte se za autora neexistující knihy, vymyslíte si neexistující ordinaci nebo kancelář, dáte si pár lajků. K čemu je to dobré? Při vyhledávání na Google pak v prvních stránkách nevypadne nic o vaší kriminální činnosti, ale jen ty uměle vytvořené ohlasy. Že to je naivní?
Takhle se virtuálně zahalil třeba Ian Leaf, který připravil britské daňové poplatníky o 50 milionů liber a zmizel do Švýcarska. Protože ve svých podvodech pokračuje a potřebuje další dušičky, nemá zájem na tom, aby si lidé četli o jeho zločinech. Podobně to vyřešil i podvodník Adrian Rubin. Podobně se pak kryjí nejrůznější šarlatáni a léčitelé, předstírající své medicínské vzdělání. Prostě si na vlastní web hodí adresu nemocnice nebo univerzity, a když si je pak lustrujete přes Google, vypadá to naprosto hodnověrně. Bacha na to. Nestačí jen používat internet, ale i hlavu. Bohužel.
Je libo internetovou výzvu?
Jestli máte rádi internetové výzvy, tak vás tohle pobaví. Řekněme, že máte nějaký ujetý fetiš, dost podivně specifickou parafilii (úchylku). Třeba vás vzrušují ocucávané palce, poskakující bradavky, ve slizu se utápějící školačky. Teď nesoudíme, jen konstatujeme. A protože ve spleti internetového bahna nedokážete najít dost materiálu, u kterého si můžete dělat dobře, vymyslíte „výzvu“, kterou budou následovat miliony lidí a požadovaný materiál vám zdarma dodají.
Tak, a teď se přiznejte, kdo se tu dusil lžičkou skořice? Poléval ledovou vodou? Kdo ve školní uniformě zkoušel, kolik maršmelounů si dokáže nacpat do pusy? Kdo poskakoval v noční košilce po hotelové posteli? Kdo zkoušel, kam nejdál dostříkne vymáčknutou zubní pastou? Kdo se schválně nechal šimrat peřím na nohách? A ano, kdo si před kamerou dvě minuty ocucával palce u nohou a sdílel to? Protože tohle všechno jsou reálné výzvy, které podstoupily miliony lidí. Většinou puberťáků. A ano, aniž by to tušili, udělali dobře fetišistům s dost specifickými požadavky na zábavu.
Internet je prostě báječné místo pro život.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: