Běhání ve městech zaplněných smogem je kontraproduktivní. Takové sportování je horší než kuřákova zapálená cigareta

Znečištění ovzduší je sice celoplanetární problém, ale nad městy a v jejich okolí je obvykle situace přeci jen o něco horší, než na venkově. A právě ve světových metropolích od počtu obyvatel a formátu Brna výše se přestává cvičení venku vyplácet. Běhání v příměstském parčíku vás možná zbaví stresu, ale zrychlený dech běžce vás nutí nasávat z okolí nejrůznější nečistoty ve větším objemu, než pěší loudaly. Po pár desítkách minut pak přestává být takový pohyb prospěšný docela, a začíná škodit. Jasně, většinou neběžíte přímo kolem kolony čmoudících aut, ale do vašeho zdraví je podobná fyzická aktivita ve městě vepsána stejně, jako byste nasávali kyslík od filtrů nejbližší spalovny.

Běh písečnou bouří a magistrálou

Nejprve pár drastických příkladů ze světa, už proto, že si britští vědci z Imperial College dali tu práci, a vypočetli, po jaké době nastává „bod zlomu“ v několika velkých světových metropolích. Takže ano, v Pekingu vám stačí 30 minut cyklistiky po městě, a máte jasno. Za půlhodinu jste do plic nasázeli takové množství polétavých prachových částic PM 2,5, že už si víc ani škodit nemusíte. Máte prostě splněno. Jezdit tu do práce každý den na kole znamená, že jste buď zvědaví na rakovinu plic anebo jen máte hodně dobrou životní pojistku. V indickém Allahabádu nebo čínském Wu Sanu je to podobné, stejně jako v písečnými bouřemi sužovaném iránském Zábolu.

Vtipné je, že mezi destinacemi nebezpečnými pro fyzické aktivity je uváděn i irácký Bagdád, kde po 105 minutách dostávají plíce víc, než snesou. Člověk by si skoro myslel, že necelé dvě hodinky tu nikdo běžet bez zastřelení ani nevydrží. Sportem to nevyhrajete ani v makedonském Tetovu, kde zápory pohybu na čerstvém ovzduší převáží klady po 120 minutách. Odtamtud mimochodem většinou pochází ti kluci z našich kebabáren, a pokud jste někdy viděli tenhle balkánský klenot těžkého průmyslu, ani se už moc nedivíte, že jsou po celém dni mezi fritézami pořád tak fit.

Rozedma plic pro každého?

K nehezké chronické rozedmě plic se můžete vytrvalým sportem dopracovat i u nás. Dokládají to evropští zdravo-vědci, kteří posledních pár let dost nevěřícně hledí na zprávy svých pacientů. Stále více klientů lůžkových oddělení plicních klinik se totiž rekrutuje z vyznavačů zdravého životního stylu. Chápete, mladí pacienti a pacientky, kteří by nikdy nedali čmoudící žváro do úst a fitko je jejich druhým domovem, teď na ošetřující lékaře sípají jako horníci po půlstoletí na šachtě. Jak je to možné? V oteplujících se městech totiž narůstá koncentrace přízemního ozónu, která je dost podstatným faktorem rozvoje plicních chorob.

Čistý pohyb ve špinavém městě…

Vlastně stačí, když se ve městě s koncentrací přízemního ozónu 3 ppb pohybujete deset let, a vaše plíce na tom budou stejně, jako byste kouřili dvacítku cigaret posledních 29 let. A když v takovém prostředí začnete sportovat, proces devastace vlastních plic tím jenom urychlíte. Kuřáci si možná při budování své rakoviny nedávají tolik do těla, ale aspoň se k ní neprobíjí tak rychle. Jen pro informaci, koncentrace ozónu se ve velkých městech dnes obvykle pohybuje mezi 10-25 ppb. Evropskou špinavou špičkou je Bosna a Hercegovina, Itálie, Rumunsko a Polsko. Mezi nimi sedí i Česko, které znečištěným ovzduším rozhodně nezaostává.

Obecně platí, že více než polovina obyvatel planety Země žije ve městech. A jen nějakých 10-12 % všech měst světa (většinou na Islandu nebo v Kanadě) splňuje normy, které Světová zdravotnická organizace označuje jako přípustné. Ti, kteří se ve městech vydávají cestou zdravého životního stylu, se tak mohou dočkat stejných zdravotních obtíží, jako kouřící povaleči. Jen o poznání rychleji.

Autor: Radomír Dohnal

Pití kávy a nekonečné studie o tom, kolik šálků už je příliš. Nikdo se nedokáže shodnout, jestli škodí nebo prospívá

Malé zlozvyky s velkým dopadem. Jídlo u práce nebo skloněná hlava k mobilu mají nepříjemné následky

Další galerie