Krvavé obřady v 21. století. Kde slaví svátek s fanatickým nadšením, které určitě trumfne naše drastické Velikonoce
Do Velikonoc nám ještě pár měsíců času zbývá. Ale nebojte, ty řeči o tom, jak je tohle společností dosud legalizované násilí na ženách v nepořádku a patří do středověku, jistě ještě uslyšíte. Nejspíš od těch žen, které nikomu nestojí ani za polibek pod rozkvetlou třešní. Alespoň se zatím můžeme bavit o pár opravdu brutálních způsobech, jak oslavit nějaký ten velký den.
Takový krvavý svátek je třeba skon duchovního jménem Moinuddin Chishti. Odchod velkého učitele si v indickém Ajmeru připomínají šestidenní pařbou, zvanou Urs, jejíž vizuálně nejzajímavější část souvisí s vydloubáváním částí vlastního těla. Pokud se do všeobecného náboženského vytržení chcete zapojit, není od věci si nechat odstranit nosní přepážku. Protože strčit prst do nosu jednou dírou dovnitř a druhou zamávat ven tu patří k vcelku obvyklým kouskům.
Hodíte po někom očkem?
Jiní experti si zase s chutí podélně rozřezávají jazyk, takže brzy svým povrchem připomíná čerstvý vzorek zimních pneumatik. A nehynoucí klasikou je pak s pomocí tupého nože, zaraženého pod oční bulvu, uvolnit oční nerv a vykouknout na svět z trochu jiného úhlu. Skutečně pastva pro oko. U toho všeho se recitují svaté verše. Každý rok Urs v Ajmeru podobně slaví okolo 400 000 lidí. A pak že to muslimové neumí pořádně rozjet.
Proč se tak ježíš?
Nic proti katolíkům. I ti se totiž nedrží zkrátka. Zvlášť na Filipínách, kde si připomínají ukřižování Ježíše Krista. S názorností nešetří, a tak tu každý rok na tenhle svátek nechají pár dobrovolníků ukřižovat. Moc by nás zajímalo, jak asi vypadá jejich volba. To tahají jména z osudí? Vybraný šampion, který si chce zopakovat příběh oblíbeného mučedníka, to pak bere z gruntu. Ano, hřebíky jdou skrz dlaň. Uklidnit se může tím, že v tom není sám.
Očkování, půl zdraví
Hřeby do těla si tu v tyhle památné dny vráží kde kdo, a krve je tam jako na moravské zabíjačce. Filipínští vládní představitelé se prve snažili zápal katolíků neúspěšně tlumit, ale teď už se omezují jen na doporučení, že by každý napodobitel Ježíše měl podstoupit aspoň očkování proti tetanu. Aby pak neumřel za vlastní hříchy, protože s hygienou to v téhle ostrovní republice rozhodně nikdo moc nepřehání.
Láska až za hrob?
Chápeme, že skon blízké osoby je tragédií, ale ve staré dobré Indii byl často tragédií dvojnásobnou. Mezi hinduisty určitého proudu tu fungovala dobře zavedená praxe, sutee. Při té na pohřební hranici s nebožtíkem uléhala i jeho dosud žijící žena. Protože jeden bez druhého přece nedá ani ránu. Přesně tak to udělala bohyně Satí, když to nerozchodil její manžel Šiva. Problém by nebyl ani tak s dvojnásobnou kremací (dřeva na hranici bylo pořád stejně) jako s faktem, že zasloužilým manželkám se do plamenů většinou moc nechtělo.
Majetkové vyrovnání na indický způsob
Teď bychom si chvilku mohli multi-kulturně povídat o tom, jak je to děsně ospravedlnitelný akt, jehož potlačení je ukázkou imperialistickému kolonialismu. Jenže pravda je asi taková, že manželky upalovali na hranici s nebožtíkem zásadně pozůstalí z jeho strany. Protože jinak by přeživší manželka dědila rodový majetek, což společný odchod dvojice spolehlivě vyřešil. Koloniální Britové tenhle barbarský zvyk sice zakázali, ale pořád se ještě v odlehlejších koutech země odehrává. Naposled o něm noviny psaly v roce 2002, což není úplně středověk.
Když potřebujete píchnout
Máte rádi ražniči, nebo cokoliv podávané na rožni? Pak si do kalendáře poznačte datum 8. února. Tehdy totiž v Malajsii (a u Tamilů na Srí Lance) bude vrcholit svátek Thaipusam. A slavící lidé se při něm špikují jehlami. Ne, v civilu to nejsou fandové extrémního piercingu. Propíchávání obličeje, jazyka nebo kůže je výrazem obřadní oběti. Špikovaní jsou prý po 48 hodinovém půstu a očistných modlitbách, jsou tak údajně imunní vůči bolesti. Podle výrazu jejich děrovaných tváří těžko říct. Jen si pamatujte, ať neuděláte ostudu: to, že je tu v něčem zapíchnuté párátko neznamená, že je to vzorek k ochutnávce zdarma.
Krvavý týden trochu jinak
Staré dobré bičování se nikdy neomrzí. A co dělat, když má zrovna váš oblíbený BDSM salón zavřeno? Máme pár tipů. Řetězy se při oslavách bijí šíitští muslimové, sólo i navzájem. Tlučou se jimi i katolíci, kteří tak ze sebe nešetrně oprašují své hříchy. Jako tip na výlet můžeme doporučit poměrně extrémní pojetí, populární v italské Nocera Terinese. Tady se kromě hromadného bičování nadšení věřící, v upomínce na utrpení Ježíše Krista, ještě řežou do nohou střepy a obřadně trsají. Tento svátek má za následek chodníky a ulice zamazané krví. Po tomhle zážitku už vám menstruační kalíšek nebude připadat tak nechutný.
Pořád vás ještě tak dráždí pomlázka a barevná vejce?
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Draci a kozičky. Feministky znovu kritizují seriál Hra o trůny. Co jim vadí a proč