Nevysvětlitelné jevy, které se staly fiaskem. Kdy rozluštění záhady přineslo jen trapné rozpaky
Vypadá to jako luxusní pecka, hit sezóny, sólokapr a tutovka k tomu. Záhadné pergameny, extrémní teploty, nově objevené druhy a podmořská špionáž! Jenže všechny tyhle světoborné události měly velice fádní, až trapně obyčejný původ.
Basilejský papyrus patřil mezi nerozlousknuté záhady. Stáří 2000 let z něj dělalo exkluzivní artefakt řeckého starověku, a fakt, že byl popsán podivnou, oboustranně se zrcadlící šifrou, z něj dělal unikátní hádanku historie. Německá šlechtická rodina Amerbachů jej jako svátost chovala v trezoru od roku 1562, a o obsahu textu kolovaly neuvěřitelné legendy. Vážně, není to třeba nějaký mustr prastarých Zednářů nebo hrubý scénář pro sepsání Bible? Na pravdu jsme si museli počkat do roku 2012, kdy papyrus dostali do pazourů badatelé z místní univerzity. První zpráva?
Jde přece o zdraví!
Ta magická dvojitá šifra vychází z toho, že super-vzácný dokument je vlastně několik na sobě položených popsaných tenkých svitků, které se časem spekly dohromady. Ou. A jaké tajemství v sobě nese? Jedná se o medicínský rozbor ryze „ženského onemocnění“. Popisuje, že když nějaká dáma dlouho neměla pohlavní styk, může začít její vagína vysychat, až se dočista zadusí, což by vedlo k hysterii. Takže záhadný šifrovaný svitek není vůbec šifrovaný, a docela rafinovaně ženy vybízí k větší povolnosti. Je to podobná metoda, jakože se bod G nachází v krku. Pořádně hluboko.
Što takóje podvodňaja loďka?
Vztahy Švédska a Ruska nikdy nepatřily mezi vřelé, a Studená válka jim nepřidala. Co si budeme povídat, byly to vždycky spíš ruské stíhačky a bombardéry, které narušovaly švédský letecký prostor. Takže když v 90. letech začaly podmořské sonary švédských námořníků zaznamenávat podezřelé bublání v okolí jejich přístavů, automaticky za tím viděli ruské ponorky. Boris Jelcin, ze kterého by se dala vodka ždímat, navíc zvolil pro tenhle případ dost netradiční model diplomacie. Mlčení. Nic jiného než „nět“ z něj nedostali.
Táto, a prdí taky ryby?
Rusové totiž věděli, že ve švédském regionu žádné jejich ponorky zrovna neoperují. A dost je deptala otázka, kdo tedy vlastně v pobřežních vodách operuje. Přiznat nevědomost by znamenalo, že nemají moře „na dohled širé Rusi“ vůbec pod kontrolou. V roce 1994 to málem skončilo manévry a konfliktem, který mohl přerůst v III. světovou. Pointa přišla o 10 let později. Ukázalo se, že ony tikavé a bublavé zvuky vyluzují během rozmnožování sledi, které známe spíš jako slanečky. Chápete? Globální konflikt mohly vyvolat nadržené prdící ryby.
Tvor, jakého svět neviděl
Slyšeli jste někdy o zvířátku, které se jmenuje koroun Stellerův? Nevadí. Už jsme ho stejně stihli vyhubit. Podstatné je, že pro vědu jej popsal Georg Wilhelm Steller, německý geograf, botanik, zoolog a cestovatel. Tenhle současník Charlese Darwina byl skutečná kapacita, a o kvalitě jeho práce během zámořských plaveb severními oceány není třeba pochybovat. Proto badatele dost potrápil obrázek Mořské opice, kterou si tak jako stovky jiných druhů Steller na cestách načrtl.
Kapitán je zas jak kára…
Je to snad tuleň? Nebo nějaký úplně neznámý savec, který už to má taky za sebou? Generace zoologů strávily nad touhle hádankou spoustu času. A ten popis? „Vypouklé břicho, odstávající uši, kštice zrzavých vlasů na proplešatělém kožovitém temeni a vousy… odporný zápach a hluk.“ Nakonec někoho napadlo podívat se na obrázek kapitána Vituse Beringa, na jehož lodi se Steller dlouhá léta plavil. Ano, kapitán badateli celou dobu pěkně lezl na nervy, a aby si ulevil, nakreslil si jeho karikaturu coby fenomenální Mořskou opici.
Je teplo, když hoří
S rekordy je vždycky potíž, a je celkem jedno, že jde o rekordy v naměřené teplotě vzduchu. Donedávna respektovanou topkou je 56,7°C, naměřených v roce 1913 americkém Death Valley. Zádrhel? Tou dobou tam byly časté písečné bouře, takže se dost pravděpodobně rozpálený písek přilepený na teploměr postaral o naměření extrému. Meteorologické měření teploty v San Francisku zase „zkreslil“ požár. Podobné to bylo s libyjským rekordem. Vlastně, teploty blížící se šedesátce tu na střídačku měřili od roku 1922. Jenže v roce 2012 Světová meteorologická asociace musela všechna sesbíraná data anulovat, protože se ukázalo, že libyjští hoši prostě neumí odezírat údaje z teploměru, a permanentně dávají teploty o 5-10 stupňů vyšší.
Zatápíme pod Paříží?
Je tu ještě jeden, aktuální teplotní „rekord“ z červencové Paříže. Považte, pětadvacátého tu naměřili 42,6°C ! Takže je to jasné, klimatické změny už nás pečou. Nebo ne? Naměřená teplota pravda sedí, ale problém je, že ve dnech před i po rekordu tu bylo docela normálně, jako každé léto. Vlastně, když budeme hledat nejbližší podobně divokou teplotu, musíme jít až do roku 1947. Extrémy se holt dějí, ale není dobrý je brát za bernou minci. Extrémní dvaačtyřicítky je v Paříži lepší hledat na baru. Rozpálí vás mnohem příjemněji.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Zakázané Město 40. Ozjorsk byl desítky let utajený. Jak se žije v místě, kde se rodí plutonium