Zpřísňovat pravidla pro legální držení zbraně je nesmysl. Zločinci je kupují na ulici chvíli před trestnou činností

Aktuálně se tak děje v Chicagu, kde spočítali padlé za minulý rok, a když zjistili, že jich byly skoro čtyři stovky (383), nastala rázem morální panika. Debata na téma držení zbraně má skoro pokaždé ustálený průběh. Opozici obvykle tvoří skalní zastánci vlastníků zbraní z NRA (Národní střelecké asociace), kteří hájí své ústavní právo na to střílet bizony, Indiány, komunisty, anglické červenokabátníky a zloděje dobytka na vlastním pozemku.

Právo na názor

Odpůrci zbraní přitom celkem okatě přehlíží fakt, že legálně pořízenou zbraní se v USA páchá jen minimum trestných činů, a lidé z NRA zase taktně mlčí o tom, že 90 % všech velkých masakrů ve stylu vystřílených škol mají na svědomí členové jejich asociace. Jinými slovy, diskuse to bývají emočně dost vypjaté. Střet názorových světů těch, co volají: „Myslete na děti!“ a jedinců, kteří mají doma arzenál pro případ zombie-apokalypsy, nikam moc nevede.

Prostě jim to osladíme!

Typickým výsledkem je pak „řešení“ v podobě prodloužení čekacích lhůt, psychotestů držitelů, omezení nákupů určitých typů zbraní či munice, zpřísnění legislativy a vůbec znesnadnění celého procesu získání licence/zbrojního průkazu. Aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Profesor Harold Pollack z Kriminalistické laboratoře nyní svou aktuální prací nabízí trochu jiný pohled na věc. Nefandí přitom ani jedné ze stran nekonečného sporu, jen upozorňuje na mezeru v logice věčného zpřísňování podmínek legálního držení zbraní. Připouští, že metodický systém právního osvojení zbraně už dávno dosáhl dokonalosti, a že je třeba se soustředit na dočista jinou oblast problému. Konkrétně?

Nevíme to nejdůležitější

Zbraně, které policisté nacházejí na místech činu, jsou často i desetiletí staré. „A my dokonale víme o tom, kdo je vyrobil a kdo byl jejich prvním majitelem,“ říká Pollack. „Což je nám ale úplně k ničemu. Vůbec totiž netušíme, kolikrát šly z ruky do ruky, než se dostaly na místo činu a byl s nimi spáchán zločin.“ A tímto nenápadným postřehem atakuje myšlenku dalšího zpřísňování akvizice zbraní. V zásadě totiž víme o prvním majiteli, případně o tom, koho jsme se zbraní dopadli. Ale vůbec nevíme, co se odehrálo mezi tím. To je prostor naprosto nepodchycený, nikým dosud nemapovaný, který další procesní ztížení na startu nevyřeší. A je tedy dost neúčelné tlačit dál na ty, kteří mají nebo si chtějí zbraň pořídit legálně.

Ostře nabité argumenty

Pollack anonymně vyzpovídal 221 obyvatel věznic státu Illionis, kteří se stali hosty zamřížovaného hotelu od roku 2016 právě kvůli zločinům spáchaným se zbraní. Co se dozvěděl? 68 % z nich si pořídilo zbraň maximálně pět měsíců před „akcí“, vlastně 19,3 % si ji sehnalo v horizontu 2-5 dní před spácháním trestného činu. Čtvrtina z těchto kriminálníků přitom nikdy předtím zbraň nevlastnila, a pořídila si ji právě až kvůli připravovanému zločinu.

Hned 54 % si ji koupilo od překupníka na ulici nebo vypůjčilo od nějakého krimi-známého. Jen 6 % ze zadržených zbraní mělo svůj dávný původ v prodeji přes licencovaný obchod; 1,7 % zbraní použitých při trestných činech bylo ukradeno z domácností těch, kteří je drželi legálně. Jinými slovy, zbraně se na ulice a ke gangsterům dostávají jinou cestou, než legálním prodejem.

Stačilo by znát historii zbraně

Než tedy dál koncentrovat energii a nátlak na legální držitele zbraní, jeví se účelnější vstoupit do neprobádané a nezmapované oblasti pouličního obchodu se zbraněmi. Tam se totiž aktuálně nachází zbraně, se kterými se páchají zločiny. Informace o tom, kdo si jako první zbraň pořídil, je jistě hodnotná. Policisty a vyšetřovatele by ale mělo spíš zajímat, co se ze zbraní dělo dál. Raději než dále zpřísňovat pravidla pro získání zbraně, je prý lepší přitlačit na jejich kontrole.

Autor: Radomír Dohnal

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Autorka Harryho Pottera přestřelila míru. Rowlingová by měla rychle přestat psát

Jsme jedna velká rodina. Čím vám zaměstnavatel otravuje práci a proč je to špatně

Další galerie