Vietnamské večerky: schopní podnikatelé nebo mafie?
Najdete je prakticky všude. Vietnamské večerky zaplavily v posledních cca 15 letech ulice většiny měst (a místy i menších obcí) od Aše až po Hodonín. A nejen nás asi občas napadne otázka – jak se můžou, proboha, všechny uživit?
Proč tam chodíme?
Ne, rozhodně tady nechceme vyvolávat nějaké závistivé nálady vůči úspěšnému podnikání. Zvlášť, když v mnoha ohledech jsou vietnamští provozovatelé večerek pro nás zákazníky sympatičtí – a to z několika důvodů. Jsou až na výjimky ochotní a úslužní, což je vlastnost, kterou se řada českých prodavačů nenaučila ani 25 let od nástupu kapitalismu. Mají dlouhou otevírací dobu, což ocení člověk hlavně tam, kde široko daleko nesežene po šesté hodině večer ani slanou vodu. A konečně – většinou tam člověk opravdu dostane to, co potřebuje -a to i pár minut před zavíračkou. Pokud se tedy záběr jeho zájmu dotýká „základních“ potravin a drogerie. Ruský kaviár nebo vážené prosciutto tam asi duševně zdravý jedinec hledat nebude.
Kvalita a čerstvost? Často nic moc
Každopádně, při bližším pohledu se mouchy najít dají. V mnoha vietnamských večerkách si příliš nelámou hlavu s čerstvostí a záruční dobou potravin. Hlavně u zeleniny a ovoce není úplně výjimkou, že narazíte na zvadlé a často plesnivé kousky. Navíc Vietnamci mívají občas nepěkný zvyk podobné zboží prodávat s výraznou slevou namísto toho, aby je úplně vyřadili. A světe div se, on si to někdo asi opravdu koupí. Kapitolou sama pro sebe je víno, často nevhodně skladované hned za výlohou, což zejména v letních měsících vede k tomu, že si namísto i poměrně kvalitního vína donese člověk domů spíš láhev vinného octa nebo kvasu. Naštěstí obvykle nebývá problém podobné zboží vyměnit, pokud je ovšem za co. Peníze Vietnamci vracejí neradi.
Platit kartou? Zapomeňte!
Kdo navštívil vietnamskou večerku víc než jednou, ví dobře i další věc. Zaplatit kartou se prostě nedá – večerky platebními terminály nedisponují a berou jen hotovost (až na výjimečné případy). Proč ne. Co ovšem přijde člověku normální např. u stánku s hot-dogy nebo na farmářských trzích, tady přece jen dohady v hlavách vyvolává. On-line obchodování je samozřejmě z daňového a účetního hlediska daleko lépe kontrolovatelné, zatímco u cash transakcí je možnost různých finančních „úniků“ mnohem vyšší. A když k tomu připočteme i zkušenost, že zejména v Praze a větších městech není výjimkou, aby v jedné ulici „fungovaly“ 3-4 podobné večerky vedle sebe, byť to s jejich návštěvností není bůhvíjaké, termíny jako „mafie“ nebo „pračka na peníze“ se nabízejí samy. Ale to je samozřejmě věc, kterou my jako zákazníci nevyřešíme a možná ani řešit nechceme.
A co vy? Myslíte si, že vietnamští prodejci jsou schopní podnikatelé anebo spíš součást dobře organizované mafie?
Autor: red
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
7 typů sousedů, kteří vás totálně vytočí!