Před 75 lety utekli z Osvětimi Rudolf Vrba a Alfréd Wetzler, důležití svědci hrůz z Továrny na smrt
7. dubna 1944, tedy před tři čtvrtě stoletím, došlo k útěku z koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. Rudolf Vrba a Alfréd Wetzler následně podali zprávu o prožitých hrůzách, která je považována za jeden z nejdůležitějších dokumentů 20. století.
Setkání v táboře Auschwitz-Birkenau
Rudolf Vrba (vlastním jménem Walter Rosenberg) se narodil v roce 1924 v Topoľčanech. Kvůli svému židovskému původu zažil vlnu antisemitismu, která se nezvedla pouze v Německu. V roce 1942 se kvůli dění ve svém okolí rozhodl uprchnout do Anglie, kde se chtěl přidat k československé armádě a bojovat s nacismem. Při tomto pokusu byl ovšem zadržen a přes koncentrační tábor Majdanek se dostal do tábora Auschwitz I, který se nacházel v bývalých kasárnách polského města Osvětim.
Vrba tu vykonával jako vězeň číslo 44070 různé práce a v roce 1943 se dostal do nedaleko postaveného tábora Auschwitz II neboli Auschwitz-Birkenau, který byl nazván podle vesnice Březinka. Zde se také setkal s Alfrédem Wetzlerem, rodákem z Trnavy a odpůrcem fašismu, kterého znal již z dřívějška. Mimochodem, Vrba se tu později stal svědkem částečné likvidace terezínského rodinného tábora, k němuž došlo ze 7. na 8. března 1944. V plynové komoře přitom skončila i Alice Munková, což byla dívka, do které se Vrba v Osvětimi nedlouho předtím zamiloval.
Členství v odbojové skupině a nepovedené povstání
Rudolf Vrba a Alfréd Wetzler se brzy připojili k odbojové skupině. Když se její členové utvrdili v tom, že je nečeká nic jiného než smrt, rozhodli se pro povstání. V jeho čele měl stát Fredy Hirsch, což byl německý Žid, který se v roce 1916 narodil v Cáchách. Předpokládaný vůdce povstání byl ovšem postaven před „Sophiinu volbu“. Zjistil totiž, že šanci uprchnout mají jen dospělí a děti budou muset zůstat, což znamenalo jediné – smrt. Hirsch si vzal hodinu na rozmyšlenou, během níž zřejmě díky tíze okamžiku spáchal sebevraždu, přestože někteří jeho známí dobrovolnou smrt zpochybňují.
Tři dny pod dřevěnými pryčnami
Po Hirschově smrti se žádný další muž na pozici vůdce nenašel a z povstání sešlo. Vrba s Wetzlerem se proto nakonec rozhodli pro útěk pouze ve dvou, který plánovali již delší dobu. Uvědomili si přitom, že nejlepší bude uprchnout přes stavěný úsek BIII, který byl nazýván Mexiko. Zde si připravili úkryt, v němž chtěli strávit tři dny. Proč? Pokud totiž počet vězňů večer nesouhlasil se záznamy z rána, kdy odcházeli do práce, byly do vnějšího strážního okruhu umístěny stráže, které zde operovaly právě tři dny, a současně probíhalo pátrání. Když se za tu dobu vězni nenašli, brali se jako uprchlí a jejich hledání ustalo.
Vrba s Wetzlerem využili stavební materiál a tři dny se schovávali v navršené kupě dřevěných pryčen. Táboroví pohlaváři hledali oba muže jako diví. Jeden se dokonce postavil na kupu, ve které se ukrývali, ale po třech dnech, jak uprchlíci přepokládali, akce skončila. Oba muži tak nakonec skutečně opustili Auschwitz a po dlouhém putování se koncem dubna 1944 dostali do Žiliny. I když by se mohlo zdát, že zde jejich cesta končí, teprve v tuto chvíli se stalo to nejdůležitější. Vrba a Wetzler se totiž rozhodli informovat slovenskou židovskou obec, jaké hrůzy se v nacistických táborech odehrávají.
Wetzlerova a Vrbova zpráva
Oba uprchlí vězni sepsali v Žilině 32stránkový dokument, který vešel do dějin jako Wetzlerova a Vrbova zpráva. Jejímu obsahu nejprve nechtěli představitelé slovenských Židů vůbec věřit. O tom, co se dělo za zdmi koncentračních a vyhlazovacích táborů, se toho doposud mnoho nevědělo. Později však byla zpráva označena za věrohodnou. I když bylo její vydání zdrženo a v tomto mezičase začaly deportace maďarský Židů, díky zprávám médií a žádostem osobností, např. Franklina D. Roosevelta, byly poměrně brzy zastaveny. Odhaduje se, že díky tomu došlo k záchraně většiny z 200 000 budapešťských Židů, a to vlastně jen díky statečnému útěku dvou lidí.
Svědectví z „Továrny na smrt“
Alfréd Wetzler zemřel v roce 1988 a Rudolf Vrba o 18 let později. V lednu 2007 obdrželi in memoriam státní vyznamenání Slovenské republiky. Oba muži napsali o válečném období knihy, z nichž nejznámější je Utekl jsem z Osvětimi od Rudolfa Vrby. Jeho osobní výpověď o prožitých hrůzách se navíc objevila i v 566minutovém dokumentárním filmu Šoa (1985), který je výsledkem 25letého snažení režiséra Claudea Lanzmanna a jeho spolupracovníků. I když se v něm nevyskytuje jediný dobový záběr z 2. světové války a je sestaven pouze z výpovědí přeživších vězňů a dalších pamětníků, garantujeme vám, že by se ve vás po jeho skončení krve nedořezal.
Autor: Petr81
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Nejšílenější Mengeleho experimenty – o co všechno se nacisté pokoušeli?